Po konci profesionální kariéry je to jiný život, říká hráč kola Jan Rajnoch z Motorletu Praha

Přijel k nám kvalitní, zkušený soupeř a třetí ligou ošlehaný soupeř s kvalitními hráči. Nezačali jsme utkání dobře, respektive nás soupeř zaskočil, i když jsme věděli, jak kvalitní jsou. Prohrávali jsme 0:2 a až druhá inkasovaná branka nás trochu probrala. Nebo spíš gól na 1:2. Potom jsme začali hrát fotbal, na který máme a jaký chceme hrát. Hned na začátku druhé půle jsme srovnali a myslím si, že druhý poločas jsme byli lepším týmem. Na druhou stranu, je třeba uznat, že jsme prohrávali 0:2. Soupeř byl kvalitní, takže ta remíza byla spravedlivá. V penaltách zazářil náš brankář Karel Hrubeš, který chytil první tři penalty hostů. To je snad ještě neviděl. Postoupili jsme do ČFL z divize a neměli jsme tak žádné přehnané ambice. Ani já osobně ne. Nevěděli jsme, kdo přijde, jací hráči zůstanou a jak to bude. Bylo jasné, že se musí posílit a myslím si, že to zafungovalo. Ti hráči, co přišli, okamžitě zapadli do týmu. Na to, že jsme se skládali během léta, jsme utvořili dobrou partu a je tu hráčská kvalita. Naše výsledky jsou pro někoho překvapivé. Je nás dost hráčů středního věku, co už mají něco odkopáno. Pomohli nám výsledky v prvních kolech, kdy jsme vyhráli v Hostouni a doma s Karlovými Vary. To se pak do soutěže vstupuje lépe. Nějaké prohry samozřejmě přišly, ale oklepali jsme se z nich a závěr je zase lepší. Máme ještě dvě kola do konce a chceme urvat co nejvíce bodů. Na začátku jsme měli smůlu na zranění, hlavně brankáři. Udělali jsme kvalitního Matěje Mihálka, slovenského hráče, který chytal i druhou českou ligu a slovenskou první ligu. To je opravdu velká kvalita. Bohužel v devadesáté druhé minutě v prvním kole v Hostouni za rozhodnutého stavu špatně spadnul na rameno a zranil se. Museli jsme na to rychle reagovat a naskočil Karel Hrubeš, který odchytal jeden zápas a onemocněl. Narychlo jsme museli udělat třetího gólmana, který přišel ze Sparty. Zranění byli i další hráči. Sestava se točila. I přesto se nám celkem dařilo uhrávat body a předvádět slušnou hru. Co nám chybí je střílení branek. Určitě v tom nejsme jediní. Kdybychom proměňovali více šancí, mohlo být bodů ještě více, ale musíme být pokorní a pracovat dál.

Jsem strašně rád, že se béčka vrátila do třetiligového fotbalu. Na Motorletu dělám šéftrenéra dorosteneckých kategorií a trénuji devatenáctku. Pohybuji se teď hodně v mládežnickém fotbale a vidím, že dorostecký fotbal a dospělý fotbal jsou dva odlišné sporty. Juniorky určitě měly mít cíl vychovávat hráče do dospělého fotbalu a myslím si, že ten cíl splněný nebyl. Já jsem si prošel juniorkou Sparty a pravda je taková, že ta třetí liga mi dala nejvíc. Béčka, proti kterým hrajeme, jsou nesmírně kvalitní. Ti kluci mají veškeré předpoklady hrát kvalitní dospělý fotbal. Myslím, že ta juniorská soutěž je brzdila. Tady se ukazuje, že se ti kluci potřebují okopat. Po konci v Olomouci jsem měl ještě nabídky z první i druhé ligy, ale už jsem byl z profesionálního fotbalu takový unavený, chyběla mi motivace. Kdyby přišla zajímavá nabídka, tak bych ještě pokračoval. Hodně chuti mi vzal konec angažmá v Olomouci, tam to nebylo moc dobré. Já jsem už neměl touhu někomu něco dokazovat. Motorlet začal trénovat můj dlouholetý kamarád Martin Poustka a oslovil mě. Ze začátku jsem to bral jako vtip, ale když jsem se podíval do občanky, tak jsem si říkal, že budu v Praze a měl bych se usadit po tom letitém cestování. Plácli jsme si, že to zkusíme na půl roku s tím, že budu Martinova prodloužená ruka v kabině. Po půlroce jsem dostal možnost trénovat dorost. Trénování mě od prvního tréninku strašně chytlo, začal jsem studovat licence. Spojil jsem to vše dohromady a v Motorletu jsem již čtvrtý rok. Teď to má ještě třešničku na dortu, že si na stará kolena zahraji třetí ligu a jsem za to nesmírně rád.

