Mým vzorem je kromě Petra Kuta také Santiago Cañizares, v dorostu jsem si peroxidem obarvoval vlasy na blond jako on, to byl úlet, říká dnes s úsměvem Jakub Kolek

Ani jsem se nestihl rozkoukat a už ve 20. vteřině se na mě řítil sám domácí hráč, ale chytil jsem se dobrým zákrokem. I když jsme dvakrát z naší laxnosti inkasovali v brzké době, tak mě to nerozhodilo a týmu jsem pomohl. Slabce hrály opravdu dobře, ale měl jsem svůj den.

Pavel přišel na můj popud, protože osobně jsem hodně vytížen pracovně a nemohu být na každý zápas. Takže je to o domluvě a musím uznat, že máme dobrý vztah. Pro oba je důležitý tým a chuť vyhrávat.

Já ani nevím, že jsme nějaký takový cíl měli. Poté, co jsme zažili minulou sezónu, tak můžeme být rádi, že fotbal ve Mšeci hrajeme. Navíc nás kosí jedno zranění za druhým a to hlavně u klíčových hráčů, takže jdeme zápas od zápasu a uvidíme.

Snad se na mě nikdo nebude zlobit, ale určitě brankáři, protože oba máme něco za sebou. Taky naši rychlonozí útočníci a střed hřiště ovládá Zázvorka. Slabina? Určitě vysloveně naše impotentní zakončování. To, co nedáme, je do nebe volající.

Já měl na výběr buď fotbal nebo hokej, ale táta hrál fotbal a to asi rozhodlo. Největší dík ale patří mému dědovi, který toho pro mě udělal nejvíc a hrozně se mi věnoval, bohužel už mezi námi není. Svůj začátek začínám vnímat v mladších žácích v Novém Strašecí.

Vůbec ne, hrál jsem levou zálohu, bohužel mi to moc neběhalo. Do brány jsem pořádně vlezl až v dorostu.

Moje kariéra začala v mladších žácích ve Strašecí pod vedením Milana Dvořáka. Dále si mě vzal do dorostu Slaného Pepa Jenč, ale na poslední rok v dorostu jsem se vrátil opět do Strága na přání pana Dvořáka, kde jsem nakukoval zároveň do áčka, kde trénoval pan Mrázek a jezdil na výlety. Potom přišla srdeční záležitost - Sokol Mšec a rovnou do B. třídy a ještě sestup, dostával jsem mraky gólů, ale vzpomínám na ty starší hráče (Peří, Róza, Rajgl, Guma, Eisestainové atd.) rád, byla to sranda. Potom opět Strašecí náhradník v A-týmu a brankář B-týmu a postup do okresu. Potom opět Mšec, no byl jsem něco jako jojo. Poslední sezóny nejsem tolik vidět, ale vždy když je nejhůř, tak je na telefonu Kolek. Takovou domluvu jsem měl jak s trenérem Mrázkem, tak i teď s Rózou a i mi to vyhovuje, protože se vždycky těším. Tímto bych i lidem, co jsem jmenoval, chtěl poděkovat, protože to byli oni, co mou kariéru nejvíce ovlivnili a moc si jich vážím, co pro fotbal dělají nebo udělali.

Tak určitě lituji, že jsem skončil ve Slaném v dorostu a vrátil se do Strašecí, protože tam se mi dařilo a i se o mě zajímaly zajímavé kluby. Dále mě mrzí můj první odchod ze Mšece, bohužel jsem takový co na srdci, to na jazyku a než si dělat zle, tak jsem odešel natvrdo. Ale asi úplně bych nejradši změnil a zachránil loňský mančaft v B. třídě, to mě strašně žere. Kluci, co se známe od mala a můžeme si to dokopat do důchodu v dobrém i zlém, něco jako Městečko, tak si toho nevážíme, co nám Róza vytvořil. Jak zázemí, vybavení, tak trenéra Mrázka a všechno zahodíme kvůli nějakému egu nebo nevím, jak to nazvat. Tohle mě s prominutím se*e.

Nějak na to nekoukám, asi spíš podle vzhledu a hodně experimentuji, ale teď chytám ve značce Regio, protože tisknou loga klubů a nesmí tam chybět jména mých dvou dcer, takže třeba se usadím.

Můj vzor je jednoznačně Petr Kut, tady není co řešit. Bohužel asi v tom jeho věku už chytat nebudu, protože každý rok končím, ale nakonec zjistím, že by mi chyběla kabina. Z vrcholových brankářů je to Santiago Caňizáres, v dorostu jsem si peroxidem obarvoval vlasy na blond jako on, to byl úlet. Sympatie jsem nikdy nenašel k jakémukoliv brankáři Slavie Praha.

Snažím se věnovat svým dcerám, to je hlavní. Potom mi dává zabrat práce, aby toho nebylo málo, tak mám hned dvě. Ta druhá je zajímavá, jezdíme s kamarády po republice a děláme promo akce pro Heineken (Krušovice). Divím se, že manželka mi ty výlety trpí (směje se). Poslední můj volný čas vyplní Tipsport, kluci se mi ptají, jak jsem na tom, tak jim furt tvrdím, že jsem na svém. Málem jsem zapomněl, že mám dar na průšvihy, ale to by bylo na déle...