Mým fotbalovým vzorem je můj otec, říká hráč kola Jan Ribár z Frymburku

Zápas nebyl špatný, z mého pohledu byl častěji v naší režii. Škoda jen, že jsme se méně dostávali do koncovky, a když už, tak jsme netrefili zařízení.

Dostal jsem důvěru hned jako druhý v pořadí. Kopat penalty mi nevadí. Štěstí stálo při mě a v zakončení jsem se nemýlil.

V béčku jsme začali sázet na mladší generaci kluků ve spojení se zkušenými matadory. Nezní to jako špatný nápad, ale dost často jsme vpředu bezzubí a tudíž nemáme moc příležitostí ke skórování. To je důvod, proč jsme na předposlední příčce. Co bude v další sezóně, je ve hvězdách. V klubu se mluví o docela zajímavých změnách, zajímavých hlavně pro mladé hráče, tak uvidíme.

V přeboru jsem začínal od přestupu do mužů. Tehdy to byl obrovský skok. Dnes po jedenácti letech se na tuto soutěž dívám jako na volnější. Ale i tak se nesmí tato soutěž podceňovat. Jsou chvíle, kdy si říkám: „Zlatá 1.B třída.“ Mluvím o tempu, které je někdy i v přeboru dost náročné.

16:0 jsem asi nezažil. Někde okolo 10:1, tuším v Kaplici, jsme prohráli. Ale abych nevzpomínal jen negativně, asi 8:0 jsme vyhráli ve Zlivi.

O zákazu jsem nevěděl. Mělo být dost mladých kluků, ale nesešli se.

Vůbec jsem netušil, že jsem se dostal do sestavy kola. Náhodou se mi na Facebooku objevilo, že náš gólman Marek Vítek je v sestavě za 1.B třídu. Podíval jsem se, jak vypadá sestava v přeboru. S údivem jsem uviděl mou účast a vývoj hlasování, za což bych rád poděkoval všem hlasujícím pro mě. Kdo mi pomohl úplně nevím, ale tipy mám.

Má fotbalová kariéra byla přerušena pár měsíců po zahájení. Zákeřným faulem mě srazil protihráč na lipenském hřišti a z plochy mě musel odnést tehdejší trenér. S přetrhanými vazy jsem odcházel ještě ten den od doktora domů. Nevím, kolikrát v životě se mi ještě podaří mít svou fotografii na titulní straně Českokrumlovských listů, kde jsem se objevil druhý den po nástupu do 1. třídy ZŠ Frymburk. Naštěstí jsem se dostal brzo po zranění zpět. Další zlomový bod mé kariéry byl přestup do žáků. Vzpomínám si, jak jsem seděl na střídačce, koukal na kluky, co hráli a s napětím čekal na svou příležitost. Tento přechod ale nebyl nic, proti přechodu do mužů. Na hřišti jsem si připadal jako hadrový panák. Několik let mi trvalo, než jsem se chytil. Dnes slýchávám od spoluhráčů, že by proti mně hrát nechtěli, z čehož usuzuji, že jsem se začlenil správně. Hodně mě posunuly vpřed zimní tréninky v tělocvičně.

Odmala jsem hrával jako záložník. V žácích mě trenér posunul do obrany, kde hraji dodnes. Ale hodně v oblibě mám výlety po lajně, kde se dají vytvářet příležitosti pro spoluhráče ke gólům.

Můj největší fotbalový vzor byl a stále je můj otec. Hrál do 58 let. Byl to on, kdo mě k fotbalu přivedl a dal mi základy při odpoledním kopání na branku u frymburského hřiště, když jsem ještě neměřil ani 140 cm.

Můj fotbalový cíl možná je hrát co nejdéle. Nevím, zda vydržím to, co můj taťka, ale když to půjde, tak proč ne.

První místo vyhrává asi víkend v německém Frymburku a turnaj na počest 150 let od založení místního fotbalu. Zajímavá zkušenost s pár vtipnými okamžiky od našeho řidiče autobusu a jeho couvání betonový patník, nepatník, až po vyzvedávání našeho gólmana, kdesi v centru města.

Když zrovna nestojím v kopačkách na trávě, stojím docela často v sálovkách na antuce. Kolem deseti let mi taťka ukázal ještě jednu drogu a tou je nohejbal. Příroda mě obdarovala 195 cm a nohami velikosti 48, což je v nohejbalu docela účinná zbraň. Na doporučení spoluhráčů jsem se v zimě 2019 přihlásil do profi týmu ve Velešíně. Zde se snažím vyrovnat klukům, kteří jsou skvělí nohejbalisté a od kterých se mám co učit. Vidím, jak rychlý může člověk být a to mě neskutečně motivuje.

Hodně mi pomáhá nohejbal při fotbalu. Teď, jak jsem začal hrát za Velešín, cítím se při fotbale jistější, kopu delší míče a snad i nacházím spoluhráče, rozhodně víc než loni. Ale pozor, ne všichni fotbalisté můžou hrát nohejbal. Hodně hráčů si myslí, že když umí hrát fotbal, nohejbal je samozřejmostí. Opak je tak v 95% případů pravdou. Pro mě jsou tyto sporty úzce propojeny. Například si nejsem úplně jistý, zda bych bez nohejbalu trefil svůj nedělní gól proti Kremži. Ten padl po mém trefení z první vysokého míče po odhlavičkování soupeře. Ukázkový pas přes půl hřiště mi poslal kapitán Fanda Fatura.

Na fandění moc nejsem. Asi jediný profi tým, který mě zajímá je Dynamo České Budějovice. Jsem moc rád, že se konečně podařilo vykopat 1. ligu. Raději sporty hraji, než sleduji.