Davide, na úvod gratuluji k výhře v naší anketě. Proběhly už nějaké gratulace v okolí a od spoluhráčů? Chtěl byste touto cestou někomu poděkovat?
I já děkuji Vám, že dáváte prostor i takhle nízkým soutěžím se drobet prezentovat a tím i vyzdvihnout výkony jedinců. Gratulace nějaké proběhly, od spoluhráčů a kolegů z práce. Děkuji hlavně manželce a celé rodině, že celou dobu trpí moje víkendové absence doma. (smích)
Konečně se v týmu Černého Dubu, co se týče ocenění Muž kola, dostalo i na kapitána. Jak se to promítne na ohodnocení poplatku u pokladníka?
Já si myslím, že moji spoluhráči mi budou muset zaplatit nějaké pivo sami, protože mají čest si zahrát s takovou ikonou. (smích) Dělám si srandu, nějaké pivo zaplatím.
Černý Dub po roce opět putoval ze skupiny A do skupiny B. Budete chtít navázat na předloňskou sezonu, kdy jste zakončili sezonu na třetím místě? Vnímáte rozdíl mezi oběma soutěžemi nebo spíše záleží na aktuální formě týmů a vyhrát může každý s každým?
Samozřejmě navázat na předloňskou sezónu bychom chtěli. Potenciál mančaft má, akorát je třeba drobet mladíky ukočírovat a dodat jim klidu. Máme skvělé hráče, co prošli lepšími týmy, jako je třeba Michal Švercl, Filip Kapoun, Radek Hauser, Viki Karafiát, ale i vlastní odchovance, jako jsou Venca Welser nebo Ondra Tomáš. To je výčet jen pár jedinců, nerad bych někoho vynechal, všichni jsou dobří.
V této soutěži si myslím jsou všechny týmy vyrovnané, vynechám-li béčka hrající venku, ty většinou hrají ve stejnou dobu jako áčka, takže přijíždí na zápasy s dorostem, a nebo staršími hráči.
Jak probíhala letní příprava? Doháněla se fyzička ze zimy nebo jste spíše ladili formu na hřišti a snažili se vypilovat třeba zakončení, který váš tým loni trápilo.
Letní příprava probíhala spíše formou turnajů, hráli jsme v Boršově nad Vltavou, kde jsme prohráli s domácím týmem ve finále 2:5 a v Holubově, tam opět ve finále, tentokrát prohra se Zlatou Korunou 1:4. Jinak standardně v týdnu tréninky.
O víkendu vás čekal tým Slavče, který naopak je hodně útočně laděný. Připravovali jste se na některé hráče. Přeci jen, hned trojice jejich hráčů loni obsadila první tři místa v tabulce střelců.
Slavče je tým, který nikdy moc pohledný fotbal nehrál. Většinou nakopávané míče za obranu, kam si zabíhali rychlonozí útočníci. Jediná příprava byla vyvarovat se těmto náběhům, což se moc nedařilo.
Zápas nezačal asi zrovna podle vašich představ. Po necelé hodině hry svítil na ukazateli stav 0:4. Pak ovšem váš tým zřejmě někdo pokropil živou vodou a nakonec jste sahali po bodu. Našel byste, v čem byl rozdíl téměř hodinu hry?
Je to pravda. Dostanete gól hned ve druhé minutě, to zrovna na pohodě nepřidá. Nedařilo se nám dostat do kombinace. O poločase nás trenér doslova seřval, a i když jsme dostali na 0:4, nesložili jsme se a začali víc makat. Možná i Slavče s podvědomím, vedení 4:0, drobet polevila. Kdyby se hrálo ještě o deset minut déle, myslím si, že bychom bod uhráli.
Váš tým má za sebou dva zápasy se silnými celky a pokaždé z toho byla jednogólová porážka. O víkendu zajíždíte na hřiště Vrábče, která je na tom bodově stejně, jako vy. Atak tří bodů je bezpodmínečná varianta nebo byste se spokojil i s bodem?
Do Vrábče jedeme s jasným cílem a to vyhrát. Jestli chceme pomýšlet na vyšší příčky, musíme bodovat naplno. Zajímavější to bude i proto, že to je takové malé derby. Tak uvidíme.
Kdo bude podle vás patřit v soutěži mezi týmy, které se poperou o postup do Okresního přeboru?
Nevím jak letos, protože loni jsme hráli druhou slupinu, tak byl jasný Týn nad Vltavou. Letos je možné všechno. Silný bude Rudolfov B, Slavče, Římov….
V týmu Dubu jste kapitán, navíc nejstarší a vlastně i nejzkušenější hráč. Jak vás berou mladší hráči? Odsekávají nebo mají respekt?
(smích) Oni si ze mne dělají legraci, že mám všechny nej. Nejstarší, nejpomalejší, nejukecanější. Abych pravdu řekl, už jsem před nějakými čtyřmi roky chtěl skončit. Na tréninky chodilo pár lidí, většinou ti starší. Pak přišel zlom, parta mladejch a hned nový náboj. Fotbal mě začal zase bavit a baví dodneška. Co se týká autority tak to jak kdy. Jak říkám, hrajeme to pro srandu, ale na hřišti je třeba nechat všechno. Proto si někdy zanadávám víc a to mladíci nedutají.
Jaké byly vaše fotbalové začátky?
K fotbalu mě přivedl táta, sám hrál za Holubov, odkud pochází. Já začal v Dubu, protože jsem měl babičku a dědu v Homolích a je to blíž městu, kde jsem v tu dobu bydlel. Začal jsem v roce 1982 v žácích v brance, kde jsem vydržel až do dorostu. Jednou byl na zápas shodou okolností ještě jeden brankář navíc, tak mě šoupli do útoku. V prvním zápase jsem dal tři góly a už tam zůstal. Velkou zásluhu na tom má nynější náš trenér Venca Welser starší, jinak výborný fotbalista a kamarád, který mě i přes nedohodu s předešlým trenérem vzal zpět do týmu. Takže vlastně hraju za jeden tým už 34 let. Mimo půlročního hostování v Boršově nad Vltavou, které tenkrát hrálo 1.B třídu.
Máte i jiné koníčky kromě fotbalu?
Koníčků je hodně. Hlavně rodina, postavili jsme dům v Homolích, takže vše kolem baráku. Samozřejmě sport – aktivně i pasivně - pinčes, kolo, bowling. Víceméně zkouším všechno, mimo adrenalinu.
Děkuji za rozhovor a ať se daří i v dalších kolech!
Za celý Slovan Černý Dub děkuji i já.