Jan Melka: S bráchou toho máme hodně společného. Snad jen přítelkyni nemáme stejnou

Tak konečně se nám podařilo vyhrát, byla to víceméně naše povinnost a souboj o všechno. Akorát mě mrzí, že to neskončilo větším rozdílem, protože bychom si to zasloužili. Neproměňovali jsme situace, které by lépe vyřešil i dorost, jako například penalta do nebe. Na soupeři bylo vidět, že v 10 nestíhal a cítil jsem, že chtějí zápas už jen dohrát. Více se hádali s rozhodčím než hráli fotbal. Co se týče gólu, tak to byla dost úsměvná situace, protože mi bylo řečeno od spoluhráče, že stačí trefit branku a padne to tam. Navíc jsem věděl, že brankář seděl celých 40 minut na střídačce, pak hned musel naskočit do rozjetého zápasu a hned čelil přímému kopu prakticky z vápna. Hned jak jsem vystřelil a slyšel jsem zvuk horní tyčky, tak jsem se otočil a byl připravený běžet zpět a bránit protiútok soupeře, protože většina týmu se hádala a řvala “gól”, ale pak se stalo něco co jsem snad nikdy nezažil a místo návratu a bránění to protihráči vyřešili za nás když se dost vtipně srazili a dorazili si míč do brány. Všichni říkali, že to byl gól hned, ale já sám jsem situaci moc dobře neviděl.

Vyčítání jen občas, ale je to spíše ze srandy. Navíc na všechny zápasy se mnou jezdí přítelkyně a táta, kteří nechtějí trávit svůj čas v hospodě. A ještě ke všemu jsem abstinent a do hospody si přeci nepůjdu dát limonádu.

S bráchou jsme se snad na hřišti nikdy nepohádali. Já jsem byl dřív brankář a on dával góly v útoku. Až od dorostu jsem se odhodlal vylézt z brány a docela to zatím funguje. My s bráchou se na sebe občas po obdrženém gólu podíváme a kývneme rameny ve stylu “nešlo nic dělat”, ale nikdy si nic nevyčítáme. Spíše se ve většině shodneme a rozumíme si jak na hřišti, tak mimo něj. Jediný, kdy na sebe štěkneme, je při cestě na trénink a z tréninku, protože jezdíme spolu a ani jeden z nás nechce mít bordel v autě. (smích)

Myslím si, že kdyby nás někdo viděl a nevěděl, že jsme bráchové, tak by to ani neřekl. Ale společného máme oba dost. Oba jsme studenti, oba máme rádi fotbal a nějak máme i stejné koníčky, dokonce i názory máme dost podobné. Snad jen přítelkyni nemáme stejnou.

Milan je pohodář a já osobně pod ním hraju už od dorostu. Nejvíc se mi na něm líbí lidský přístup. Občas sice nechápeme jeho názory, ale nějak se vždycky domluvíme a chceme dosáhnout stejného cíle.

Můj klasický a nejoblíbenější rituál je hádání výsledku, ale musím se přiznat, že jsem toho zatím moc dobře neodhadl. V některých zápasech jsem nám věřil víc. Jinak se snažím najíst, ale nepřejíst. Nic zvláštního nemám.

Samozřejmě, že si tipnu. Kdo chce mít 100%, tak to natipuje podle následujícího návodu: Luby-Žihle(0), Hrádek-Petřín B(2), Žákava-Sušice(1), Kaznějov-Bělá(1), Košutka-Křimice(1), Rokycany B-Kralovice(2), Svéradice-Mochtín(0).