První, co mě napadne, když se ti podívám na tvé sociální sítě, tak je... Jak často chodíš do solárka? Na každé fotce máš jiný odstín, tak zda to zkoušíš podobně, jako Ross (seriál Přátelé), nebo je to dar přírody?
Do solárka nechodím vůbec (směje se). Máme v rodině docela dobrý pigment, až na bráchu, takže když začnou první slunečné dny, jsem už černej jako bota. Přítelkyně to pak dohání samoopalovákem, aby vedle mě nevypadala jako bílá stěna (smích).
Pověz mi něco ke tvé fotbalové kariéře... Doubravka, Rapid, Holostřevy, Nýrsko, Rokycany... Je to 22 let, jak jsi to stihl?
S fotbalem jsem začínal ve 4 letech na Sencu. Byl jsem tam až do mladšího dorostu, pak jsem se s taťkou domluvil, že zkusím Rapid, protože jsem na Sencu moc nehrál… Na Rapidu jsem byl ze začátku spokojený, ale bohužel to nebyla taková úroveň jako na Doubravce. Postupem času jsem šel výkonnostně dolů asi i díky nejmenovanému trenérovi, který fotbalu moc nerozuměl… Došlo to až k tomu, že jsem se rozhodl, že s fotbalem skončím a budu dělat bojové sporty… Tím nechci hledat jenom negativa, odnesl jsem si z Rapidu i hezké vzpomínky a spoustu kamarádů. Nakonec jsem se rozhodl, že budu hrát IV. třídu v Holostřevech, abych nepřestal hrát úplně… A taky jsme si s tátou chtěli kopnout ve stejném týmu. To byl jeho sen. Pak jsem se dostal do Rokycan díky Martinovi Debellisovi a panu Černému. Byl jsem tu 2 roky a šel jsem zkusit krajský přebor do Nýrska, protože v Rokycanech jsem si ho v Áčku moc neužil. Po roce v Nýrsku jsem se vrátil do Rokycan, jelikož bylo těžké skloubit práci v Německu a dojíždění z Plzně do Nýrska.
V Rokycanské rezervě jste mladá parta. Kdo je ale ten starý kmet, který by vám mohl dělat tátu?
Sice tomu tak není věkově, ale nejvíc jako náš táta vypadá Ječmi. A věkově to určitě bude Marťas (Martin Wohlmuth, poznámka redakce).
Prý máš rád pivečko, rumáky a další tekuté alkoholické pochutiny. Pamatuješ si na večer, z něhož si nic nepamatuješ a stalo se něco, po čemž jsi rád, že si to nepamatuješ?
Pivo je srdcovka. Když jsem byl malý, tak jsem nechápal, jak to všichni můžou pít, ale vydrželo mi to jenom do 15… Abych řekl pravdu, tak rum piji jenom s colou, ale samozřejmě, že vždy jenom mimo sezonu (úsměv). A co se pamatováka týče, tak se snažím vždy se neopít do němoty, ale ne vždy se mi to podaří, takže se občas stane, že se všechno dozvím až ráno od kamarádů…
Váš turnájkový tým Pivní Válec tedy nese název po tobě?
Na názvu týmů jsme se podíleli s kamarády, když jsme v roce 2017 jsme dali dohromady partu na turnaj. Za léto jsme stihli 3 turnaje, tak mě napadlo, že bychom si mohli udělat dresy. A vzhledem k tomu, že jsme byli chudí studenti, tak jsem se obrátil na taťku a on nám je zasponzoroval. Chyběl už jenom název. Padala jména jako Hospodinové, a podobně... Tímto zdravím Vojtu Suchého (směje se). Nakonec jsme si řekli, jak by to pojmenoval můj taťka a já hned vykřikl "Válec". No a protože všichni pijeme pivo, Pivní Válec byl na světě.
Chystáte se přes léto na nějaké turnaje?
Letos toho bohužel moc nestihneme, čeká nás jeden turnaj ve Štědré, kde jsme byli minulý rok druzí a ještě to hlavní a to je rozlučka se svobodou… To bude turnaj sám o sobě (směje se).
Ještě zpět k velkému fotbalu... Na jaře jste porazili Tachov i Petřín, ale v sezóně jste ztratili například jednou se Svéradicemi, dvakrát s Luby. Proč takový výkonnostní výkyv? Mohli byste možná útočit i na třetí příčku...
Ani nevíš kolikrát jsem si stejnou otázku pokládal já sám. Myslím si, že na ty větší zápasy, jak s Petřínem, tak s Tachovem, se dokážeme daleko víc namotivovat, abychom vyhráli… Před takovými zápasy cítím z týmu obrovskou sílu. Všichni chtějí vyhrát. Naopak s týmy z druhé půlky tabulky je před zápasem v šatně ticho. Doufám, že se z takových chyb v následující sezoně poučíme a budeme útočit na nejvyšší příčky a případný postup, protože si myslím, že bychom se v krajském přeboru neztratili.