V žácích mi neřekli jinak než rohlíku, prozradil na sebe nejlepší hráč podzimu, David Šraga

Moc děkuji všem co pro mě hlasovali. Ani si nedovedu představit kolik lidí by mohlo hlasovat v takovéto anketě. Když jsem se kouknul na konci této ankety na procentuální vítězství, tak mi nezbývá nic jiného, než ještě jednou poděkovat všem. O této nominaci jsem se dozvěděl od svého spoluhráče, upřímně jsem nevěděl že něco takového je. A jsem rád, že v každé soutěží je o co hrát. Fotbal je sice kolektivní a týmový sport, ale pro ankety tohoto typu se to take hraje. Reakce na anketu byla usměvavá, vzhledem k tomu, jak tým z Domoušic ovládl první polovinu sezóny. Divím se, že se tam k nim ještě vůbec někdo vešel a nebylo jich tam jedenáct. Nikdo by se nedivil.

Rád nám do kasy přispěji, ba naopak je to povinnost, protože to není vůbec moje zásluha, že jsem vyhrál tuto anketu, ale spíše jejich. Já jsem jeden a k tomu abych byl vůbec nominovaný, tak potřebuji ještě deset spoluhráčů. Budu muset udělat v kase ale další řádek s cenovkou, kolik to vůbec bude stát, držím týmovou kasu a musím být na sebe přeci hodný. Zatím mě to nestalo ani korunu, ale myslim si, že až si to kluci přečtou, tak se rádi ozvou. Ostatně tak jako bychom to udělali všichni (smích).

Do každého zápasu jdeme s jedním cílem. A to je dát více gólů než soupeř. A tím pádem si připsat plný počet bodů. To, že člověk nasází 14 gólů za půl sezóny vůbec nic neznamená, ba naopak, ten nejtěžší krok ho teprve čeká a to je obhajoba toho, co předváděl na podzim. Jsme ve fázi, nebo spíš se nacházíme na cestě, začlenění mladých hráčů do kádru. A to nějakou dobu bude trvat. Vím, že některým jedna sezóna nebude stačit, potřebují se rozehrát v dospělém fotbale a pochopit, že proti nim může hrát třeba i 40 letej protihráč. Náš cíl není postoupit, ale co nejrychleji začlenit právě tyto borce. Víme všichni, že se nacházíme možná na postupové příčce, ale zda by jsme na to měli, to ukáže až průběh druhé poloviny sezóny.

Na začátku sezóny je to vždy takový vabank. Buď se vám to povede nebo ne. Všichni si chtějí co nejrychleji udělat nějaký ten bodový náskok před druhým. Fotbal není šablona a vždy se něco povede a ba naopak pokazí, to je dané. Tým není kapela, aby se furt vyhrávalo. Jednou jste na hoře a jednou dole, takhle to vždy je a bude, ať se chce nebo nechce.

I když na začátku sezóny jsme venku nevyhráli za plný bodový počet, ale vždy jsme to zvládli dotáhnout do vítězného konce přes penalty. Až zápas s Brnou jsme nezvládli a bohužel jsme odjížděli s pytlem šesti gólů. Což pro nás bylo docela dost frustrující a přesvědčili jsme se o tom, že každý zápas je úplně jiný.

Ja si myslím, že se to zlomilo právě s Brnou, i když jsme další venkovní utkání jeli do Domoušic, kde jsme bohužel prohráli. Ale dokázali jsme tam vstřelit rychlý gól, snad už v první minutě utkání, což domácí také zaskočilo a museli dotahovat. Bohužel nás toto sráží každý utkání. Doplatili jsme na chyby jednotlivců a nedotáhli jsme tento zápas do vítězného konce.

Každý z hráčů, kdo někdy hrál fotbal, moc dobře ví, že ta zimní příprava je nepříjemná a hlavně dlouhá. Žádného fotbalistu nebaví hrát na umělce a ještě k tomu, když na něj sněží a mrzne. Takže jsme se už těšili na zápasy o body než jenom na přáteláky. Doufali jsme v to, že v Kadani vyběhneme na živou trávu, ale bohužel se tak nestalo a museli jsme hrát na umělce. Musím říct, že jsem nebyl jediný, koho ta jejich umělka překvapila, ale jak se říká, pro oba je to stejný. Je důležité vstoupit do sezóny jak na podzim, tak na jaře vítězstvím. Po té psychické stránce je to vždy lepší. Bohužel jsme ale venkovní vítězství, které je v každém případě důležité, nedokázali potvrdit doma s Krupkou. Musím říct, že mě překvapilo s jakou chutí přijeli. A šlo to znát od první minuty. Bohužel jsme inkasovali opět góly z individuálních chyb. Které nás po dobu zápasu pomalu ale jistě srážejí na kolena a je to vždy obtížné znovu vstát, když za dobu utkání je těchto chyb nespočet. I přesto jsme si řekli v šatně pár slov a do druhé půle jsme šli s jasným cílem vyhrát tento zápas a potvrdit vítězství z Kadaně.

