Než jsem přišel do Městečka, tak jsem snad nikdy žádnou červenou nedostal. Asi na domácím place nějak víc řádím, říká s úsměvem hráč 13.kola Jiří Hadrava

Asi jako většina kluků jsem začal v rodné vsi, tedy v Městečku, pod vedením svého táty. Někdy v roce 1986 jsme tu začali s minikopanou. Dodnes vzpomínáme, jak přijel do Městečka Tatran pod vedením věčně nespokojeného Franty Karase. Pamatuji si Radima Topinku, Pavla Kollára, dostali jsme deset gólů... Ale byl to zážitek. Oni prostě už hráli fotbal. Ale pak jsme je snad jednou porazili u nich na škváře. Minikopaná se ale v Městečku udržela jen krátce. Pak se nás pár rozprchlo do Roztok a většina s fotbalem, jak rychle začala, tak i skončila.

Možná jsem měl štěstí, ale vzpomínám na každé mužstvo hrozně rád. Skvělé byly dva roky v A-dorostu SK Rakovník pod Jirkou Hořejším a se spoustou výborných spoluhráčů. Honzou Seibertem, Mírou Chládkem, Honzou Mužíkem, Lukášem Houžvíkem... Pak úžasná zkušenost od 18 let v I.A třídě na Zátiší se Zdeňkem Brabcem, Pepou Pekárnou a dalšími matadory. Pak jsme přešli do Jesenice, když převzala Zátiší. Pak chvíli divize na SK Rakovník. Zase z jiného soudku bylo Nové Strašecí pod trenéry Mildou Mrázkem a Radimem Suchánkem. Rád na časy ve Strágu vzpomínám a mám tam hodně kamarádů. No a pak už srdeční klub Městečko, ve kterém držíme stejnou partu mezi okresem a I.B třídou tuším 12. sezonu?

Tak zase takové ambice jsem asi nikdy neměl, abych se tolik ohlížel. V těch 17 nebo 18 letech v dorostu jsem měl chuť zkusit bojovat v chlapech na SK, hráli ještě 3. ligu, ale tehdejší tým, to byla od starších hráčů spíše šikana než podpora mladých kluků. A to není jen moje vzpomínka, pár tehdejších spoluhráčů to zažilo stejně.

Tak to ti řeknu naprosto přesně. Kopačky si vybírám dle názoru svých přerostlých palců na nohách. Když se jim tam tak nějak líbí, rychle platím a beru je (smích). Ale většinu let jsem odehrál v adidaskách, tři pruhy jsou fenomén. Německá preciznost made in Pakistan se pak občas projeví i při fotbale. Alespoň se tomu snažím věřit.

Dal jsem za 20 let v dospělých soutěžích asi tak 20 gólů, takže strašně málo a skoro všechny mám v hlavě pečlivě schované a je pochopitelné, že jsou svým způsobem pro mě výjimečné všechny. I ty dosti náhodné.

Jeden z týmů určitě, ale jsem optimista, tak to zvládnou nakonec oba.

Podzim nás trošku zklamal. I když ještě nás čeká v neděli odložený zápas v Lišanech. Zrovna jsem studoval tabulku a lezou z ní zajímavá čísla. Dali jsme strašně málo gólů – 24 a to jsme některé sezony atakovali nebo překročili stovku. Ale také patříme k nejlépe bránícím týmům s 25 inkasovanými góly. Takže do jara více gólů, více bodů, ale obrana může taky klidně přidat.

Než jsem přišel do Městečka, tak jsem snad nikdy žádnou červenou nedostal. Asi na domácím place nějak víc řádím, asi jsem už taky pomalejší a připadám si důležitější než ve dvaceti, tak se občas dohaduji. Je to asi 2 roky co jsem odehrál 5 zápasů a dostal 2 červené. Ale vyplývá to ze stylu mojí hry, balon chci prostě získat za každou cenu a nerad uhýbám a ustupuji.

Nejsem žádný extrém. Občas jsou zápasy, kdy se do toho člověk nedostane a bloumá po hřišti s tváří kliďase a pak stačí jeden ostřejší zákrok a jsi za magora.