"Štěstí se někdy unaví a sedne i na vola, tak se unavilo!" říká střelec čtyř branek, Jirka Buday

Štěstí se někdy unaví a sedne i na vola, tak se unavilo!(smích) Ty góly jsou především zásluhou kluků a jejich práce, já měl jen to již zmiňované štěstí a napadalo to tam. Každý máme nějaké úkoly. Jedni brání, což mi moc nejde (smích), a druzí zase útočí. Já mám góly připravovat a v tomhle zápase se to nějak otočilo. O mně se jinak ví, že potřebuji minimálně tři šance na gól! (smích)

Pro mě asi ta na 3:0. Nebyla to ale ani tak ta samotná branka, jako ta akce, která ji předcházela. Parádní kombinace od kluků a já jen nastavil nohu... to se pak dávají góly samy. (smích)

Začínal jsem v přípravce pod tátou na Lokotce v Mariánkách, pak žáci Planá, Tachov a Cheb. V dorostu Viktorka a Smíchov Plzeň. Rodiče si museli všechno to dojíždění hrozně užít! (smích) Ale patří jim za to můj ohromný dík. V Chlapech pak na Přimdě, v Drmoule a ve Viktorce Mar. Lázních. Poté, s výjimkou půl roku, cca 14 let v Německu. No a teď v Trstěnkách. Když se koukám na ten seznam týmů, tak mě asi nikde moc nechtěli! (smích) Vzpomínky jsou víceméně všude pozitivní. Nevím, jestli tohle slovo můžu v dnešní době vůbec použít? (smích)

Kapitán jsem asi hlavně díky tomu číslu v občance. (smích) Ne, páska patří jinému spoluhráči, který je ale bohužel zraněný. Hned, jak se ukáže na place, tak ji předávám. Myslím si, že pozitivní náladu mám i mimo hřiště. A co se týče toho přenášení na spoluhráče, tak to se snažím na sto procent. Po těch letech v Německu jsem se na kraviny v kabině a na hřišti strašně těšil, takže jak jde o nějakou špatnost, stojím v první řadě! (smích)

Jestli mám podíl, to je asi otázka pro někoho jiného. Nicméně nezkazím žádnou srandu. Parta je tu skvělá a to ostatní také. Hlavně, co se týče zázemí, trenérů a lidí, co se o to starají. Za to jim patří velké poděkování. Dorazíme na trénink, nebo zápas a nemusíme se o nic starat. Takhle to všude nefunguje. Takže mně pak už nezbývá nic jiného, než se, v mých letech, fotbalem už jen bavit. Což nemusí být na dlouho. (smích)

Jojo, v Německu jednou dokonce 5, ale to byla jiná soutěž. Tam se asi taky štěstí unavilo. (smích)

Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, nebo suverénně, ale s tímto kádrem v A třídě chceme a musíme bodovat všude. Máme nějaký cíl, i když já o něm nerad mluvím, a za ním si jdeme. Další zápasy ukážou, jestli je ten cíl reálný, nebo ne. Každopádně Kynšperk nám to zadarmo určitě nedá, stejně jako ostatní. Takže musíme jezdit po zadku a výsledky se snad dostaví.

Slyšel jsem to po posledních zápasech už párkrát a pro mě je to malinko paradox. S fyzičkou jsem nikdy problém neměl, ale dřív jsem byl zvyklý mít naběháno mnohem více. Přesně před rokem jsem si před prvním mistrákem zlomil kotník v přáteláku a od té doby se pořád necítím v úplně plné kondici. Jinak běhat si sem tam zajdu a teď, na stará kolena, konečně celkem i poctivě trénuju! (smích)