Za svůj výkon v zápase s Městečkem jste získal nominaci do sestavy kola, kterou jste následně ovládl. Očekával jste nominaci a následné prvenství?
Přiznám se, že nominaci jsem v žádném případě nečekal. Nenastupuji pravidelně, takže je to spíše náhoda, že se něco takového stalo. Prvenství už takové překvapení nebylo. Skvělá parta v kabině se o to jako vždy postarala. Za to jim děkuji.
Do utkání jste naskočil po poločasové pauze a za druhou polovinu jste stihl soupeři nasázet hattrick. S jakými úkoly jste vůbec na hřiště šel?
Na druhou půli jsem nastupoval za našeho vedení. Bylo docela horko, spíše se druhý poločas dohrával a my měli větší chuť na domácí půdě. I proto skončil zápas takovým rozdílem.
Na konci soutěže se můžete pyšnit šestým místem. Je toto umístění důvodem ke spokojenosti nebo mohla být sezóna lepší?
Šesté místo je dobré. Popravdě jsem myslel, že bychom se mohli umístit i lépe. Druhá půlka soutěže se nám povedla. Spokojenost ale veliká za celý tým.
Na závěr soutěže jste se rozloučili domácím desetigólovým vítězstvím. Dala se vysoká výhra brát jako poděkování fanouškům za podporu během celé sezóny?
Fanoušci nás chodí podporovat pravidelně na každý zápas, proto jsme rádi, že jsme poslední zápas hraný doma dokázali vyhrát takovým rozdílem. Pro fanoušky určitě plus.
Jak proběhla jesenická dokopná? Byla to spořádaná akce nebo spíše nespoutaná divočina?
Letní dokopná stojí vždy za to. Zhodnocení sezóny, pinkli jsme beach, půlnoční fotbálek. Prostě spořádaná zábava až do rána.
Koho byste označil jako nejlepšího brankáře a hráče v soutěži?
Pro mě těžká otázka, soustředím se hlavně na náš tým, ostatní moc nesleduji. Nejlepší hráč za mě stoprocentně Jarda Mutínský za jeho výkony a brankář Petr Flajšingr.
V kolika letech jste udělal první fotbalové krůčky, kde to bylo a kdo vás vůbec k fotbalu přivedl?
Začátek byl kde jinde než v Jesenici. K fotbalu mě přivedl můj táta, vzal kopačky do ruky a řekl: „Pojď, půjdeme se projít a šli jsme na hřiště.“ Bylo mi sedm nebo osm let.
Jak se vyvíjela vaše fotbalová kariéra a jak jste se dostal do Jesenice?
V Jesenici jsem odehrál nejdelší část kariéry od přípravky až po dospěláky. Jen v tom bylo hostování na SK Rakovník u mladších žáků a v dorostu na Tatranu Rakovník, na to moc rád vzpomínám. Bylo to pod vedením pana Jůna a pana Hamouze.
Co považujete za svůj největší úspěch ve fotbale?
Jako největší úspěch považuji to, že jsem se vůbec k fotbalu vrátil po několika zranění a čtyřleté pauze. Za další úspěch považuji momentální tým, který teď máme v Jesenici.
Jakou část kariéry byste označil jako nejlepší a naopak, na jakou byste nejraději zapomněl?
Nemám na žádný klub, ve kterém jsem hrál, špatné vzpomínky ba naopak. Fotbalem se bavím.
Jaké jsou vaše volnočasové aktivity?
Kromě fotbalu hraju v zimě stolní tenis za FC Jesenice, jinak jezdím na kole, pokud to čas dovolí.