"Myslím, že s tátou umíme rozlišit, kdy jsme ve vztahu hráč-trenér a kdy ne. Jediného, koho to možná trošku trápí, je naše maminka...", svěřil se Jan Vodrážka

To, že jsem už několikátý hráč z naší kabiny, znamená jenom, že podáváme často dobré výkony a máme dobrou hlasovací základnu. Doufám, že nejsem poslední, s kým ještě rozhovor vyjde. Co se týče výkonů, tak ty mohou být vždycky o chlup lepší. Třikrát za sebou jsme naplno bodovali s nulou, s tímhle panuje obrovská spokojenost, vstup je vždycky hrozně důležitý. Daří se výborně i našemu Áčku, takže nálada v kabině je skvělá. Výkony, jak osobní tak týmové, mohou být ještě daleko lepší. Věřím, že až se víc sehrajeme a rozjedeme, bude to jízda.

Je to tak, k fotbalu mě přivedl můj taťka (trenér SK Petřín Plzeň, pozn. redakce). Od malinka jsem trávil čas na hřišti a vlastně jsem asi, na rozdíl od spousty jiných dětí, neměl nikdy touhu přejít nebo si jen zkusit jiný sport než fotbal. Ve škole jsem se věnoval ještě florbalu a basketbalu, v zimě si rád zajdu zahrát hokej. Ale fotbal vždy byl, a je, s obrovským odstupem, na prvním místě.

Po těch letech už to teď vlastně ani moc nevnímám. Jo, v nějakém žákovském-dorosteneckém věku, to byl "pěknej vopruz". Měl sem neustále pocit, že jediný, kdo dostává za uši, jsem já a když se mi něco povedlo, tak to najednou nikdo neviděl. V posledních letech už je to ale úplně v pohodě. Myslím, že oba umíme rozlišit, kdy jsme ve vztahu hráč-trenér a kdy ne. Jediného, koho to možná trošku trápí, je naše maminka. Oba s bráchou hrajeme za Petřín, to pak bohužel často doma není jiný program než sledování nebo povídání o fotbale. Ale ona ví, že jí máme všichni moc rádi. A jestli na mě kluci koukají jinak? Určitě to tak vždycky asi bylo a je, s tím se nedá nic dělat. Oni se mi rádi zeptají co bude na tréninku a jestli náhodou nevím kdo bude hrát. Snažím se, aby to nemělo negativní vliv.

Je to pro mě nová situace. Po cca 3 letech mimo, nová sezóna. Jsem rád, že jsem si vzpomněl na nějaké střelecké úspěchy z dorostu. Vždy mě to táhlo dopředu, jednou jsme tedy porazili v žákovské lize Viktorku i se mnou na beku. Ale nebyl jsem příliš defenzivní typ. Shoda okolností mě poslala dopředu a tam už jsem zůstal dodnes.

Každý zápas v naší pozici je jen o tom, jak k tomu přistoupíme my. Naším cílem je jednoznačný postup a tomu obětujeme vše. Bělá určitě patří k tomu silnějšímu, co nás letos čeká, ale bereme pouze 3 body. Ještě bych chtěl závěrem poděkovat všem co pro mě hlasovali. A také mojí přítelkyni. Říkala mi něco jako, že mi vytváří skvělé podmínky a díky tomu se mi daří. Tak asi jo a díky moc.