Rád bych si ještě zachytal MSFL, říká hráč kola Jakub Marák

Děkuju. No docela jsem zíral, 60% je dost. Spoluhráči asi taky poslali nějaký hlas, ale nejvíc hlasů jsem zřejmě dostal od kamarádů, kteří si mě hned dobírali a vyvěsili to na Facebook.

Nominovaných už nás tam bylo více, to je pravda. Včera kluci trošku naráželi na to, že to zadarmo nebude. V listopadu pálím slívu tak ji rád přinesu.

Utkání to bylo hodně těžký, Boršice mají výborný tým, který hraje kombinačně, a opět to dokázali v neděli na hřišti. My jsme o tom samozřejmě věděli a chystali se na ně. Nicméně museli jsme se soustředit hlavně sami na sebe, protože na rozdíl od zápasů doma, se nám venku moc nedaří. Trošku jsme před tímto zápasem změnili styl bránění a myslím si, že jsme to odehráli podle našich představ. V prvním poločase to bylo celkem vyrovnaný utkání. Jak my tak domácí tam měli nějaký závary a šance. Pár střel jsem chytil, ale byly to spíš takové, co bych chytat měl. Co se týče druhého poločasu, tak je potřeba sportovně uznat že na hřišti hrál jeden tým, a to byli domácí. Hráli hodně útočně a z toho taky pramenily myslím 4 tutovky, které měli. První byla asi kolem 50. minuty, kdy zprava po zemi do malého vápna nacentroval krajní záložník a jejich útočník pálil z rohu malého vápna k bližší tyči. Čekal jsem to, takže se mi to podařili chytit. Po následném rohu mě zachránil Liňas (Jakub Linek), když vyhlavičkoval střelu, která šla do brány, téměř z čáry. Domácí se tlačili dopředu a Dufek na mě šel v 60. minutě sám z prostředka. Tady musíte mít i štěstí, že vás to trefí a to jsem taky nadvakrát měl. Potom dal Dufek hlavou tyčku, no a v 70. minutě se mi podařilo zase Dufkovi vyškrábnou šibenici, takže ten musel být na vývrat. Myslím si, že od 80. minuty jsme začali trošku držet míč na kopačkách i my a kdyby po těch všech šancích domácích, které jsme přečkali rozvlnil Vitas (Michal Vitásek) síť po jeho krásné střele z 25 metrů, když se pokoušel chytře přelobovat brankáře, který jeho střelu výborně vytáhl, byl by to dokonalý zápas. Nicméně bodu z Boršic si velmi vážíme, a to, že jsme prohráli penalty, nám nějak extra nevadí. To už je zkrátka loterie.

To je těžko říct, ale máte pravdu. Doma hrajeme skvělý fotbal, hodně útočný a taky proto střílíme hodně branek. Spoustu lidí tvrdí, že umíme hrát jen na umělce, kde je hodně prostoru, neodskočí vám balon, a když vlezem na trávu tak jsme poloviční. Něco na tom pravdy asi je, protože skoro celý týden trénujeme hlavně na umělce a na přírodní trávu nejsme tak zvyklí. Pak je tady ale druhá strana mince a tou je podle mě to, že venku na menším prostoru, kde je více soubojů, propadáme hlavně v důrazu v sebeobětování. Já vždycky říkám, že každej by měl pro vítězství udělat maximum, i za cenu, že by musel skočit do drtičky na dřevo. V Boršicích, i když byl jen 1 člověk na střídání, jsme to zlomili a doufám, že to bude pokračovat v dalších venkovních zápasech.

S fotbalem jsem začínal v místě bydliště v týmu FK Lubná 1959 v přípravce a byl jsem tam asi do 12 let. Potom jsem se přesunul do Hanácké Slavie Kroměříž, kde jsem začínal od mladších žáku, přes dorosty, což byla asi nejlepší část mojí kariéry, jelikož jsme byly super parta a dotáhli jsme to až k postupu do 1. Dorostenecké celostátní ligy. Tu už jsme si bohužel nezahráli, protože většina byla poslední ročník v této kategorii. A stejně ji Kroměříž tenkrát pustil myslím Slovácku. Když jsem v hanákách přešel do mužů, tak mě poslali na moje přání zpátky do Lubné na hostování, abych pravidelně chytal. No a tak to šlo prakticky skoro pořád. Vždy jsem odchytal nějaké zápasy v MSFL a další půlrok jsem šel na hostování, protože sedět většinu sezony na lavičce kvůli pár zápasům, to mi za to opravdu nestálo. Další hostování bylo v FK Troubky u Přerova, kde jsme hráli olomoucký krajský přebor, potom jsem se v Kroměříži za trenéra Sklenáře dostal do branky na celou jarní část sezony, za což jsem byl moc rád. A pak přišlo další hostování zase v olomouckém krajském přeboru v TJ Sokol Ústí u Hranic na Moravě. Po tomto hostování jsem se do Kroměříže už nevracel, protože už jaksi nemám zájem za tento klub nikdy nastoupit. Následně jsem se bavil s kamarádem – Lubenským Zlatanem (Jiří Jirásek), který v tu dobu hrál za Baťov, a ten se o mně zmínil trenérovi. Takže momentálně jsem na hostování v SK Baťov 1930, se kterým doufám postoupíme do divize.

V přípravce jsem to měl tak na střídačku. Někdy jsem hrál (v útoku) a někdy chytal. Potom jsem si ovšem uvědomil, že jsem trošku jiný a bylo by vhodnější radši zůstat v bráně, kde svoji tvrdost a agresivitu můžu víc uplatnit, a taky jsem chráněný ve vápně ze strany rozhodčího. Je velký rozdíl, když já jako gólman v malém vápně trefím útočníka kolenem do tlamy, než když to udělá hráč z pole.

Jednoznačně Jaromír Blažek. Toho sleduju, nebo spíš jsem sledoval už od přípravky. A potom se mi hodně líbil Peter Schmeichel, který podle mě patřil k nejagresivnějším a nejtvrdším gólmanům na světě.

Buffon – to je legenda, která si pořád drží neuvěřitelnou výkonnost. Neuer – Lepšího gólmana ve vybíhání a čtení hry není Guillermo Ochoa – Ten má neskutečný pružiny v nohách

Sleduju, ale pouze jeden tým - AC Sparta Praha. Narodil jsem se jako Sparťan, žiju jako Sparťan a umřu jako Sparťan.

Já se dopředu moc nedívám. Momentálně hraju za SK Baťov a budoucnost neřeším. Pokud by mi to práce dovolila, tak jelikož jsem chytal v MSFL a pokud by byla ještě šance, tak bych si ji rád zachytal znovu ale v jiném dresu než Kroměřížském!

Nebudu tady říkat, že zase rozdáme pětku, jak už si možná někteří fanoušci doma zvykli. Do zápasu půjdeme stejně jako při každém domácím zápase s tím, že chceme vyhrát a uděláme pro to maximum

Stránky sleduju, protože je v nich přehled o celém dění jak v naší krajské soutěži tak ve všech ostatních v republice, což je super a jsem rád, že někdo takový projekt připravil a uskutečnil. Se spoluhráči se o tom taky někdy bavíme.

Fanouškům chci vzkázat, ať chodí pořád v takovém počtu jako doposud a hlavně chci poděkovat našim ultras kotelníkům, kteří nás pravidelně každý zápas doma ženou za vítězstvím za jejich podporu a ať nadále pořádně řvou, dělají vlajky a chorea, protože v tomto nemají v kraji absolutně žádnou konkurenci. Vamos Baťov