Kapitán Mýta už se taky dočkal !

O vítězství jsem se dozvěděl, až v momentě, když jste mi kontaktoval s žádostí o rozhovor, takže velké překvapení.

O hlasování jsem nevěděl, ale bylo mi jasné, že jednoho dne se "štěstí" usměje i na mě, jelikož v týmu máme velmi mnoho fanoušků vašeho portálu, jako je Michal "Tučňák" Veverka, Martin Sysel a Jirka Hereit (který si myslí, že je štírek), u kterých mi bylo jasné, že dříve nebo později se postarají o to, abych i já přispěl za hráče kola do klubové kasy.

Určitě budu muset přispět obvyklou částkou, která je stanovena za vítězství ve vaší anketě. U mě je však výhoda, že na dokopné si veškeré své vklady ve formě piveček do koruny vyberu a budu čerpat i z vkladů od spoluhráčů. Na dokopné se projevuje má jedna z mých nejlepších vlastností, což je dochvilnost (letos dorazím s otevřením restaurace v dopoledních hodinách).

Bohužel moc ne, ale prostřednictvím mých spoluhráčů a hlavně jednoho, Michala Veverky, což je 34 leté dítě, mám o vašem portále celkem přehled.

Registrovaný nejsem a zatím ani neuvažuji. Od toho jsou v našem týmu jiní, kteří nemají v práci co dělat a nudí se.Jsou to hlavně ti tři, co jsem jmenoval výše. Doufám, že si tento rozhovor přečtou jejich vedoucí a naloží jim více práce, aby neměli čas na hova....

Dostalo se mi této pocty poprvé, ale říkal jsem si, že když už byl hráčem kola i takový Martin Sysel, tak je vcelku nespravedlivé, že jsem anketu již nevyhrál dříve. Jo holt to přišlo až nyní.

S fotbalem jsem začínal v Mýtě, pro které mi bije srdce po celou dobu mé kariéry. Absolvoval jsem jen krátké hostování v Rokycanském dorostu. Někdo musí dohlížet na ty děti v našem A týmu.

Začínal jsem jako střední záložník a na tomto postu hraji dodnes. Jen úkoly na tomto mém postu se s postupem času změnily, kdy dříve jsem měl za úkol ofenzivu a dnes je to naopak defenziva. Každý v našem týmu chce našim náročným fanouškům ukazovat okoukaná vítězná gesta po vstřelení gólu a černá práce zbyla na mě. Nejvíce tuto moji práci oceňuje můj osobní fanoušek Míla Hubník, který si na mě založil i osobní deník. V jeho očích bych nehrál ani za Hostomice v Okresním přeboru, je to opravdový odborník.

Od malička jsem fanouškem klubu AC Milan a k nejoblíbenějším hráčům patří Marco Van Basten. S jakým ledovým klidem proměňoval šance byla nádhera, škoda jen jeho zranění, pro které musel předčasně ukončit kariéru. V české fotbalové lize si mohu zafandit každé kolo, jelikož každé hrací kolo hraje můj tým. Fandím totiž každému klubu, který hraje proti Spartě. Docela se poslední dobou daří, což nemůže překousnout hlavně náš pokladník Hery Hereit.

Vzpomínek je spoustu, ale asi doba kdy jsem začal fotbal hltat bylo MS 1990 v Itálii, kde se naší reprezentaci celkem dařilo a obzvláště pak Tomáši Skuhravému, Z toho by si mohl vzít příklad náš jediný útočník Jiří Hereit a také občas nějakou šanci proměnit. Má štěstí, že je naším jediným útočníkem a proto stále hraje v základu.

Jelikož fotbal hraji od svých 5 let, takže za těch 30 let jich je hodně. Nejdříve si asi vzpomenu na mé dva góly na Strahovském stadionu. Jelikož patřím k obávaným střelcům z dálky, tak první gól překvapení nebylo - utažená střela z 25 metrů do šibenice. Druhý gól již našeho tehdejšího trenéra Martina Sefziga překvapil, jelikož se jednalo o stejnou vzdálenost, ale balón byl uveden do pohybu mojí levou nohou. Jelikož se jedná o nohu, kterou mám jen na opírání, tak gól byl velkým překvapením. Myslím, že gólman byl překvapen jinovatkou na míči, která se na něm při letu vzduchem tvořila. Prohlášení trenéra se slovy, zda dám gól ještě hlavou tak končí s kariérou, mě velice nabudila. Dnes jsem rád, že gól jsem hlavou nepřidal a jeho kariéru nemám na svědomí. Ono to ani nebylo moc reálné, jelikož gól hlavou jsem v kariéře dal jen jeden. On to samozřejmě věděl, tak si mohl se svojí kariérou takhle zariskovat.

