Na Lánech jsem vydržel patnáct let a můj konec nebyl nejideálnější. Otrávil mě natolik, že jsem s fotbalem skončil, říká Ivan Haužvic

Musím říct, že já jsem do Zavidova jel s tím, že si konečně zachytám. Postavení zavidovských v tabulce by tomu sice nasvědčovat nemělo, ale já jsem zaregistroval (i z komentářů na tomto portálu) jejich jarní herní progres - možná i lepší spolupráci s A-týmem. V celém průběhu první půle nám neuvěřitelně zatápěli na naší levé straně. Že bych mohl být nominován do sestavy kola a "bojovat" o celkové vítězství mě upřímně napadlo po konečném hvizdu. Výsledek 1-5 sice vypadá jednoznačně, ale druhou půli jsem si opravdu zachytal.

Víš sám, jak to s penaltami je. Podle náběhu hráče jsem ji chytal naposledy možná v dorostu. Tam to ještě šlo. V dospělém fotbale ti už exekutor moc nedovolí zvolit správnou stranu, to už by svůj náběh musel hodně pokazit. Nevím, jestli jsem expert, asi ne - ale už v pátečním zápase "starých pánů" jsem byl úspěšný netradičním způsobem. To když jsem "přečetl" pokus do středu brány a já zůstal stát - zajímavý zákrok.

Souvisí to s předešlou otázkou. Mám svůj systém, který samozřejmě nebudu zveřejňovat, ale obecně... Jinak přistupuji k penaltám v průběhu zápasu a jinak k těm, které se kopou v remizovém zápase (tam se ke slovu dostanou i ti, kteří by ji v zápase nekopali). Pak je také důležitý stav, za kterého se penalta kope. Při těsném, či vyrovnaném výsledku, se kope více "na jistotu" a tam jsem úspěšnější. Pokud je stav "rozdílem třídy", tak tam už je to loterie, protože to exekura svádí "něco vymyslet". To si pak jen říkám, ať to není trapas. Vzpomínám např. na Tomáše Vodrážku z Olešné, jak mi za rozhodnutého stavu dal gól z penalty střelou bodlem zpoza stojné nohy. V ten moment bych ty rukavice nejraději rozkousal.

Ano, jaro nejen výsledkově, ale především herně vyznívá zatím výborně. Určitě je znát zimní příprava. Nemyslím jen soustředění, ale celý průběh zimy. V Rynholci jsou na okres vysoce nadstandardní podmínky. Můžeme jít na trénink od 19h a pustit si světla, připravená umělka a po tréninku možnost sauny. A pak to spláchnout pivkem. No není to ideál? Další výhodou je, že jsme měli spojené treninkové jednotky s SK Lány, které teď zažívají renesanci. Ono když je na tréninku 20 lidí, tak to je pak pohádka. Z toho čerpáme a poznali to právě ve Hředlích i Lubná na našem hřišti. Neřeknu žádnou novinku, že pro naší hru je extrémně důležitý Martin Wittmayer, tahový hráč s tvrdým a přesným centrem. Mnohokrát hráč zápasu, ale zatím ho celkové vítězství míjí. Ten právě se Senomaty chyběl a na naší hře to bylo znát více, než by jsme chtěli.

Cíle na sezónu jsme si stanovili už na začátku souteže. Chtěli jsme hrát do 5. místa. Hrát v klidu a fotbalem se bavit. Bohužel podzim nebyl podle našich představ i vinou toho, že málokdy jsme se z různých důvodů sešli kompletní. Do jarní části jsme šli s tím, že máme kvalitně potrénováno a půjdeme, použiji klišé, zápas od zápasu a uvidíme, co to hodí na konci sezóny.

