Dovolím si tvrdit, že máme kvalitu kádru na to, abychom se drželi mezi pěti nejlepšími týmy, říká Denis Vopat

Lubné se proti Kněževsi daří, což předvedla kromě pohárového utkání i nyní v soutěži. Dokonce na jejím hřišti. Dva góly zaznamenal Ladislav Brabec, ale za povšimnutí stál také výkon Denise Vopata. Středopolař lubenského Baníku je pro svůj tým velmi důležitým hráčem, což dokazuje nejen tímto zápasem, kde odvedl velké penzum práce.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Zápas proti Kněževsi byl náročný, ale vy jste ho zvládli. V čem dle tebe byla hlavní příčina úspěchu?
Podle mě v tom, že jsme neměli co ztratit. Máme obrovskou výhodu, že jsme nováčci a jednoduše makáme a užíváme si každý zápas s kvalitními soupeři. Navíc si troufám říci, že hra, kterou se Kněževes prezentuje, nám vyhovuje a umíme si s ní poradit.
Očekával jsi za svůj výkon nominaci do sestavy kola a následné vítězství?
Upřímně nečekal a už vůbec ne, že bych ji mohl vyhrát. Každý zápas jsem jeden z nejlepších na hřišti, ale vždy zahraje lépe buď náš stoper Láďa Brabec nebo útočník Adam Trejbal, který vždy jen doklepává z malého vápna naše finální přihrávky (smích).
Na nováčka máte velice slušný start do soutěže a nedělá vám problém konfrontace s kvalitními celky. Je ve vašich silách držet si dobrý dojem a usilovat o ty nejvyšší příčky soutěže?
Původně jsme si řikali, že by bylo super sbírat body hlavně doma a držet se v prostředku tabulky. Pak ale padly nějáké sázky a rázem všichni makají jako kdybychom to chtěli vyhrát. Dovolím si tvrdit, že máme kvalitu kádru na to, abychom se drželi mezi pěti nejlepšími týmy.
Tvůj táta je trenérem. Byl to právě on, kdo tě k fotbalu přivedl? A kde vůbec tvoje první fotbalové krůčky započaly?
Pravděpodobně ano, ale už je to dávno. V pozdějším věku už jsem však chtěl být fotbalista jako táta, i když táta byl defenzivní typ hráče, zatímco já se vždy snažil být ofenzivní. S fotbalem jsem začínal v Rakovníku na SK, ale hned jak jsem nastoupil na základní školu, tak jsem odešel do Lubné.
V příštím zápase vás čeká doma Jesenice. S čím do utkání půjdete?
Do utkání půjdeme s plnou hlavou pokynů a rad od trenéra a hlavního asistenta. Hlavně si půjdeme zahrát fotbal s dalším kvalitním soupeřem a pokusíme se, abychom ukořistili nějáké body a hlavně, aby se na to dalo dívat (smích).
Připravujete se na všechny soupeře stejně nebo na každého máte trochu pozměněný tréninkový plán?
Tréninky se mění podle toho, co funguje a nefunguje v zápase. Do těla dostáváme především, když trénink vede asistent trenéra Pavel Kollár. To pak nemůžem ani do schodů, jak nás všechno bolí (smích). Příprava na soupeře je především slovní. Trenér má všechny soupeře nakoukané.
Jak často trénujete a kolik vás během týdne chodí? Je tréninková účast uspokojující?
Trénujeme klasicky dvakrát v týdnu a účast je mezi deseti až čtrnácti hráči. Tréninky končíme většinou v devíti, protože se vždy někdo zraní, je to u nás samý brousek (smích).
Chodí tě tvá přítelkyně podporovat na zápasy, prožívá to s tebou?
Občas ji tam vidím, ale ví, že jsme herečky, takže zůstává ledově chladná, když ležím po nedovoleném zákroku na hřišti (smích). Samozřejmě si dělám srandu. Jezdí fandit a podporovat nejen mě, ale celý tým.
Kdo je v týmu nejrychlejší a naopak nejpomalejší?
To je těžká otázka. Nejraději bych řekl sebe a byla by to i pravda, ale to by snížilo sebevědomí Adamovi Trejbalovi a jemu by to pak nešlo (smích). Proto řeknu jeho a Mária Boka. Kdo je nejpomalejší, to si netroufám říci. Jen náš brankář Aleš Herink každý trénink piluje vybíhání, protože má pomalejší start na balón (smích). Naopak je bezkonkurenční na čáře a při hře nohama.
Kdo má v Baníku dynamit v noze a čí střely letí dva dny?
Velice tvrdou střelu nám každý trénink předvádí Petr Košťál. Jeho problém však je, že při každé třetí střele si přivodí nějáké zranění, a proto nenastupuje (naštěstí pro soupeřovi brankáře) v zápasech. Naopak střela, která se většinou neodlepí ze země, patří našemu univerzálu, který je ovšem nejlepší na pravém beku, Petru Volfovi. Je až s podivem, jak pomalou střelu dokáže vystřelit a doslova neuvěřitelné, že i přesto dokáže skórovat (smích).
Na závěr otázka z kabiny. Je o tobě známo, že si rád zkracuješ cestu na hřiště přes sousední průmyslový areál. Používáš tuto zkratku, když spěcháš na trénink, dodnes?
Jeden ze zlozvyků, které máme s tátou (trenérem) společný je, že chodíme všude pozdě, proto když je příležitost ušetřit minuty, tak rozhodně nepohrdnu žádnou zkratkou. I když někdy to úplně nevyjde podle představ (smích).

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.