ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 25.kolo - Lukáš Holický: "Přál bych každému alespoň jednou v životě vyhrát jakoukoliv soutěž a užít si mistrovské oslavy s kamarády a fanoušky!"

Na obou stranách chyběli hráči základních sestav. Nemělo to takový náboj a přirovnal bych to k pouťáku. Olešnice trefila na začátku tyčku pak šli vlastně dva na nikoho a nebyli si schopni přihrát do prázdné brány. Což jsme potom zásluhou Tomáše Mareše potrestali. Druhý poločas už se odehrával v poklidném tempu. Ale na začátku mě vylekal útočník soupeře. Byl jsem vylezlý z brány a on mě zkoušel jestli dávám pozor a poslal míč do šibenice. Jen tak tak jsem to vytáhl na roh. To byla asi jediná jejich šance ve druhé půli. Pak přidal další dva góly Mareš a Bednář z penalty a bylo to.

Vyšel mi vlastně ten zápas s Chlumem. Ale 14dní nato jsme doma hráli se Suchdolem a v poločase vedli 2:0, takže stejná situace jako s Chlumem. Opět jsem mohl dát na 3:0, ale bohužel jsem to zazdil. Pak jsme dostali na 2:2 a báli se abychom doma uhráli alespoň bod. Takže jsme se rozhodli, že už nebudeme zasahovat do sestavy a od začátku budu chytat já nebo Barva.

Určitě ano. Podíval jsem se v úterý ráno a prohrával jsem asi o 30%. Napsal jsem na facebook a přítelkyně zaúkolovala celou rodinu. Pomohli i kamarádi, kteří to viděli. Těm všem musím poděkovat ať už fanouškům, přítelkyni, její mamince, která poslala hodně hlasů a kamarádům.

Na A třídu se těším opravdu hodně. V téhle soutěži nebyl tým, který bys nás přehrál kromě Lišova doma. Dali nám docela zabrat a dostali jsme 4 góly což bylo nejvíc v téhle sezóně. Jinak to v podstatě všechno vykopali kluci a já v bráně pomohl jen minimálně. Těším se hodně a doufám, že klukům budu moct alespoň trochu oplatit, že vykopali tu A třídu. Kvůli tomu jsem vlastně i ve Včelnici zůstával jak jsem říkal v předchozím rozhovoru.

Oslavy byly pecka. Hned po zápase s Lomnicí to vypuklo. Pořádně jsme si ani se soupeřem nepodali ruce a už se letělo za fanoušky. Doutníky a šampaňské létalo všem kolem hlav (smích) . Potom hotel Jelen což je jeden z našich hlavních sponzorů se chudák celá hospoda otřásala v základech. Tam se křičelo až do rána. Opět se budu opakovat, kvůli tomu jsem zůstal ve Včelnici abychom vyhráli tu B třídu a postoupili. Přál bych každému aby alespoň jednou v životě vyhrál jakoukoliv soutěž. Protože ty mistrovské oslavy s kamarády a fanoušky jsou úžasné!

Sleduji jen tak po očku. Když jsem viděl Španěly proti nám jsou určitě favorité. Iniesta je vyloženě táhne a měli jsme štěstí, že to Španělé chtěli vozit do prázdné brány. Jinak si myslím, že jsme mohli klidně tři čtyři góly dostat. Určitě se bude chtít vytáhnout domácí Francie. To samé podle mě platí i o mistrech světa z Německa. Myslím, že černý kůň turnaje je určitě Chorvatsko. Rakitič, Modrič a Mandžukič jsou určitě dobří hráči co udělají nějaký výsledek.

Ve včelnickém áčku jsem asi deset let a myslím si, že lepší než tuhle sezónu jsem nezažil a asi i těžko zažiju. Měli jsme neskutečně naběháno a snad všechny soupeře po padesáti minutách utavili. Jedna prohra za celou sezónu na to sice háže trochu stín, protože po oslavách titulu jsme ve Velenicích prohráli. Fanoušci, kteří se třeba nebyli podívat si asi mysleli, že to bylo prodané. Prodané to nebylo. Bavil jsem se trenérem a předsedou a ti mi říkali, že se nedařilo vůbec nic. Holt asi jeden takový zápas za sezónu musí přijít, že neuhrajeme ani bod. Bylo to sice 1:1, ale my nehrajeme na výsledek abychom ukopali remízu, ale chceme vyhrát. Otevřela se hra padnul gól na 2:1, pak se to otevřelo více a dostali jsme na 3:1. Velenice na nás byly připravené, hrály odzadu a ubojovaly to.

To jsou zápasy se Srtmilovem B. V našem okrese se zrušila soutěž dorostu, takže Slavonice a Strmilov si místo toho založili béčka. A strmilovské béčko je můj velmi oblíbený soupeř. Za tři zápasy jsem jim dal 15 gólů. První zápas jsme u nich vyhráli 12:7 a dával jsem 4 góly. Pak jsme tam vyhráli 10:0 to jsem dával 7 gólů a dostal jsem se i do novin. To byl asi nejlepší zápas co jsem zažil. Nebylo to až tolik mojí zásluhou. Bylo to spíše v takovém Lafatovském stylu. Akorát jsem si stoupl do vápna a všechno se ke mně odrazilo a kluci mi to výborně připravili. Teď v neděli jsme vyhráli 13:2 nebo 12:3 a to jsem dal dva góly a takových 8 jich zapařil. Bylo to až neskutečné. Tohle, když provede útočník v naší soutěži, tak mu nadávám co chce víc, ale prostě to nešlo. Jak říkal jeden bývalý včelnický hráč, když to nejde ani benzín nehoří.

Volno si myslím, že nebude nějaké dlouhé. Teď máme poslední zápas pak bude dokopná. Potom se plánoval nějaký výjezd myslím, že na Staňkov, ale to se všechno domluví až na dokopné kdy pojedeme. Ale tipuji, že tak v půlce července začne příprava abychom na tu 1. A byli připraveni a byli důstojným soupeřem. Protože, když jsme si to takhle pěkně vykopali nechceme tam hrát žádné druhé housle. A kdyby se nám ve finále povedlo to co se povedlo Ševětínu, že se hned postupovalo do kraje... Nevím jestli by se přímo chtělo postoupit a byly na to peníze, ale bylo by to hezké dva roky po sobě být mistr.

Máme tam béčko Jindřichova Hradce jenž je od nás 15 kilometrů. S klukama se také známe x let ať už je to velký fotbal nebo futsal. To je asi jediný soupeř, kterého znám. Nevím jak pro kluky, ale pro mě jsou všichni ostatní velká neznámá. Záleží také jaký bude los. Pamatuji si asi 5 let zpátky, když postupovala Bystřice. První dva zápasy dostala na Šumavě Vacov a Vimperk v neděli od pěti. A to by se mi úplně nechtělo. Když už, tak okolí Budějovicka si myslím, že by bylo ideálnějnější.

Jménem Včelnického oddílu bychom chtěli popřát našemu bývalému spoluhráči Michalovi Pivkovi jenž s námi ještě asi před dvěma lety hrával a v pátek se žení. Hodně štěstí do manželství a hlavně jejich malá ratolest ať jim roste do krásy a je z něj při nejmenším stejně dobrý fotbalista jako táta!