Doufám, že alespoň jeden postup výše za svoji fotbalovou kariéru ještě zažiji, říká hráč kola Jan Šedivý

Děkuji, nominace i následné vítězství mě samozřejmě příjemně překvapily.

Dle očekávání nás v Bernarticích čekalo tvrdé hřiště, což nebylo úplně ideální pro naši kombinační hru. Úvod zápasu byl z naší strany hodně nervózní. Věděli jsme, že máme za sebou kvalitní zimní přípravu a teď bychom to měli ukázat v ostrém zápase. Zápas byl plný osobních soubojů s několika šancemi na obou stranách. Pozitivní je, že se nám podařilo neinkasovat, což je vizitka dobré defenzivní práce celého týmu. Při troše štěstí jsme mohli jednu z našich šancí proměnit a zvítězit. Objektivně ale musím uznat, že se jednalo o zaslouženou remízu.

Do sezóny jsme vstupovali s tím, že bychom se rádi poprali o postup a to stále zůstává naším hlavním cílem. Na čelo tabulky aktuálně něco ztrácíme, z našeho cíle ale nepolevujeme a budeme se chtít o postup ještě poprat. O postup z okresního přeboru také bojuje i náš B tým. Pokud by se náš společný cíl splnil a podařilo se postoupit A i B týmu, tak si ani nedovedu představit ty společné oslavy po sezóně (smích). Když by se A týmu postup nevydařil a skončili jsme v nejlepší trojce, tak určitě budeme spokojeni. Je to přece jenom příjemnější pozice, než bojovat do posledního kola o záchranu, což bylo bohužel zvykem z posledních sezón.

Jako většina malých kluků jsem chtěl dávat hlavně góly. Začínal jsem tedy na pozici útočníka v Sokole Sezimovo Ústí a pamatuji si, že hned v prvním zápase proti značně starším klukům jsem se jako jediný dostal s míčem za půlku hřiště. Ofenzivní potenciál jsem tedy měl v sobě (smích). O to víc mi hlava nebere, když později na jednom turnaji chyběl brankář a do brány tedy šoupli mě. Mládežnické kategorie jsem absolvoval v týmech FK Spartak MAS Sezimovo Ústí a FK Tábor, kde jsem měl možnost si zachytat žákovskou ligu. Sloučením těchto dvou klubů později vzniklo FC MAS Táborsko. V začátcích dospělé kategorie jsem chytal za FK Tábor B a později jsem zkusil krátká hostování v klubech SK Tučapy a TJ Sokol Chotoviny. Pak jsem si dal na chvíli od fotbalu pauzu. Vrátil jsem se až v roce 2015, kdy jsem našel tu správnou partu na Metíku a opět získal chuť do fotbalu.

Vzpomenu si na přípravku a zápas ve velkém větru. Klub nám tehdy nakoupil nové míče, které byly velmi lehké, abychom je vůbec zvládli ukopnout. Stalo se mi pak, že můj vlastní výkop z ruky sfoukl vítr zpět do mé vlastní brány. Takový vlastní gól opravdu nejde zapomenout (smích).

Těch zážitků určitě bude spousta. Vzpomínám na postup s Metíkem do 1.A třídy a doufám, že alespoň jeden postup výše za svoji fotbalovou kariéru ještě zažiji. Pokud se nám to na Metíku podaří, tak to pro mě bude ten opravdový nezapomenutelný fotbalový zážitek. Poslední dobou si také užívám každý trénink a zápas, který je možné v pocovidové době absolvovat. Nic nepotěší mé škodolibé já víc, než když někdo na tréninku překopne za bránou vysokou síť (smích). Za to samozřejmě náleží drobný příspěvek do klubové kasy.

Mým hlavním koníčkem je aktuálně fotbal, zbylý volný čas rád trávím se ženou. Rádi si společně zajdeme do kina nebo wellness. Občas dojdu trochu přátelsky pozlobit mého psa z dětství, o kterého se aktuálně starají rodiče.

Od mala mě táta vychovával jako fanouška Sparty, neexistovalo tedy nic jiného, než abych také fandil Spartě. Postupem času se ale tento zápal vytratil a nyní se rád podívám na jakýkoliv zápas české nebo zahraniční ligy.

Dobrovolně jsem se pokladníkovi nahlásil, že jsem v sestavě kola a doufal jsem v nižší sazbu. Bohužel můj záměr nevyšel (smích). Za výhru v sestavě kola jsem slíbil do šatny 20 ks chlebíčků ala Petr Švancara. Kluci hlasovali jako diví a určitě si je zaslouží.

Určitě chci všem poděkovat, nejenom za nominaci do sestavy kola ale i za nespočet hlasů, které jsem obdržel.

I já děkuji za rozhovor a zdravím všechny čtenáře webu fotbalunas.cz.