To určitě, mám chuť praštit s fotbalem v průběhu každé zimní přípravy, ale co by měl říkat náš "nejmladší" hráč v týmu Petr Urolog, který těchto příprav již zažil nespočet. Je to v našem týmu legenda, ale i přes svůj pokročilý věk má do fotbalu chuť a přemlouvá trenéry všech našich týmů od přípravky po muže, aby si mohl zahrát. Obvykle je to tak, že jeho prosby jsou vyslyšeny a on hraje 3 až 4 zápasy za víkend. Když náhodou nemůže nastoupit, tak trvá na tom, že pojede alespoň na lavičku a je nejraději, když se jede hodně daleko.

V naší kabině je opravdu sranda a největší srandu si děláme z našeho spoluhráče Michala Veverky, kdy z něho si udělat srandu nedá žádnou práci. Pokud mám vzpomenout na nějakou historku, tak se mi vybaví především historky z našich soustředění. K nejzábavnějším patřila určitě již na vašem portále jednou zmiňovaná, historka spojená s výjezdem našeho týmu na včelařský bál v Kozojedech. On již příjezd na tento bál nebyl povedený, kdy jeden s místních chlapců si usmyslel, že nás tam nerad vidí a musel být vyprovoděn ze sálu jedním naším spoluhráčem. Následně jsme se již pustili do aktivní debaty se všemi včelaři v sále, kdy samozřejmě jsme před návštěvou této kulturní akce čerpali inspiraci z dokumentárních filmů o včelách. Do debat se zapojovali i manželky přítomných včelařů, které poté členy našeho týmu zvaly na prohlídku včelstev a tvrdili nám, že je chovají u sebe doma v ložnici. Trošku zarážející bylo, že k těmto prohlídkám nemají přítomní včelaři pochopení. Během celé akce jsem rozprodal po celém širokém okolí Kozojed několik imaginárních včelstev a odhalen jsem byl, až když jsem použil příběh jiného včelaře o vymření jeho včelstva z důvodu nakažení od chcíplé myši. Já však použil termín s tím, že mi včelstva také chcíply, čímž jsem byl odhalen. Dnes již vím, že včely nechcípají, ale umírají.

S výkonem jsem byl vcelku spokojen. K mým úkolům na hřišti patří především gólům zabraňovat a jelikož jsme žádný nedostali, tak spokojenost. Jinak bych to hodnotil jako můj standardní výkon, který bohužel neviděl můj osobní fanoušek Míla Hubník, který kdyby věděl, že jsem byl zvolen hráčem kola, tak by vzteky roztrhal zápisník, který si kvůli mě pořídil.

V evropských pohárech jsou pro mě trošku zklamání výkony Plzně a naopak překvapením výkony Sparty, V pohárech neplatí to, co jsem říkal výše o mám antisparťanství, kdy v pohárech přeji dobrý výsledek každému českému klubu, tedy i Spartě. Škoda jen, že do dalšího ročníku evropských pohárů se u nás z 5. místa nekvalifikuje.

Žádný netradiční koníček nemám, mým životem je sport, kdy hraji závodně fotbal a také hokej. Dále u nás v Mýtě trénuji tým přípravky, což je obrovský žrout času. Mé zkušenosti s prací s dětmi se mi v našem týmu hodí, jelikož ke spoluhráčům jako jsou Martin Sysel, Jiří Hereit a Michal Veverka se musí přistupovat obdobně. Také potřebují vše od trenéra vysvětlit několikrát, než tréninkové cvičení provedou alespoň se stejnou kvalitou, jako moji podprůměrní svěřenci v mladší přípravce.

Obrovskou. Je to můj život, který mi zabírá prakticky veškerý volný čas, bez fotbalu si ani život nedokážu představit. Po ukončení aktivní kariéry chci u fotbalu určitě zůstat, ať už v jakékoliv funkci.

Čau, čau, čau, ahoj, ahoj, ahoj spoluhráči a věřte, že na dokopné vypiji celou kasu !