Mužem kola se stal Petr Kuba z Černého Dubu, učitel a fanoušek Staré dámy

Tomáš se mi ozval ještě před nominací. Takže je jasné, že moje výhra neznamená, že bych svým výkonem nějak vyčníval nad ostatními hráči ze sestavy kola, ale je motivována těmi penězi, které nasypu Tomášovi do ka(p)sy.

V prvním poločase byl Rudolfov lepší ve všem. V kombinaci, hře s míčem, osobních soubojích a hlavně chuti hrát. Ta nám tak nějak scházela a spíš než kvalita hry soupeře, Rudolfov je právem na druhém místě se solidním náskokem, nás možná zaskočila právě naše pasivita a nedůraz.

Rozhodně radost, čtvrté místo je pro nás dobrý výsledek a navíc remíza s kvalitnějším soupeřem, navíc po nepříznivém stavu, je vždycky důvod ke spokojenosti.

To je jednoznačné – kapitán David Schneider. V týmu máme kluky, kteří jsou výborní fotbalisté a v průběhu celé sezóny to dokazovali, ale na čtvrté místo nás jednoznačně dostali góly Davida. 17 gólů je v jeho věku vynikající bilance. Předpokládám, že až mi bude tolik, co Davidovi, budu sedět na houpacím křesle s kostkovanou dekou přes nohy a luštit křížovku. A on se dělí o pozici nejlepšího střelce soutěže.

Když řeknu jméno vesnice, kde jsem začínal, nikdo nebude vědět, protože pocházím z opačného koutu republiky. S fotbalem jsem začal v Údlicích, vesničce poblíž mého rodného Chomutova, a to v deseti letech. Vždy jsem hrál nižší soutěže a tam jsem vydržel až do 19ti let. Pak jsem přijel na univerzitu do Českých Budějovic a s „velkým“ fotbalem na 10 let seknul. Do Dubu mě přivedl již zmíněný Tomáš Chmela a po dlouhé pauze jsem se zase na zelený trávník vrátil, přičemž jsem netušil, jestli vůbec ukopnu míč nebo přeběhnu celé hřiště. Můj vzor byl od mládí jen jeden, Alex Del Piero. Juventusu fandím od nepaměti a podílím se na práci československého fanklubu.

Měl jsem jich hodně, ale protože v současnosti rekonstruuji dům, musel jsem je skoro všechny vypustit. Beachvolejbal a cyklistika jsou ale sporty, ke kterým se ještě dostanu. Pak hlavně četba, taky chodím pravidelně do divadla, méně často už na koncerty. A v neposlední řadě film. V kině bývám často, vlastním solidní filmotéku, čtu placené recenze a do letošního roku jsem se podílel na českobudějovickém filmovém festivalu. Ve skříni mám taky kupu deskových her, které jsem jeden čas sbíral a pravidelně je s přáteli hráli. Teď si ale „hraji“ hlavně s lopatou, míchačkou a tvárnicemi.

Snazší je krotit studenty, protože spoluhráči nemusí z fotbalu maturovat, když to studenti z češtiny ano. A taky mám ve svém zaměstnání tak trochu masku, jako každý učitel. Se spoluhráči mám naopak osobní vztah, takže tam se moc o respektu mluvit nedá. Je ale fakt, že když při bránění rohu nebo standardní situace rozděluji, kdo koho bude hlídat, většinou kluci poslechnou na slovo. Asi se ve mně v tu chvíli probudí ten učitel

Protože učitelé mají víc dovolené, než jiní (teď slyším ty nadávky a stěžování si), celé léto můžu strávit prací na domku, takže na pravidelný sport, ale skoro ani na nic jiného, čas nebude. Jen snad výjimečně na to kolo či beach, ale taky předpokládám, že aspoň jednoho letního turnaje s Dubem se zúčastním.