ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 8.kolo Jihočeský | 1.B třída sk. D, 2019-2020

Do utkání jsme vstoupili aktivně a soupeře do poločasu prakticky k ničemu nepustili, díky tomu jsme do kabin šli za stavu 2:0. Během poločasové přestávky nás trenéři nabádali k tomu, abychom na začátku poločasu nic nepodcenili a soupeře k ničemu nepustili. Paradoxně si myslím, že nám to uškodilo a jelikož jsme mladé mužstvo a nemáme zatím tolik zkušeností, tak jsme se kvůli tomu začali bát hrát, a dostali se pod tlak, z čehož plynuly zbytečné góly do naší sítě. Ke konci zápasu jsme se opět dostali k naší hře a soupeře opět přehrávali. Za mě byly Slavonice zatím nejhorší tým, s jakým jsme se v podzimní části sezony utkali a pokud bychom byli zkušenější a proměňovali vyložené šance, tak by se nikdo nemohl divit, pokud bychom zvítězili s mnohem větším rozdílem.

První branku jsem vstřelil po autu, který vhodil Petr Švec do vápna, pokryl jsem si míč před obráncem a vystřelil levou nohou na zadní tyč. Druhý gól jsem vstřelil hlavou po parádním centru, který mi na hlavu posadil z přímého kopu Jarda Hruška. Třetí gól jsem vstřelil po přihrávce na velké vápno, kdy jsem se podíval kde stojí brankář a obstřelil ho pravou nohou na zadní tyč.

Sice jsme nováčkem soutěže, ale já nás takto vůbec nevnímám, protože máme mezi sebou hráče s velkými zkušenostmi, například z krajského přeboru. Myslím si, že nám také na začátku soutěže hodně uškodilo, že nás pískal ve třech venkovních utkání rozhodčí, který by podle mě měl být soudný a pochopit, že se fotbal nedá pískat z poloviny hřiště a nekazit tento sport klukům, kteří se poctivě celý týden připravují na každý zápas. Musím také pochválit všechny spoluhráče, protože přístup k fotbalu který předvádí je v I.B parádní, v létě jsem do Neplachova přestoupil ze Ševětína, který hraje I.A, ve kterém jsme se na trénink scházeli maximálně v šesti lidech a také to tam podle toho vypadá. Před sezonou jsem zejména od lidí ze Ševětína slyšel, že v Neplachově nejsou žádní fotbalisté a jsme jen banda nadšenců, proto hlavně díky tomu jsem rád, že všichni ukazujeme, co v nás opravdu je, a že se s námi musí počítat. Jsem vážně rád, že jsem v Neplachově a také, že máme tolik bodů a to hlavně díky lidem, kteří se v Neplachově pohybují kolem fotbalu, záleží jim na tom a vytvářejí nám neskutečné podmínky.

Momentálně už tak vášnivým cyklistou nejsem, býval jsem tak před pěti lety, ale zvolil jsem si fotbal, protože dělat dva sporty najednou je moc náročné. Momentálně mám silniční kolo Rock Machine a to proto, že moje bývalé kolo skončilo přejeté dodávkou. Největší vzdálenost jsem ujel s mým kamarádem Vaškem Křížem, a to když jsme z Českých Budějovic dojeli do Prahy na otočku a na konci dne tachometr ukázal 280 km.

Ano, moje přítelkyně nás chodí podporovat a fotit prakticky na každý zápas. Správce týmového instagramu @sokolneplachov, který rozhodně doporučuji sledovat, Mára Dvořák si sice myslí, že mě fotí více než ostatní, ale ona mi to vysvětlila tak, že jsem pořád u míče a proto mám tolik fotek. Nejvíce fotogenickým hráčem je podle ní Jarda Hruška, který disponuje variacemi různých zajímavých póz.

Vždycky jsem byl spíše introvert, ale nemyslím si, že by to bylo něco špatného. Pokud je potřeba dokážu na spoluhráče i zařvat a myslím si, že nepokazím žádnou srandu.

Fotbal je pro mě hodně důležitý a chci podávat co nejlepší výkony, proto se snažím být na každém tréninku, pokud to jde. Dalším důvodem je také to, že naše trenérská dvojice pro nás vymýšlí parádní tréninky, díky kterým se zlepšujeme a baví nás fotbal.

Ano dozvěděl jsem se to na týmovém Whatsappu a viděl jsem, že kluci se hodně snaží, abych vyhrál, a proto jsem rozeslal odkaz na hlasování dalším kamarádům a také rodině.

Máme opravdu parádní partu, na každém tréninku a zápasu je hodně srandy, ale myslím si, že je těžké určit hlavního baviče, protože těch je tam hned několik.