Člověk by neměl být nikdy spokojený. Myslím si, že v mojí kariéře v určité chvíli šlo dostat se ještě o kousek dále. Ty okolnosti nahrály tomu, že to bylo, jak to bylo. Myslím, že málokterý hráč si může říct, že prošel to, co já a měl bych být s celou svou kariérou spokojený a být vděčný. Když jsem v mládí šel do juniorky Sparty, tak jsem vůbec nevěděl, jestli budu hrát fotbal profesionálně nebo jestli budu studovat školu. Ani jsem neměl žádná očekávání. Myslím, že svou pílí, bojovností a přístupem k fotbalu jsem udělal kariéru celkem slušnou. Když bych měl vybrat jedno utkání, na které rád vzpomínám, tak to je odveta s Mladou Boleslaví proti Olympique Marseille, kdy jsme v nastavení dali na 4:2 a postoupili jsme. Byl z toho postup do Evropské ligy, což nikdo nečekal. Za Marseille hrál třeba Franck Ribéry.

Začátky v Motorletu pro mě nebyly jednoduché. Tréninky byly odpoledne, spíše i večer. Já jsem byl zvyklý trénovat ráno. Trénovalo se třikrát, čtyřikrát týdně, byl jsem zvyklý na jiný přístup. Říká se, že to sportovci po kariéře nemají jednoduché a i já jsem si prošel obdobím, kdy jsem trochu tápal čemu se věnovat. Dostal jsem tu nabídku trénování a do toho se stalo to, co jsem si přál. Oženil jsem se a narodily se mi dvě krásné malé dcery. O zábavu mám tedy postaráno. S přáteli jsem otevřel takovou pivnici v centru Prahy, kam bych rád všechny pozval. Tomu se ale tak úplně nevěnuji. Starají se o to hlavně dva kamarádi. Já tam jezdím také, ale méně. Chceme tam nalákat lidi, děláme různé akce. Mimo Motorlet nastupuji i za Real Top Praha, což je naprosto úžasný projekt. V tomto rozhovoru se zároveň mohu omluvit Sašovi Smitovi, který je trenérem a šéfem Realu Top Praha. Tím, že jsem začal hrát třetí ligu, tak v mých letech to nešlo moc skloubit dohromady. Tento podzim jsem musel tedy trošku ošidit, ale jinak tam jezdím strašně rád. Je tam suprová parta lidí z kulturního a sportovního prostředí. Je to vždycky fajn akce a důležité je, že se někomu pomůže.

V jedné části kariéry jsem měl psychické problémy, což je dnes už veřejná věc. Jsem rád, že se o tom píše a mluví. Figuruji i v projektu Čistá hlava, který pomáhá s tím, aby šel ten problém na veřejnost. Má to spousta lidí, nejen ve sportu a v kultuře, kde je to více vidět. Je to něco mezi syndromem vyhoření a depresemi, máte nechuť k věci. Opravdu jsem v tu chvíli nevěděl, co mám dělat, na koho se obrátit. Teď už ty možnosti docela jsou, za což jsem rád a snad už se nebudou stávat takové tragédie, jako se staly mým kamarádům Davidovi Bystroňovi, Fandovi Rajtoralovi a Pavlovi Perglovi. Poraněná hlava je mnohem horší než zraněná noha.

Ve Slavii nejen hráči, ale i vedení s Honzou Nezmarem odvedli obrovský kus práce a trenér Trpišovský je náš neprogresivnější trenér. Musím říct, že můžeme být hrdí na český klub v evropských soutěžích. Přesto, že jsem Sparťan odmala, tak toto sportovně uznávám. Slavia předvádí, jak by měl vypadat moderní fotbal. Ve Spartě je dlouhodobý problém. Rotace trenérů a podobné věci pořád dokola. Znám trenéra Jílka, je to velice kvalitní trenér. Sparta dojíždí na nějaké přešlapy z minulosti a prochází si obrovskou krizí. Je otázkou, jak to řešit. Co se týče sportovní stránky, tak si myslím, že Sparta má kvalitní tým a kvalitního trenéra. Chce to trochu času, což chápu, že ve Spartě je ho moc nedává. Slavia si něčím podobným prošla také, ale tam to bylo spíše o penězích. Můj názor je, že by se Sparta měla zprůhlednit. Bylo by fajn, kdyby opět více konkurovala Slavii.