Jako malý chtěl být hokejistou, teď je vděčný rodičům, že ho vzali na fotbal!

Děkuji moc! Jsem rád, že jsem se do vaší ankety dostal. Takto se mi hned ze začátku nabízí poděkovat všem, co mi dali minimálně jeden hlas. Chtěl bych vyzdvihnout rodinu, kamarády a spoluhráče! Moc si toho vážím. (úsměv)

Pokud se nepletu, tak na hřiště jsem se dostal v 57. minutě. V tu chvíli jsem si říkal, že to dokážeme alespoň vyrovnat. Když jsem se ale v 80. minutě podíval na čas, který nám zbýval, tak jsem si sám pro sebe řekl, tohle už nemůžeme zvládnout. Pak jsem si vzpomněl na Island, který hrál dva dny zpět od našeho utkání kvalifikaci na mistrovství světa a pronesl jsem si v hlavě druhou větu. Pokud dokázal Island otočit zápas ze stavu 2:1 na výsledek 2:3 v samotném nastavení zápasu, proč by to Lokáda nezvládla taky? Navíc máme ještě o 10 minut více než měl Island, ale na druhou stranu musíme vstřelit 3 branky. Přestal jsem přemýšlet a soustředil jsem se jenom na hru. Posledních 10 minut jsem na tom hřišti nechal všechno a odměna přišla. Jsem za to moc rád, že jsme dokázali alespoň vyrovnat. Každý bod se hodí.

Co mi tak nějak uvízlo v paměti je zápas z minulého roku v mladším dorostu. Hráli jsme s Vodňany a mně se podařil vstřelit za pouhých 9. minut hattrick před koncem prvního poločasu. Stav byl ještě ve 30. minutě 0:0 a do kabin jsme nakonec odcházeli s vedením 0:3. To je jeden z momentů, který by se dal přirovnat k tomu, který se mi povedl proti Hrdějovicím. Více gólů v krátkém časovém sledu.

Určitě, při prvním gólu jsem si zařval na Květyho o dlouhý pas za obranu, který jsem dostal brilantně přímo před sebe. S míčem jsem okamžitě upaloval na bránu, ale stíhající stoper běžel celou dobu vedle mě a snažil se mě nepustit ke střele. V poslední chvíli jsem dokázal vypustit střelu, ale gólman jí vyrazil na roh velkého vápna u lajny, kam jsem se okamžitě přesunul, vzal znovu míč, naznačil jsem přihrávku pod sebe a oba stopeři mi na tuhle kulišárnu skočili. Šel jsem po lajně přímo na brankáře a obstřelil ho na zadní tyč 1:2! Většinou když dám gól, tak ho začnu slavit, ale v tomhle případě jsem vyndal balón z brány a běžel jsem s ním na půlící čáru, aby mohl soupeř co nejdříve rozehrát. Snažil jsem se kluky vyburcovat abychom dostali soupeře pod tlak. O minutu později dostal míč náš stoper Čapíno, který mě našel výborným centrem na malém vápně a já měl před sebou jedinou překážku a to byl gólman. Z voleje jsem ho dokázal překonat a bylo srovnáno.

(smích) Pár šancí jsme si ještě dokázali vytvořit, ale žádná z nich nebyla gólová. Já už jsem se k zakončení nedostal. Na tohle nemyslím. Kdyby mi tam ještě jeden padnul, tak bych se obrátil na tátu. (smích)

Uvidíme, nechám to na trenérovi.

Když budu hodnotit klub celkově, tak mohu mluvit jenom kladně. Pokud budeme mluvit o dorostu, tak tam máme zatím celkem dobře nakročeno a chceme bojovat o titul. Za muže máme opačný úkol, a to odvrácení sestupu.

Parádně. (smích) Kluci mě přijali už minulou sezónu, kdy jsem poprvé nastoupil za A-Tým. Je s nimi sranda. (úsměv)

Fotbal hraju od své první třídy, takže když to spočítám, je to 12 let. Když jsem šel do první třídy, chtěl jsem začít hrát hokej, který mám strašně rád dodnes, ale rodiče mě kvůli genetickým předpokladům odmítali přihlásit na hokej a chtěli, abych zkusil fotbal. Lokádu jsem měl za rohem, takže to bylo pěšky zhruba 5 minut. První rok jsem jako malý kluk odmítal chodit na tréninky. Mamka mě tam vždycky táhla smykem. (smích) Postupem času mi ale fotbal přirůstal k srdci a dnes mohu říct, že fotbalem zkrátka žiju. Jsem odchovanec Lokomotivy. Jediné nahlédnutí do jiného klubu bylo 2 roky zpátky. Zapojil jsem se do tréninkového režimu Dynama, kde jsem s nimi trénoval pár měsíců. Zápasy jsem ale hrál za Lokomotivu. Jako mladý hráč jsem byl vybraný také do okresního a krajského výběru. Minulý rok jsem dokázal získat cenu za nejlepšího střelce KP ml. dorostu, kdy se mi povedlo v sezóně nastřílet 40 branek. Tuto cenu považuji asi jako nejcennější za celou svojí fotbalovou karieru a také ji považuji jako náhradu za trofej vítěze KP ml. dorostu ze stejného roku. Vítězství nám uteklo o jediný bod. Připadal jsem si, že jsem jako kapitán týmu zklamal a nedovedl náš tým až na vrchol. Byl jsem z toho hodně zklamaný. Už je to ale za mnou a mám před sebou nové výzvy a chci se pořád zlepšovat, jak jen to půjde. Uvidíme, co přinese čas dál. Na závěr bych chtěl strašně poděkovat mamce a tátovi, kteří mě od začátku k fotbalu vedli a celých 12 let podporovali a nadále podporují. Mami, tati, díky.