Matěj Štědronský je Štěchovicím vděčný za nabídnutou šanci, nabídce do vyšší soutěže by se časem nebránil

Ten první gól skvěle zatáhl po křídle Michal Švejda a viděl jsem, že bude nejspíš centrovat, tak jsem se snažil natlačit na přední tyč kam nakonec směřoval centr, a i trochu se štěstím to tam spadlo. A druhý gól byl myslím, po ztrátě soupeře na naší půlce a skvělé přihrávce od Jakuba Košaty do brejku, převzal sem balon a snažil se jít přímočaře k bráně a pak jsem zakončil levačkou na zadní tyč. Cennější byl ale určitě ten první gól, ten nás uklidnil a nakonec zajistil i tři body.

Únava určitě sehrála svojí roli, měli jsme dost zraněných hráčů v průběhu sezóny a kádr taky není nijak zvlášť široký, navíc během zápasu bylo celkem slušné vedro to taky na výkonu nepřidá. O to víc jsem rád, že jsme utkání zvládli vítězně.

Bohužel v zápase s Tachovem jsem v souboji s protihráčem dostal smolně balonem do ruky a zlomil jsem si malíček. Nejprve jsem myslel, že to je jen naražené, zápas jsem dohrál, ale hned poté jsem odjel do nemocnice, kde mi ruku zasádrovali a za další týden jsem šel na operaci. Obrovská škoda pro mě, cítil jsem, že se mi začalo v zápasech dařit, tohle zranění mě dost zbrzdilo.

S fotbalem jsem začal v Jílovém u Prahy, odkud také pocházím, k fotbalu mě přivedl můj táta. Nikdy jsem si nemyslel a ani to tak nikdy nevypadalo, že bych někdy mohl hrát fotbal na takovéto úrovni, poprvé až v sedmnácti letech, kdy jsem v A týmu Jílového vyhrál nejlepšího střelce Středočeského krajského přeboru, i přesto že náš tým bohužel sestoupil. Poté vše nabralo rychlé obrátky a já hrál za mládežnické týmy Viktorie Žižkov, Příbrami, Jablonce a teď za Štěchovice. Jinak moje přednosti jsou určitě rychlost, dobrá střela levačkou a hra hlavou.

Hned v mých 17-ti letech v roce, kdy Štěchovice postoupili do ČFL, mi volal vedoucí mužstva Karel Holešta, že o mě mají zájem, já se ale rozhodl pro už zmiňované týmy. Minulý rok po návratu do Jílového, kde se mi gólově velmi dařilo, jsem věděl, že tato úroveň je pro mě nízká a musím se posunout zase výš a právě Štěchovice byla ideální volba, sem moc rád, že mi tady dali příležitost ukázat co ve mně je, a já se snažím to ukazovat na hřišti, co nejvíc to jde.

Jak jsem již říkal, asi největší odrazový můstek byla první sezóna za dospělé v Jílovém, kde jsem vstřelil 26 gólů, a najednou se nabídky hrnuly. Nejlepší byl asi rok v Příbrami, kde se mi dařilo jak herně tak i střelecky a hrával sem pravidelně, v Příbrami je obecně skvělá mládež a zvlášť náš ročník 1995-96 byl výjimečný, skončili jsme v sezóně na skvělém třetím místě, hned za Slavií a Olomoucí. Nicméně jsem se neposunul do juniorského týmu, ale odešel jsem do juniorky Jablonce, kde se mi bohužel už tolik nedařilo a nedostával jsem ani tolik příležitostí, kolik bych chtěl a po podzimní části jsem se vrátil do Jílového. V obou týmech mě vedli skvělí trenéři, kteří mě toho spoustu naučili. Jak v Příbrami trenéři Pavel Tobiáš a Daniel Huňa, tak v Jablonci to byl trenér Pavel Drsek.

Po podzimní části jsem měl v Jílovém po třinácti zápasech patnáct gólů. V minulé sezóně už to tak slavné nebylo, měl jsem poměrně špatné období, nedařilo se mi, tak jak bych si představoval.

Určitě, studuji na zemědělské univerzitě a se třetí ligou se to dá skvěle skloubit.

Pro mě je momentálně hlavní se ukázat tady ve třetí lize, aby se mi dařilo a nahrál jsem toho, co nejvíce. Určitě bych se nebránil nějaké nabídce výš, ale teď jsem spokojený tady ve Štěchovicích, parta je úžasná držíme pospolu a možná i proto se nám tak daří. Chtěl bych se nejprve pořádně prosadit tady a ukázat, že mám na to hrát i někde výš.

Oba dva týmy mají kvalitní kádr, a Vltavín doma body rozhodně nerozdává, i přesto si myslím, že ty body, které Olympie potřebuje si nakonec uhraje. Ale budou to mít určitě nesmírně těžké.

Já osobně se na tento zápas těším, tato sezóna se nám povedla a bylo by skvělé jí doma zakončit výhrou, určitě je to v našich silách, i když Převýšov má za sebou taky povedenou sezónu a bude to velmi těžké. Věřím, že zvítězíme a body zůstanou doma.