V hlavě už mám priority srovnané, říká o konci kariéry David Vávra
Jak málo stačilo k tomu, aby se ještě tento víkend připravoval David Vávra na utkání Mantova. Místo toho ale po posledním zápase proti Líšiné ohlásil odchovanec plzeňské Viktorie konec kariéry. Jeden faul a shoda několika okolností znamenala pro šikovného záložníka vážné zranění ramene a přibližně tříměsíční pauzu, která definitivně otevřela Davidu Vávrovi oči.
Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Co říkáte na to, že jste se stal hráčem kola?
V první řadě bych chtěl poděkovat všem, co mi poslaly hlasy. Vím ovšem, že jsem se stal hráčem kola zejména vinou zranění. Ale samozřejmě jsem rád.
Hlasování jste vyhrál s velkým náskokem. Motivoval jste své okolí při hlasování nebo to bylo bez vašeho přičinění?
Okolí jsem rozhodně nemotivoval, jelikož v té době jsem ležel na nemocničním lůžku (smích).
Poslední utkání proti Líšiné si budete nejspíše hodně dlouhou dobu pamatovat. Jak byste zpětně s klidnou hlavou zhodnotil vyhrocené derby, v němž jste nakonec vyhráli 3:2?
Zápas proti Líšiné bych zhodnotil nejhorším výkonem rozhodčího, který jsem kdy v životě viděl a nepřiměřenou hrou soupeře. Diváci, kteří hráče hecovali k tvrdé hře, tomu taky moc nepřidali.
Pro vás je to utkání dosti osudné z důvodu vážného zranění ramene. Jak se vám to přihodilo?
Pamatuji si, že jsem dostal balon někde na půli hřiště, obhodil si jednoho hráče a běžel směrem k brance soupeře. V té době jsem za zády cítil hráče, který běží přímo na mě, počkal jsem si, než doběhne ke mně a předkopl si balon. Jenže on do mě zezadu zajel a já padl ramenem napřed, tím pro mě zápas skončil.
Vyčítáte něco Janu Černému z Líšiné, nebo jste neviděl v jeho zákroku žádný úmysl?
Nevím jak ostatní diváci či lidé, kteří tam byli a viděli zákrok, ale úmysl faulovat hráče tam byl, k čemuž se sám hráč přiznal. Jestli mě chtěl zranit či ne, ví pouze on sám. Každopádně omluvnou sms jsem dostal.
Jak vážné se nakonec ukázalo pochroumání ramena?
Mám vykloubenou a zlomenou kost, museli mi dovnitř vyoperovat samovstřebávací skobu, aby rameno zase drželo. Hned druhý den jsem tedy šel na operaci.
Tušíte přibližně, kolik času bude potřeba, abyste byl znovu stoprocentně zdraví, nebo to zatím nelze určit?
Kost bude srůstat přibližně šest týdnů a úplné zotavení zabere asi tak tři měsíce.
Hned další den jsem se od Lubomíra Housara dozvěděl, že jste se rozhodl hned po utkání ukončit svoji fotbalovou kariéru. Je to pravda, nebo jste přehodnotil svůj úmysl?
Ano, opravdu jsem s fotbalem skončil. I když někteří lidé stále věří, že se vrátím, v hlavě už mám priority srovnané.
Utvrdilo vás vážné zranění v tom, že už nechcete hrát fotbal?
Ano. Ze sedmi odehraných kol jsem byl na čtyřech zápasech a v každém do mě soupeři zajížděli hlava nehlava. Nechci, aby jednou přišlo ještě vážnější zranění.
Jak probíhala prozatím vaše hráčská kariéra? Jakými kluby jste prošel?
Moje fotbalová kariéra byla především ve Viktorii Plzeň, kde jsem byl do nějakých 17 let. Do toho jsem hrál za kluby jako Vejprnice či Rokycany. V mužích jsem chvíli hrál za Město Touškov, pak jsem měl dlouhou fotbalovou pauzu.
Kromě fotbalu děláte i box. Jak dlouho ho už děláte a jak vás baví?
Box dělám přibližně dva a půl roku. Ovšem je to s přestávkami. Po zranění se tomuto sportu budu věnovat naplno.
Řadil jste na první místo fotbal nebo box, nebo to berete jako doplňkový sport k tomu druhému?
Fotbal jsem bral jen jako doplněk, jelikož množství sprintů které za zápas uběhnu se mi hodí i k boxu. Fotbal jsem hrál od malička, nějaké pouto jsem k němu měl, takže jsem si to i užíval.
Box je přesto asi mnohem tvrdší sport. Nejsou ale v něm zákeřnosti, viďte?
Je to tak. V zápasech boxu se mi nikdy zákeřnost nestala.
Kdo vás vůbec přivedl k boxu a v čem vás sport uhranul?
K boxu jsem se tak nějak přivedl sám. Sledoval jsem boxerské tréninky a rozhodl se to zkusit. Mým vzorem je Štěpán Horváth, opravdový sportovec, který shodou okolností za Mantov hrával v době amatérské kariéry. V tomto sportu se vždy psychicky odreaguji, baví mě to. Je ale na čase pořádně zamakat!
Autor: Tomáš Fait
Komentáře
Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.