Za hráče kola děkuji všem bejkům ze Studené, říká hráč šestého kola Ondřej Kadlec

Myslím, že jsme tento zápas zvládli díky tomu, že jsme si hráli svoji hru a nikam jsme se nehrnuli. Z toho byli Bukovští trochu nervóznější. Kluci z Bukovska hrají nepříjemně a i trochu agresivněji. Agresivitu projevují v útoku a celou hru se snaží hrát velmi vysoko, čímž si vytvořili nějaké šance, které ale nedokázali zúročit. Druhá strana této mince se projevuje tím, že se jim v obraně tvoří okénka, kterých jsme dokázali využít. A závěr zápasu jsme si byli schopni naší kompaktností pohlídat.

Kéž by to bylo tak jednoduché! Myslím, že je to tím, že jsme si mnoho věcí vyříkali na začátku sezóny. V přípravě to někdy mezi hráči trochu zajiskřilo, ale to jsme velmi brzo ukočírovali. Naším základem je držet jeden za druhým a v nepříjemných situacích se navzájem držet na uzdě. A to se nám vede! Hlavně doma v super atmosféře, kterou nám tvoří největší účast diváku v krajské soutěži. Další fakt je ten, že jsem si rok zvykali na naše nové hřiště a transformovali naši hru z nakopávaného fotbalu na hru odzadu po zemi. Ti, kteří někdy hráli na našem starém hřišti určitě pochopí, co mám na mysli.

Na toto téma bych hledal z části odpověď v předchozí otázce. Vždy je rozdíl hrát v domácí atmosféře a hrát venku, někdy i v nepřátelském duchu. Někdy se diváci snižují opravdu k hrozným výrokům, což je smutné, ale i to patří k fotbalu. V prvním zápase v Nové Bystřici zápas opravdu z velké části ovlivnil pan rozhodčí svou nerozvážností a tím, že rozhodl několik situací opravdu kontraproduktivně. V Buku to není nikdy jednoduché, to známe již z minulých let. Hlavní věc, kterou bych viděl jako důležitou je, aby celý tým zachoval chladnou hlavu ve vypjatých situacích a za stavu, kdy dostaneme první gól. Potom si budeme hrát svoji hru, která nás baví.

V Buku jsem chyběl kvůli dovolené, kterou jsme si s manželkou užili na Krétě. Byl jsem oporou na dálku a vyčkával na společné skupině, jak se bude zápas vyvíjet. Samozřejmě mě to v tu chvíli mrzelo, protože je to s Bukem vždy takové malé derby.

Fotbal jsme hrál od útlého věku v rodném městě Žirovnice. K fotbalu mě vždy vedl tatínek, který mě dokonce trénoval celou přípravku. V žácích jsem hrál v Jindřichově Hradci, kam jsem chodil na fotbalovou školu. Dá se říct, že mě fotbal provází celým životem a je to taková moje forma meditace.

Pamatuji si, že jsem na začátku začal hrát v obraně, ale do brány jsme se postavil asi v šesti letech a nikdy jsem neměl tendenci hrát něco jiného. Když o tom tak přemýšlím, tak mě post gólmana opravdu naplňuje s tím, že jsem se za ta léta naučil nést zodpovědnost a být oporou pro celý tým. Myslím, že mojí velkou výhodou je, že mám přehled a umím naši hru řídit odzadu, což by měla být automatická úloha brankáře.

Určitě je to zajímavé a penalty mě baví! Takže bych se rád k penaltě postavil i z druhé strany a nějaký ten gól dal!

Podporoval mě hlavně tým! Tím, že nějakou dobu hráče kola náš tým neukořistil, tak jsme všichni klikali jak zběsilí. Takže děkuji všem bejkům ze Studené!

Samozřejmě, že ano, ale to mě tolik netrápí. Spíš jde o popichování ze strany spoluhráčů na toto téma, proběhli na skupině také nějaké vtípky.