Jaromír Králík: Tabulka? Máš pravdu, neodpovídá nikde. Sparta a Manchester United taky nejsou první

Asi jako první věc bych se přiznal, že jsem dal jen jeden gól na 3:2 a né dva, jak bylo uvedeno v zápise. Oproti minulému týdnu, kdy jsem dal krásnou branku z rohu (což určitě všichni přihlížející potvrdí) a připsali jí jako vlastní. Karma zaúřadovala! K zápasu... Do Křimic jsme jeli s jasným cílem vyhrát, věděli jsme, že v posledních zápasech se jim úplně nedařilo a podle postavení v tabulce jsme byli outsiderem. Začátek zápasu nám úplně nevyšel. Domácí na nás vlítli, byli důrazní a poměrně lehce šli i do vedení. Po inkasované brance jsme se konečně probrali a vypracovali několik nadějných gólových příležitostí a podařilo se nám i skórovat. Ale v zápětí jsme opět inkasovali po nedůrazu ve středu hřiště. V druhém poločase se takřka nic nedělo cca do 65-70 min. Poté domácí zahrozili dvakrát z rychlého kontru, kdy jednou nás podržel brankář a podruhé neměli tolik štěstí a střela z vápna skončila kousek vedle pravé tyče. Né nadarmo se říká, nedáš dostaneš. Po rozehraném rohu se k dorážce za vápnem dostal náš stoper, a se štěstím propálil vše, co mu stálo v cestě i s gólmanem. Než se domácí vzpamatovali, tak jsme přidali třetí branku, konečné v mém vlastnoručním podání. Dostal jsem přihrávku na hranici vápna, otočil se a tvrdou (smích) přízemní ranou rozhodl o výsledku zápasu. Za mě remízový zápas, ale konečně nás potkala štěstěna.

Příprava se nám poměrně vydařila. Mě samotného to překvapilo, kolik nás bylo v přípravě a takřka všichni jsme byli zdraví a připraveni hrát. Po zápase v Rokycanech, který jsme si prohráli v prvním poločase, jsme začali pomalu počítat ztráty. A ve druhém zápase jsem se do toho ještě zranil já cca na měsíc, a bylo hotovo... Nehledal bych úplně někde chybu, myslím si, že to prostě patří k fotbalu, samozřejmě nikomu nepřeju zranění, a děje se to ve všech mančaftech. Nám se zranění hráči sešli na úvod sezony a věřím, že teď už to bude jen lepší. Tabulka? Máš pravdu, neodpovídá nikde. Sparta a Manchester United taky nejsou první. (smích)

Dám ti za pravdu, je to tak. Zásadně vychováváme a čerpáme mladé hráče z vlastních řad. Je to především dlouhodobou vizí našeho vedení, aby zde hráli jen místní kluci a odchovanci. Když to vezmu z pohledu na náš stávající "A'' tým, tak až na jednoho hráče, který se sem nedávno přistěhoval, všichni prošli mládežnickými kategoriemi v Sušici. Líbí se mi ještě zapojení hráčů, ale i schopných rodičů, do trenérských pozic u mládeže.

S fotbalem jsem začínal na naší proslulé "farmě'' na Kašperských Horách. Poté jsem se nástupem do školy přesunul do Sušice, kde jsem prošel všemi věkovými kategoriemi, až ten dorost jsem tu malinko oželel, kdy jsem se přesunul na lesárnu do Písku, kde jsem nejprve jen trénoval a postupem času začal i hrát. S nástupem trenéra H. Staňka ke kormidlu v Sušici, který ze mě a spoustu dalších kluků vychoval fotbalisty, jsem se vrátil do Sušice. Vyhráli jsme A třídu, poté postup do kraje, 6. flek, posunutí do divize, 2 roky divize, sestup, výhra v krajském přeboru a poslední neúspěšná štace v divizi, po které se hráči, ale i já rozutekli všude možně po republice a zahraničí.

Já jsem odešel do Neměcka nedaleko hranic do Zwieselu na doporučení našeho stávajícího trenéra "Maliňáka'', který dlouhá léta také hrával v Německu. Především to bylo z osobních a pracovních důvodů. Vždycky mě lákalo hrát v zahraničí a od nás je to opravdu kousek. Ve Zwieselu jsem vydržel půl sezony, a po ztenčení kádru jsem se vrátil do Sušice, vypomoct klukům se záchranou v Krajském přeboru. Bohužel se nám to nepovedlo, tak jsem se vydal opět směr Německo, tentokrát na směr Strážný. Povedenější angažmá, které trvalo skoro 2 roky a potom vše zhatila covidová situace a náznaky a volání ze Sušice byly jasné - CHCETE MĚ? (smích) Změnilo se toho tady dost od vedení až po kádr. A myslím si, že jsme se zase po té odmlce vydali tou správnou cestou. Za ty roky odešlo ze Sušice okolo 30 hráčů, možná víc, přesně to nevím, ale naštěstí se karta obrátila a v posledním roce je to naopak, jako třeba v mém případě.

Tak určitě... Může být a je spokojenější, jelikož jsem se vrátil já. (smích) S docházkou na tréninky máme dlouhodobý problém, to už jsme řešili i v divizi. Zejména to bývá úterní trénink po nedělním zápase, kde se nás pravidelně schází málo. Jelikož máme poměrně mladý tým, tak polovina kluků je na intru a starší ročníky jsou pokopaný nebo unavený z pracovního vytížení, např. moje osoba. Za tu "velkou posilu'' mu ještě dlužím pivo, ale musí si ještě počkat mlaďoch. (úsměv)

Myslím si, že když budeme pokračovat v nynějším trendu stahování bývalých hráčů TJ - věděl bych určitě o 2-3 dalších hráčích, vychovávání a doplňování "A'' týmu nadějnou mládeží, viz.Ója, tak proč by jsme tu divizi hrát nemohli??! Snad nám do té doby nikam neuteče, ale i kdyby, tak mu to přeju. Určitě má v sobě potenciál hrát vyšší soutěž. Ještě má minimálně 1,5 roku čas. My jsme vyhráli "A'' třídu teprve, když mi bylo 19.

Tahle otázka navazuje takřka na moje předchozí odpovědi. Dostali jsme se do fáze, že do Sušice se spíše hráči vracejí, než by někam utíkali nebo šli za "lepším''. A není to jen v prvním mančaftu, ale týká se to B+C týmu. Vzniklo to jednoduše. Tady vždy byly dva mančafty A+B, a ten kdo se neprosadil nebo i starší hráči, šli do okolní vesnice hrát "prales''. Až jednou usoudila rada starších hráčů v čele se starostou (Spartě zdar), proč by sušičtí měli hrát jinde na vesnicích, když můžou hrát "prales'' v Sušici. Je to strašně fajn, obdivuji tyhle starší hráče, že si jdou kopnout pro žízeň a pobavit se. Někde mají starou gardu, která hraje jednou za měsíc, my v Sušici máme "céčko''. Nedokážu si představit, že bych v 65 letech - viz. Jarda Macháček - šel na hřiště, odehrál si svý a ještě na úrovni. V jeho letech budu rád, že budu rád. (smích)