Útočník Hořic Michal Skalský v rozhovoru s Hráčem kola

Trenér i spoluhráči mě již trochu znají, takže o mně ví, že nejsem typ hráče, který by tvořil hru nebo lítal jak čamrda nahoru-dolů. To, čím se snažím prospět týmu je důraz v osobních soubojích především na útočné polovině soupeře. Snažím se podržet míč, a když se poštěstí tak i přesně zakončit :) Moje góly jsou většinou vyústěním snahy celého týmu, což byl i případ vyrovnávacího gólu proti Černilovu. Došlo k vysunutí presingu celého týmu, ze kterého pramenila chyba hostující obrany, kterou jsem naštěstí dokázal využít.

Tabulka bude patrně vyrovnaná stejně jako v loňské sezóně, kdy mohl vyhrát každý s každým, a zápasy tak neměly mnohdy jasného favorita. To se potvrzuje i letos, kdy osobně vidím jako hlavního adepta na postup Lázně Bělohrad, které se podle mě vrátí zpět o třídu výše. My jsme s nimi uhráli cenný bod. Ze zbylých zápasů, které jsme odehráli, určitě mrzí ztráta bodů v Sobotce, kde jsem nehrál, takže je jasné, proč jsme nevyhráli (smích). Co se týče týmového cíle před začátkem sezóny, tak ani nevím, jestli byly nějaké vyřčeny. Nicméně rádi bychom se drželi, co nejvýše v tabulce to půjde. Takže současné postavení v tabulce je uspokojivé, ale jsme na začátku sezóny. Důležité je sbírat body na hřištích soupeře, což je mnohdy velmi obtížné.

Abych pravdu řekl, tak netuším, nakolik se změnil kádr po sestupu do A. třídy, takže uvidíme, jak to dopadne. Rozhodně to ale bude velmi těžké, i proto, že máme v týmu mnoho zranění.

To už ani nevím. Pamatuji si, že jsem začal hrát za mládežnické týmy TJ Střekov (Ústí nad Labem). V té době to byl jeden z více sportů, které jsem provozoval závodně. Postupně jsem ostatní sporty musel z různých důvodů nechat a zůstal jsem „jen“ u fotbalu. Prošel jsem několika týmy nižších soutěží (Sokol Koštice, SK Slavětín – okres Louny). Po přistěhování do Hořic jsem začal v tehdy ještě C týmu Hořic. Potom jsem se dostal z B týmu, asi díky zoufalství trenérů, až do Áčka (smích), kde sice již prokoukli mojí zoufalou fyzičku, ale patrně mě nechávají v A týmu díky mé excelentní kopací technice (smích), jinak si to nedokážu vysvětlit.

V oněch mládežnických soutěžích jsem hrál tuším už v útoku, ale po příchodu do Sokola Koštice jsem se postavil do brány zhruba někdy v 15 nebo 16 letech. V 17 letech si mě „vyhlédli“ skauti (smích) z týmu SK Slavětín, kteří tehdy postoupili do B.třídy. Takže v takových poměrně řeznických soutěžích jsem se dostatečně otrkal pro zbytek své fotbalové „kariéry“, za což jsem velmi rád. Celkově jsem dělal brankáře cca 6 let. Tehdy o mě měli zájem i do B týmu Teplic, ale bohužel (nebo bohudík) si nakonec vybrali gólmana z Bohemky. Na začátku jedné sezóny jsem pak zkusil být pro nedostatek hráčů v útoku a po prvním zápase, kdy jsem dal 4 góly, jsem v něm zůstal až doteď. Nicméně cítím v kostech, že se do brány ještě vrátím. Až mě to běhání za mičudou omrzí, tak třeba za hořické Béčko něco ještě odchytám. Pomýšlel jsem i na gólmana Áčka, ale tam je kvalitní stálice Žiži (Pavel Žižka). Zkoušel jsem ho už i párkrát zranit, ale má tuhý kořínek, takže se vcelku rychle vrátil zpět (smích).

Sledoval jsem ho při plnění nějakých restů z práce, ale to podstatné jsem viděl. Přes vozovou hradbu, kterou Kazaši postavili před svou brankou, se jen těžko prosazovalo s typem hráčů, kteří byli na hřišti, ale se Škodou v útoku to byl dobrý tah. Je to typ, kterého bylo pro tento styl hry zrovna potřeba. Mě Vrba nepovolal, takže tam nikoho jiného než Škodu prostě neměl (smích).