Pavel Váchal po čtrnácti letech opouští Mrákov, novou výzvu bude hledat za hranicemi

Na zápas jsme jeli kvůli počtu lidí, poprvé za dobu co hraju v Mrákově na mistrovský zápas autama, což se nám ještě nestalo, vždycky cestujeme autobusem, má to většího týmového ducha, chybělo nám sedm lidí, a jeli s námi dva dorostenci, jeden hrál v základu a jeden byl na střídání, středopolař hrál na bekovi a tak si opravdu dokážete představit, jak jsme to dávali dohromady..(Smích). Nicméně zápas nebyl tak špatný, až na to že jsme zase hned na začátku dostali gól. Říkáme si každý zápas, jak začneme bez gólu, a takové góly nás hodně sráží. Je těžké začínat s tím, že zápas musíme dohánět. Myslím si, že to ale nebyl špatný výkon, padly krásné góly na obou stranách, bohužel pro nás jen jeden. Ve druhém poločase jsme je dokonce na chvilku zavřeli na půlce, ale k čemu nám to bylo, když jsme nedali gól, a tím mířím i sám na sebe. Ten gól musel vystřelit Tonda, aby dal aspoň ten čestnej gól a byl opravdu hezkej, zápas jsme dohrávali nakonec v 9 lidech, když odstoupil nejdříve „Zdráhy“ a já pak jsem odešel já s křečemi.

Tak máme dobrou partu lidí, víme, že poslední zápasy se už spíše tým připravuje na další sezónu v 1.B třídě a prostě jsme si takhle daleký výlet nějak náladou nekazili, zahráli jsme si to co nás baví, hodili jsme sprchu, otevřeli pivka, do toho něco silnějšího, cestou se stavěli na jídlo a udělali jsme si hezkej týmovej výlet jak to má být!

Tak pozitiva se určitě vždycky najdou, to hlavní pozitivum je to, že jsme Mrákov do A.třídy dovedli, a posbírali jsme zkušenosti do dalších fotbalových let, bohužel jsme se nedokázali udržet, ale jsem rád, že ty časté prohry, mnohdy ale po zbytečných chybách ten tým nějak nerozhádali a jsme pořád jako tým, i když prostě nějaká hádka někdy přijde, ale to k tomu patří pokud chceme být úspěšní.

Jsme prostě parta obyčejných kluků z Mrákova, která nikdy skoro jinde nahrála, až na pár zkušených a oproti tomu, měli ostatní týmy v kádrech lídry a vůdce, jak na stoperech, ve středu tak na hrotu, kteří hráli ligu nebo fotbal na vysoké úrovni v zahraničí, takže jsme si vyzkoušeli jaké to je, ale s takovými hráči se prostě zatím bohužel nemůžeme rovnat, ale jsme rádi, že jsme si to vyzkoušeli a ty zkušenosti se hodí. Kameny úrazu jsou prostě ty individuální chyby, kterých jsme letos udělali opravdu nespočet a dali jsme málo gólů. Jak by řekl stoper Váša „Kluci, letos se vůbec neřídíme tím jako loni, čím víc gólů dáme, tím víc bodů máme.“

Z dorostu jsem byl zvyklý na 30-4O branek za sezónu, takže z mojí strany se budu snažit tomu jednou přiblížit, v mužích se mi to zatím moc nedaří. On by Vám to pan Hruška (vedoucí týmu) vysvětlil, že zrovna u mojí osoby je každou minutu co zlepšovat, protože mi prý ani chvilka chvály nedělá dobře a pak se nesnažím. (smích) Já jsem ale osobně velmi rád, že jsem tolik branek dokázal dát, i když jich mohlo být daleko víc, kdybych místo mých 5 střel 2krát nahrál před prázdnou branku, ale tohle je prostě hrozně těžké změnit a jsem takový no. Snažím se makat, jak to jde, i když teď na to kvůli maturitě nebyl moc čas, ale v letošní sezóně, když jsme přitvrdili na tréninku, a začali dělat nové věci, určitě menší zlepšení na svojí hře cítím aspoň v určitých věcech a je čas na to to všechno vypilovat. Takovým mým parťákem na rady a gólové nahrávky se stal v Mrákově Jarda Stýskal, který je náš druhý nejlepší střelec a takového hráče prostě v týmu potřebujete, sice mu prostě někdy několikrát nenahraji a jsme na sebe naštvaný, ale letos mi hrozně pomohl, co se týče hlavně těch vstřelených gólů, a poziční hry a je super sbírat rady i od našeho zkušeného trenéra Duffka a hrajícího asistenta Tondy, kterej nám teď v Kralovicích ukázal, že máme pořád co zlepšovat, když mu je 39 a řadu z nás v zápase i přeběhal. (smích)

Mám novou výzvu ve fotbalovém životě a tou je Cham, kousek od hranic kde bydlím, takže jsem ani moc nepřemýšlel, až na to, že tu v tom teda teď kluky nechám, proto jsem chtěl aspoň pomoct k záchraně, aby to byl odchod, jak má být ale bohužel. Na výzvu se těším opravdu moc, poznám nový styl fotbalu, budu se učit novým věcem, ale nesmíme zapomenout na to, že mám osobně v plánu, a to ne za dlouho, se do Mrákova vrátit, snad už jako fotbalista, který toho bude umět zase o něco víc a to hlavně kvůli lidem, kamarádům a klukům.

Tak já nejsem člověk, který nerad něco mění, protože v Mrákově hraju 14 let a mám to tu hrozně rád, ale chtěl jsem zkusit nějakou změnu, a protože v okolních týmech bych proti Mrákovu hrát nedokázal, tak mi kamarád nabídl zkusit trénink v německém Chamu, kde mi po tréninku na sezení řekli, jestli bych tam nechtěl hrát další sezónu, tak jsem seděl pak večer doma s rodinou a bavil se o tom, jelikož jdu teď i na vysokou a bál jsem se abych to stíhal, ale konec konců už taková nabídka přijít nemusí, a já jsem za ní rád a jsem rád za to, že mě v tom podporuje rodina.

Tak je jasné, že mi to teď bude chybět, ale člověk se musí celý život posouvat, pokud se chce zlepšovat a má ty nejvyšší cíle. Jsem na hřišti v Mrákově pořád, chodím pískat turnaje žáků, skoro s každým se tu známe, a je to tu taková jedna obrovská rodina, ze které určitě nechci vypadnout, a na fotbaly se tu budu chodit nadále koukat a kluky podporovat. Moje kariéra tady ve fotbale je hodně spjatá se základní školou, kde dělal a dělá ředitele můj současný trenér A týmu, pan Duffek, se kterým jsme hrozně rádi sportovali a jezdili na turnaje. O to se tu všichni víc známe a o to to tu mám radši, a i když budou možná za tento krok někteří v Mrákově naštvaný, tak v tomhle si musíte jít za svým, když si prostě řeknete, že to zkusíte, tak to musíte zkusit, protože vždycky je čas se vrátit zpět.

Já Vám moc děkuji, snad se bude dařit jak Mrákovu tak mně!