Jsem rád, že mám za sebou to co mám. I když někdy byla ta rozhodnutí, co jsem udělal, chybné, tak i přesto bych to nechtěl měnit. Začal jsem hrát fotbal ve svých 4 letech a vlastně s roční pauzou ho hraji do dneška. Samozřejmě před několika lety jsem pochopil, že ten sen, který jsem měl jako malý kluk, se živit jenom fotbalem, je pryč a tak jsem musel přehodnotit pár věcí. To že jsem prošel v Teplicích všemi kategoriemi - to doslova jak přípravkou, žáky, dorostem a pak i chlapama, za to jsem velice rád.

V žácích mi neřekli jinak než rohlíku - já strašně moc miloval rohlíky, mohl jsem je jíst snad celý den a taky to tak bylo. Dělali si ze mě vždycky srandu, protože jsem měl bohužel skoro co 2 měsíce 4 sádru. Tak jak to chodilo ve všech nemocnicích, že by vám snad i na kašel předepsali sádru, tak to byl můj případ. Všichni mi říkali, že to mám z těch rohlíku, že mám místo kostí už jenom samé rohlíky, tak proto mám furt sádru. Zajímavé bylo, že jsem nikdy neměl sádru na ruce, vždy jen na noze.

Bohužel jako každýho hráče vždy někdy zastaví i jiná zranění. V dorostu jsem musel na operaci kolenou a tím pádem nejhorší věk pro psychiku. Když je vám 16,17, tak zjišťujete to, že vlastně není život jenom fotbal, ale i něco jiného. A takovýhle myšlenky vám chodí když jste doma zraněný a říkáte si, jestli vůbec ještě začít hrát. Pak na jednou přijde chvilka a vy si uvědomíte, že chcete být jiný než před zraněním... Lepší. A začněte na sobě více pracovat. Chodíte běhat, objetujete tomu trošku více než ti ostatní a ono to jednou přijde. Já jsem to takhle měl také a jsem rád, že jsem se na tu cestu vydal. Je to úžasný pocit, když to přijde. Doporučuji to všem a teď mám na mysli spíše ten věk 17,18,19.

Nejbohatší fotbalová myšlenka je z dorostu. Bohužel se nám nedařilo a museli jsme bojovat o zachranu v dorostenecký lize. Byl to zápas proti pražské Spartě. Jak všichni víme ročník 92 u Sparty byl mimořádný a ojedinělý. A právě s nimi jsme v Bystřanech sehráli zápas o udržení. Je to jako včera, kdy jsme s klukama byli nalepeny na oknu když právě přijel autobus Sparty a jenom jsme říkali. Krejčí, Kadlec, Skalák, Polom, Brabec a mnohem vic. Najednou jsme si rekli to nemuzeme nikdy vyhrát, to jsme v háji. V tom přišel do šatny trenér v te době nas trénoval Václav Budka a pronesl heslo TAKY CHODI SRAT a bylo to. Zápas jsme vyhrali 3:2 a Sparta spadla z dorosteneckého fotbalu. Vzpomínám na mé působení ve Varnsdorfu, kdy před každým zápasem základní jedenáctka na hřišti vždycky udělala kruh a řekl se vtip. Obyčejný vtip, který dokázal to, že se nervózní atmosféra rozplynula a šlo se do zápasu s úplně jiným pocitem.

Životospráva je téma s hodně rozdílnými zásadami a hlavně pohledy. Já jsem nebyl a nikdy nebudu hledět na to, co si dám za jídlo před zápasem. Ano, s alkoholem hrát zápas už je složitější a zbytečně se člověk pak trápí. Takže alkohol před zápasem jsem nikdy neměl a nikdy mít nebudu. Co se týče jídla, to už je horší. Jsem schopný si zajet do mekáče nebo si dát svíčkovou před zápasem. Ale jak já říkám vždycky, pokud jsi na to zvyklý, tak si dej co chceš. Takže moje neřesti jsou v ohledu jídla jasné

Já mám už dlouhodobější zvyk, dá se říct po celou svoji hráčskou kariéru. Vždy si obouvám levou botu jako první. Po rozcvičení si měním ponožky a to samé i v poločase. A do třetice na hřiště vstupuji vždy levou nohou a dvakrát si poposkočím. Pak mám rád, když se v den zápasu sejdeme a jdeme ještě před srazem třeba na společný oběd právě na tu svíčkovou se šesti (směje se).

Měl jsem rád zimní přípravu do žáků, to se chodilo do haly, a to mi tak moc nevadilo. Ale od té doby co jsme skoro 3 měsíce na umělé trávě a venku v te zimě, ji nemám rád :-D. Zase na druhou stranu je to skvělá příležitost se znovu nadechnout a oživit svou fyzickou stránku. Naše příprava byla půl na půl. Tak jak v každé přípravě se musí něco naběhat a pak i nějaká práce s tím balónem. Takže za mě úplně super.

Začal jsem, nebo spíše mne přivedli k tomu rodiče, tak jako každého. Do jistého věku to děláte právě pro ne, než si uvědomíte, že jste to vy, pro koho to máte dělat. Dnes jsem to právě já, kdo stojí za tím, že chce hrát. Už to sice není na Bůh ví jaké úrovni, ale stále zdraví slouží a dokud bude sloužit, tak se tím budu bavit.