David Janeček: Dost volného času trávím učením se na sládka

Hodnotit svůj výkon je opravdu těžké, ale myslím si, že jsem chytil vše, co jsem chytit měl, a navíc jsem měl ještě co odčiňovat ze zápasu s Bukem, kdy jsem z velké části daroval 3. a 4. gól. Navíc kluci z Lomnice měli několik tutovek, které se jim naštěstí nepodařilo proměnit.

Byl to opravdu těžký zápas, sice se první poločas odehrál víceméně mezi vápny a s kolegou z Lomnice jsme moc práce neměli. O poločase bylo jasné, že tři body bere ten, kdo dá první gól, a že výsledek bude těsný, což se také potvrdilo. Z tohohle zápasu bereme tři body díky krásné akci zakončené levasonem Šáfi, který to nekompromisně uklidil přímo pod klacek. Ale je potřeba podotknout, že Lomnice nám výhru nedala zadarmo a do konce zápasu nás pěkně potrápila a výhra byla taky i trochu se štěstím, což k tomu pochopitelně patří. Chválím celý tým za vzorně odmakaný zápas.

K tomu, jak jsem se stal brankářem, se váže hezká historka z kadetů v Borovanech, kde si nás tenkrát přebíral pan trenér Sekan a s kamarádem Martinem Tomášků (Jelenem), kterého tímto zdravím, jsme si byli hodně vzhledově podobní. Já tenkrát hrál v útoku a Jelen chytal. Jednoho dne si nás pan Sekan spletl, mě hodil gólmanský dres, rukavice a řekl, že budu chytat a Jelen jde do útoku. No a od té doby já chytám a Jely dává góly za Borovany (smích).

S mými 180 cm to výška určitě nebude (smích). Myslím si, že práce nohama. Je fakt, že mě kluci dost zapojují do hry malou domů a rádi si se mnou narazí, nebo hodí aut. Ale moje nejsilnější stránka je asi v tom, že v kabině sedím hned u lednice a dokážu lahváče otevřít fakt čímkoliv, takže doplňuji všem po tréninku nebo po zápase pitný režim.

Musím říct, že naši trenéři Peky a Fík konečně našli správnou defenzivní čtyřku, ve které jsme opravdu silní a to nejen v pase (smích). Dost nám to teď vzadu sedí a funguje zde správná chemie, hlavně u předzápasového rituálu s Lojzou a Šáfou.

První zápas, který jsem bohužel musel vynechat, byl s prvními Třeběticemi, které jsou stále 100% a ještě neztratily. Tady si tam místo mě vlezl Šáfa a co jsem slyšel, tak toho ještě kopici pochytal, takže bych si bůra, ne-li víc, odvezl pravděpodobně i já. Další zápas, kterého jsem se nemohl účastnit, byl v Bystřici, kam jeli kluci v dost slepené sestavě, kde chybělo několik lidí ze základu. Tady mě nahradil Koky a kluci odtud nakonec přivezli 3 body a krásnou výhru 7:4, za což smekám klobouk dolů ještě teď.

Popravdě vůbec žádné. Jsem rád, kde jsem. Jediné co, tak bych chtěl hlavně v klidu a ve zdraví s klukama v Olešnici dohrát a zde i jednou rukavice pověsit na hřebík.

V Dolním Bukovsku jsme byli v létě v rámci přípravy na turnaji, kde jsme se s nimi utkali. Tenkrát jsme tam jeli v hodně improvizované sestavě bez náhradníků a dokonce se nám tam Chrástič zranil. Myslím, že jsme s nimi těsně vyhráli, ale tento zápas bude úplně jiný. Čekám opět těžký boj, ale pevně věřím v další zisk všech tří bodů a v hattrick čistých kont (smích).

Za Roudné jsem nastupoval v dorostu a toto angažmá netrvalo moc dlouho. V Borovanech jsem tenkrát bohužel neměl úplně dobré vztahy s trenérem, který mě nestavěl. V tu chvíli jsem se skamarádil s Bobem, který mě přetáhl do Olešnice, jakožto k největšímu rivalovi, kde jsem, myslím si, hned po první zimní dokopné dobře zapadl (smích).

To je, myslím si, dobrá otázka na manažerku mého volného času, moji milovanou přítelkyni a snoubenku Elišku (smích). Kromě konzumace piva v naší klubovně na hřišti nyní trávím dost svého volného času jeho vařením a učením se na sládka.