MSFL: Rozhovor s hráčem 28.kola Radovanem Budínem

S fotbalem jsem začínal ve Spartaku Hulín. Začal jsem od přípravky. V té době jsem dělal spoustu sportů – fotbal, tenis, stolní tenis. Do šesté třídy se to dalo dělat dohromady. Potom jsem se však rozhodl dát přednost fotbalu a přešel jsem na sportovní školu Slovan v Kroměříži. S tím jsem změnil i dres a začal hrát za žáky v Kroměříži. Od té doby jsem vlastně prošel všechny kategorie. Výhodu jsem měl, že jsem většinou byl posunutý o ročník výše a hrával jsem se staršími hráči. Někdy to byli kluci i o dva, tři roky starší. Myslím si, že to bylo v mojí kariéře hodně důležité. V dorostech si mě vytáhl výše trenér Baďura a dal mi šanci si zahrát v ročníku, který vykopal postup do celostátní dorostenecké ligy. Bohužel se potom soutěž přepustila Slovácku. V tu chvíli asi začal zájem od mužů. Začal jsem s nimi někdy trénovat. Jednou jeli na zápas do Hlučína a já jel „do počtu“. Nakonec jsem nastoupil na pravou zálohu a odehrál jsem podstatnou část druhé půlky. Od tohoto zápasu jsem trénoval s muži, kam si mě vytáhl trenér Lehkoživ. Hrával jsem za dorosty a jezdil jako náhradník s muži. Po jedné přípravě už jsem se dostal do sestavy.

Bylo to pro mne výborný. Hrál jsem s klukama, co měli doma rodiny a měli toho spoustu odehráno. Já byl pořád dorostenec. Jedna zajímavá věc byla, že jsem hrál s Davidem Klimkem za muže a zároveň to byl můj učitel tělocviku ve škole. V poháru jsem zažil něco neuvěřitelného. Povedlo se nám celkem snadno proplouvat, až jsme narazili na dvojzápas s ligovým Brnem. Podařilo se nám je vyřadit a byli jsme v semifinále. Tam jsme hráli v Mladé Boleslavi, kde jsme uhráli remízu 1:1. Doma už však bylo vše nakloněno na stranu ligových hráčů. Bohužel jsme prohráli, ale zažil jsem vyprodaný stadion v Kroměříži, což se asi zase nějak brzo opakovat nebude. Po pohárové sezoně přišli horší časy, kdy jsme se zachraňovali. Vystřídalo se zde hodně trenérů i hráčů. Nebyl tu stabilní kádr, nedařilo se. Prostě to tak nějak všechno nešlo a neklapalo.

Co se týká areálu a podmínek v Kroměříži, tak si nemůžeme na nic stěžovat. Znám spoustu klubů, co trénuje nebo hraje někde po okolních vesnicích. My tu máme všechno. Tři travnaté plochy, saunu a posilovnu. Jediné co už má své roky je umělá tráva, ale podle vedení je v blízkém plánu její rekonstrukce. Tréninkový plán je specifický podle zápasového cyklu. Díky tomu, že hráváme domácí utkání v pátek, většinou trénujeme každý den a víkend máme po úspěšném zápase volno. Když hrajeme o víkendu, tak se trénuje většinou čtyřikrát týdně, ale bylo i letos spousta týdnů, co jsme jeli takzvaně v kuse. Ono když se daří, tak se i trénuje s chutí a na tréninky se člověk těší.

Sezonu jsme začali s trenérem Páníkem. V průběhu podzimu odešel do Zlína. Myslím si, že v té chvíli se sezona lámala. Mohli jsme se položit a do konce sezony hrát o záchranu nebo opak. Trenér Chytrý byl hozený do vody, ať plave. Trvalo nějaký čas, než se to v týmu srovnalo. Vnesl do kabiny spoustu svých věcí, které se změnily. Udržel kádr více méně pohromadě a našel nám styl hry, který nám sedí. Kádr tu je velmi silný. Samozřejmě je to jako vždy trochu o štěstí, ale jak se říká, šli jsme tomu naproti a chytili jsme vítěznou vlnu.

