Lukáš Nezval po utkání s Citicemi: "V poločase byl v kabině docela vítr, konkrétně to tady ani nemůžu říct!"

Věděli jsme, co nás v Citicích čeká a taky jsme se na to připravovali v týdnů na trénincích. Přesto jsme absolutně nezvládli vstup do zápasu, kdy jsme už ve 3. minutě prohrávali 0:2. Domácí v podstatě jen nakopávali dlouhé balony a hráli nátlakově. Poté jsme se uklidnili a začali hrát kombinačně, s čímž měli problémy a povedlo se nám snížit. Když jsme těsně před koncem poločasu vyrovnali, řekl jsem si, že druhou půlku začneme jakoby od začátku a že tohle utkání určitě zvládneme. Citice nám ale hned po rozehrání vstřelily ještě jednu branku do šatny... Bohužel jsme 5 branek soupeři darovali naší lehkovážností ve zdánlivě jednoduchých situacích. Druhý poločas už jsme v podstatě hráli jen my a domácí bránili v 10 lidech a čekali na brejky. Určitě bylo v našich silách dovést zápas do vítězství, ale neproměnili jsme šance.

Asi ne. Občas jsem zažil zápas, kdy jsme vyhráli větším rozdílem, ale takovýhle zapas, kde padlo tolik branek z obou stran jsem naposledy zažil asi v žákách. (smích)

Musím říct, že v poločase byl v kabině docela vítr, konkrétně to tady ani nemůžu říct! (smích) Trenér byl hodně naštvanej, hlavně proto, že spousta z nás nedodržovala úkoly, které nám před zápasem dal. Po utkání už jsme nic neřešili, protože děláme rozbor zápasu až v klidu na tréninku.

Oba dva góly jsem dal hlavou po standardní situaci, ale kterej byl hezčí asi nedokážu posoudit. Spíš jsem za ně rád, protože nám pomohli alespoň k bodu což je pro nás ale z mého pohledu ztráta.

Já už jsem z Toužimi odešel před 2 lety. Mám tam stále několik dobrých kamarádů, ale absolutně jsem se neztotožňoval s filozofií vedení. Dostal jsem nabídku hrát v Německu, ale vzhledem k pandemii, která vznikla, jsem toho moc nenahrál a upřímně už jsem i přemýšlel, že se na to vyprdnu. Když se pak letos na jaře začaly postupně rozvolňovat opatření, napsal jsem kamarádovi, kterej v Trstěnicích hraje, jestli bych si s nima mohl přijet kopnout na trénink. Byl jsem tedy na několika trénincích, které se mi líbily a cítil jsem se mezi klukama dobře. Před letní přípravou jsem pak od vedení Trstěnic dostal nabídku, kterou jsem přijal a dnes jsem za to rád!

Jeden z hlavních důvodů, proč jsem se pro Trstěnice rozhodl, je právě ta parta, která tady je. Musím říct, že mě hrozně překvapilo, jak výborná parta 20 kluků tady je a po pravdě už jsem moc nedoufal, že bych to ještě mohl někde zažít. Jsem rád, že jsem zapadl, užívám si to a věřím, že se nám letos povede úspěšně zvládnout cíl, kterej tady všichni máme.

Momentální cíl je postup do Krajského přeboru.

Naštěstí máme celkem velkou kabinu, takže jsem nezpozoroval, že by se někdo nějak extra roztahoval! (smích) Co se týče srandy, tak si jí tam dělá asi každý z každého a občas i trenér z mladých kluků. (smích) Ale všechno to je tak, jak má být. No a nějaký extra rituál jsem taky zatím u nikoho neviděl. Spíš taková klasika, že mi starší se víc namažeme emulzema a potřebujeme občas nějakou masáž (což nám asi stejně nepomáhá.)(smích) No a mladý, ty to neřeší! (smích)