Gratuluji k výhře o hráče kola. Jak jste se dozvěděl o své nominaci?
Od přátel na sociálních sítích.
Kde jste sháněl podporu?
Podporu jsem vůbec nesháněl, o to se postarali mí dobří kamarádi Jan Morisch a Martin Dobruš. (úsměv)
Podruhé za sebou vyhrál hráč ze Žimrovic. Kdo je podle vás největším hecířem při hlasování?
Myslím si, že to byla spíš shoda okolností. Příště už jistě vyhraje někdo z jiného mužstva. (úsměv)
Jakou sazbu máte vypsanou při výhře? A je pokladník přísný při jejím výběru?
Zatím sazba vypsaná není, ale pokladník určitě něco vymyslí, je přísný a nenechá si ujít jedinou příležitost něco z nás vytáhnout.
Pojďme se zastavit u nedělního zápasu v Malých Hošticích. Myslíte si, že remíza je spravedlivá?
Do Malých Hoštic jsme jeli pro výhru, ale vzhledem k průběhu zápasu bod za remízu bereme, myslím si, že je spravedlivá.
Popište pro naše čtenáře tento velice zajímavý zápas.
Hrálo se na velice těžkém terénu, hlavně ve druhém poločase už hřiště připomínalo spíše bažinu než zelený pažit. Domácí začali aktivně a zatlačili nás. Naštěstí jsme tento nápor přečkali a dostali se do hry. Postupně jsme získávali převahu a nakonec i z trestného kopu skórovali. Ve druhém poločase na nás domácí vletěli a vypracovali si dvě velké šance, které jsme však se štěstím přežili. Stejně jako my nakonec skórovali z trestného kopu. Poté už měla hra k fotbalu hodně daleko, byl to spíš boj v bahně. Zaslouženě tak každé mužstvo získalo do tabulky bod za remízu.
V závěru zápasu jste se mohl stát hrdinou, ale brankář Honka vaši střelu vytáhl na roh. Co chybělo k tomu, aby střela zaplula za jeho záda?
Byl to odražený balón po rohu, rychle jsem si jej zpracoval a střílel svojí slabší nohou asi z dvaceti metrů. Střela byla sice pěkně umístěná, ale chyběla jí razance, byl to spíš takový plachťák. V síti mohla skončit snad jen, kdyby brankář zaspal nebo uklouzl v bahně. (smích)
Zatím okupujete vedoucí příčku. Je vašim cílem postup do vyšší soutěže?
Vedení mužstva nás do ničeho netlačí, nicméně když už tady ta šance bude, chceme se o ní poprat a postoupit do vyšší soutěže.
Po sezóně Žimrovice hodně posílily. Jak si to zatím sedlo?
Do týmu přišli kluci, kteří už zdejší prostředí znali. Myslím si, že jsme všichni dobře zapadli, parta je skvělá a na hřišti nám to zatím klape. Občas se ještě projeví nesehranost a zaskřípe to, ale s každým zápasem je to lepší.
V létě jste přestoupil ze Štítiny do Žimrovic. Jak jste spokojen?
Až na přísného pokladníka si nemůžu na nic stěžovat. Zázemí v Žimrovicích je skvělé, daří se nám, hrajeme na špici tabulky a jistě se budeme prát o postup.
Sledujete po očku, jak se daří vašemu bývalému působišti Štítině?
Ano sleduji. Vím, že začátek sezóny jim příliš nevyšel. Prohráli prvních 5 kol, ale o minulém víkendu porazili Hněvošice, takže věřím, že se odpíchnou k lepším výsledkům.
Popište našim čtenářům vaši kariéru.
Začínal jsem někdy v sedmi letech jako žáček na Hradci. Tam jsem taky prošel všemi věkovými kategoriemi a za mužstvo mužů odehrál nejeden zápas. Poté jsem přestoupil do mužstva Štítiny, kde jsem strávil pěkné 4 roky. A od letošního ročníku kopu v Žimrovicích, jestli je to moje poslední fotbalová štace, ukáže až čas. (úsměv)
Jaký máte největší zážitek spojený s fotbalem?
Určitě to byl zápas Bayernu proti Barceloně v Alianz aréně. Už jen být na stadionu, kde je sedmdesáti tisícový kotel, je zážitek. A vidět naživo Messiho, nejlepšího hráče planety, na to se nezapomíná.
Jak trávíte svůj volný čas a jaké je vaše hobby?
Pokud zrovna nejsem na hřišti nebo v práci, věnuju se hlavně sportu. Nejraději mám tenis a kolo. V zimě běžky, lyže a florbal.