Na Prostějov jsme se připravovali pečlivě v týdnu. Věděli jsme, co hrají a co musíme eliminovat, abychom uspěli. Souhra Kroupa - Zelenka je velká síla. Trenér mi v týdnu oznámil, že Karla budu mít na starost já, proto jsem s ním byl v kontaktu celý zápas. Až na jednu malou situaci se to povedlo. Je to vždy velmi těžké, je to silný a zkušený hráč, který toho má spoustu odkopáno. Ale není to o jednom hráči, důležité bylo i různé zdvojování a sbírání právě těch propadlých míčů. Každopádně jsem velmi rád, že nám gól nedal, to je jasné.

Saly hraje na postu, který je vždy trochu nevděčný. Sám o tom něco vím, protože jsem tam dříve hrával. Většinu času hráč jen vykrývá prostory a běhá bez míče, když míč získá, hned má za úkol ho předat dalším hráčům. Kdo fotbalu rozumí, dokáže ocenit i tuto roli. Pro tým je prostor defenzivního záložníka velmi důležitý a kdo dokáže tento prostor ovládnout, vyhrává zápasy. Posun na stopera byl takový postupný. Když jsem začal hrát za muže, hrával jsem právě v záloze, postupem času jsem se přesunul dozadu.

Do Hlučína jedeme vyhrát. Asi jako každý zápas v MSFL to bude ale velmi těžké. Podle předpovědi bude velké vedro, což ani jednomu týmu síly nepřidá, ale poctivě makáme a trénujeme, abychom právě na tyto zápasy byli připraveni. Jsme v pozici, kdy každý očekává výhru. Pokud navážeme na předešlé výkony, jsme schopni vítěznou sérii prodloužit. Samozřejmě, že chceme druhé místo udržet.

Nějaké nabídky jsem už v kariéře řešil. Vždy to přišlo ve chvíli, kdy jsem se rozhodl zůstat v Kroměříži. Mám to tu rád, jsem Hanák. K fotbalu v Kroměříži mám obrovský vztah a vždy chci pro ni vyhrávat a udělat maximum pro úspěch klubu. Určitě bych rád v kariéře zkusil i jiné prostředí, třeba i vyšší soutěž. Ale kdy a jestli vůbec, to se uvidí.

Mám vystudované gymnázium. Dva roky jsem studoval na Vysoké škole v Olomouci tělesnou výchovu. Tento rok pracuji v plavecké škole v Kroměříži. Od září se však chci vrátit ke studiu. Studium jsem zaměřil na učitelství, takže si dokážu představit, že někdy budu učit ve škole. Rád bych i trénoval nějaké malé fotbalisty.

Každá propagace českého fotbalu je dobrá věc. Když je tedy správná a dělá dobrou reklamu. Nápad se sestavou kola je myslím zajímavé zpestření. I když je to potom v šatně docela drahé. :D Ale jako pokladní si to pohlídám. :D

Na finále se těším. Už jsme domluvení s některými spoluhráči na společné sledování. Nevím ještě, kterému týmu budu fandit, jen si přeji, aby to byl dobrý a zajímavý zápas, který si každý užije. Velkých zápasů už jsem objel docela dost. Často jsem byl na české kluby v pohárech. Jsem od malička fanoušek Olomouce, takže tam jsem viděl spoustu velkých klubů. Naposledy to byl myslím Everton. Na Spartě jsem viděl Arsenal, Ajax nebo Panathinaikos. Na Slavii Fiorentinu. Byl jsem i na zápase v Berlíně, kde hraje Hertha Berlín. Největší zápas co jsem zatím viděl, bylo finále poháru v Německu mezi Dortmundem a Bayernem.

Veselých historek mám spoustu, většinou jsou však ze závěrečných akcí týmu. Proto je nebudu vytahovat. Jsem v kabině pro každou srandu, kterou někdo vymyslí. Takové ty vtípky různého druhu k fotbalu patří a v dobrém kolektivu jsou brány v dobrém. Konkrétní historku si teď vybavím pouze jednu čerstvou. Na středečním tréninku jsme hráli klasický fotbal na dvě brány. Trenér Chytrý si hrál na rozhodčího a pískal. Spoluhráč nahrával (což je důležité, ano nestřílel, pouze nahrával) a trefil trenéra do nohy, ten zrovna nějak špatně rozložil stabilitu svého těla a velmi vtipně se složil k zemi. Po chvilce, kdy to vypadalo, že má výron v kotníku, vypuknul v celém týmu pravý a spontánní smích. Trenér vzal vše s humorem a hrálo se dál.