Začal jsem s fotbalem v Novém Strašecí - nejprve jako hráč, ale jak to tak bývá, tak na jeden zápas nepřišel brankář a strčili tam mě. Hráli jsme už na celé hřiště a tedy velké brány. Dostal jsem snad 15 gólů, všechny pod klacek. Paradoxně mě to neodradilo a začal jsem si to zkoušet i na tréninku. Na hřišti jsem byl pořád, když nebyl trénink, tak jsem na celé odpoledne jezdil s Martinem Vernerem na hřiště, kde na mě kopal. Jo to byly časy... Asi nám ty extra tréninky něco daly, protože pak jsme spolu začali objíždět okresní i krajské mládežnické výběry. Další "žákovská" cesta byla do Kladna, kde jsem se dostal "k rukám M. Tichého". Na Kladně jsem konečně zažil i kvalitní brankářské tréninky, které mi velmi pomohly. Byla to doba, kdy jsem si zachytal proti Spartě i Slavii, ale tenkrát jsem to ještě neuměl ocenit. V bráně jsme měl velmi zdatnou konkurenci v podobě Šimána (Martin Šimek). Ten mě pak do kasy moc nepouštěl a já jsem zvolil ústup, zpět do Nového Strašecí. Tady jsem byl vlastně celý dorost, mohl jsem x-krát jít i jinam, ale "kladenská zkušenost" mi napovídala, abych zůstal a měl své jisté. Nejsem totiž "střídající" typ, fotbal mě stále neuvěřitelně baví a chci hrát všechny zápasy. Když jsem končil dorostenecký věk a měl jít ve Strašecí hrát dospělý fotbal, potkalo mě první vážné zranění kolena, to mě vyřadilo na rok ze hry a já pak s vděkem vyslyšel nabídku Milana Dvořáka na přestup do Lán, hrající v té době B třídu. Tam jsem vydržel 15 let. Můj konec na Lánech nebyl nejideálnější a otrávil mě natolik, že jsem s fotbalem skončil. Pár dní před sezónou mě ale oslovil Petr Rajgl s tím, že by v Rynholci chtěli vybudovat tým hrající okresní přebor, možná tým pošilhávající po B třídě. Tehdy Rynholec padl až do "čtyřky" ale výzva to byla a Rynholec během následujících 2 let dvakrát postoupil. Nyní jsme tedy ve fázi okresního přeboru a já chci ještě zažít to "pošilhávání" po B. tříde :)

Co se týká mých výkonů, tak se mi nejvíce líbilo období dorostu ve Strašecí a následné první roky na Lánech. Myslím, že jsem byl i oporou, ale poslední mé roky na Lánech fotbal začal umírat a na tréninku jsme nezřídka byli jen 3-4. To se nedalo. Tohle období bylo moje nejhorší. Z toho vlastně vyplynul i můj odchod z Lán.

Tomáš hraje za mladší přípravku ve Strašecí, ale do brány ho moc nepouštím. Jsme raději, pokud po hřišti "lítá". Chytání se věnujeme na naší zahradě, kde na něj musím pravidelně kopat. Také jezdíme na "větší bránu" na fotbalové hřiště, aby si trochu "zaskákal" , jako jsem to dělal kdysi já... S druhým synkem to na fotbal moc nevypadá, ale má ještě čas.

Upřímně, nikdy jsem moc značky rukavic neřešil. Vždy jsem měl za to, že chytají ruce a ne rukavice. Kolikrát už mi z nich lezly prsty, ale jak člověk stárne, tak už si musí nechat pomoct i od kvalitních rukavic, aby to z něj nepadalo. Takže alespoň na novou sezónu kupuji nové.

Tady to vezmu krátce. V mládí to byl jasně Peter Schmeichel, to byl bourák. Později jsem jiný vzor neměl. Ze současných brankářů se mi dlouhodobě líbí Hugo Lloris.

Myslím, že letos to musí být jasně Slavia. Říkám to jako Sparťan, takže ne lehce... Cokoli jiné by mě překvapilo a mám pocit, že by to nebylo ani zasloužené.

Bohužel... Po večerech se snažím ještě pracovat, abych mohl děti vyzvedávat po obědě ze školy a školky, takže i taková soutěž jako je LM musí u mě teď jít na druhou kolej. Samozřejmě vím, že mají velmi dobře rozehrán boj o finále, ale to je tak vše.

Chtěl bych apelovat na hráče, funkcionáře, ale také fanoušky, aby krotily své chování a verbální projevy. Samozřejmě fotbal je o emocích, ale z fotbalu se nesmí stát (pokud tomu již tak není) místo, kde si lidé vylévají své životní neúspěchy, špatné nálady a frustrace. Hráči by si měli uvědomit, proč fotbal hrajeme, tedy pro zábavu. Na všech úrovních udělá chybu jak hráč, tak rozhodčí. Od toho jsou na hřišti kapitáni, aby se rozhodčího slušně na danou situaci zeptali. Jistě, má to i druhou stranu mince a já nejsem naivní, že se všechny zápasy pískají "na rovinu". Do toho se pouštět moc hluboko nechci, jen bych k tomu řekl, že i páni s píšťalkou si musí uvědomit, že si jdeme jen zahrát a není potřeba nám kazit odpoledne. Vůbec pak už nechápu některé diváky, kteří si myslí, že zaplacením 20Kč vstupného můžou 90 minut řvát a sprostě nadávat na všechny co na hřišti jsou. Takže rozum do hrsti a trochu respektu lidi...