Gratuluji k vítězství v naší anketě o hráče kola. Toto ocenění je asi jen třešnička na dortu, jelikož jste jej získal za výkon v zápase, kterým se vám spolu se spoluhráči podařilo zachránit Větřní v 1. A třídě, takže jste si asi pořádně oddechli, je to tak?
Děkuji. Třešnička to je a moc sladká. Od prvního zápasu na Slavii to pro nás bylo jako hrát playoff. Každý z nás moc dobře věděl, o co se celé jaro hrálo. Byla to válka o každý bod a troufnu si říct, že ty nejdůležitější jsme vyválčili hned první kolo na Slavii.
Vy jste navíc vstřelil svůj první gól v dresu Větřní, můžete nám popsat, jak branka padla?
Dostal jsem přihrávku na střed hřiště, narazil si s Rudou a vypálil na zadní tyč. K úžasu všech míč konečně zapadl do brány (smích).
V zápase s Roudným jste museli dvakrát dotahovat nepříznivý výsledek, a nakonec se vám podařilo zvítězit, což svědčí o morální síle týmu. Myslíte, že na to měl velký vliv fakt, že když budete bodovat, tak máte jistotu záchrany?
Určitě. My jsme chtěli poslední kolo odehrát v klidu a bez nervů. Nahrál nám jak výsledek z Kaplice, tak i ten z Bavorovic. První gól v zápase s Roudným přišel až moc brzo, to byla pořádná facka. Já sám trefil v tom zápase třikrát brankovou konstrukci. Nebyla to jednoduchá situace, ale my to zvládli a jsme šťastní. Někteří z nás si i pobrečeli (smích).
Jak jsem se dozvěděl, tak do Větřní jste se přistěhoval z Prahy, co vás k tomu vedlo? Přeci jen se jedná o dvě úplně odlišná místa…
Abych byl upřímný, už jsem měl zkrátka Prahy dost. Narodil jsem se tam, žil 25 let, ale Praha není všechno. Mám rád svůj klid a město k životu vyloženě nepotřebuji. Když jsem se s přítelkyní Markétou rozhodoval kam, tak byla vlastně jedna jediná možnost a tou byl Jih. Ona má moc ráda přírodu a ta je tady moc krásná. Navíc jsme nešli úplně do neznáma, mamka je z Krumlova, mám tady rodinu, kamarády a to hrálo taky jednu ze zásadních rolí v našem rozhodování. A kdo mi pomohl strašně moc, je pan Beránek, náš správce. Díky němu jsem hned nastoupil do práce, za což mu chci touto cestou ještě jednou poděkovat a slíbit, že se ty Babouky naučím (smích).
V Praze jste prošel mládeží Bohemians, jak na toto období vzpomínáte? Můžete našim čtenářům přiblížit svou dosavadní fotbalovou kariéru?
S fotbalem jsem začal na Libuši a z té šel po lize ml. žáku do Bohemky. Tam jsem si zahrál ty nejlepší mládežnické soutěže, ale nevyšlo to, o čem sní každý malý fotbalista, tak jsem se vrátil domů, na Libuš. Tam jsem odehrál převážnou část své kariéry. Okusil jsem ČFL v Roudnici nad Labem, divizi ve Štěchovicích i třetí třídu na Vysočině. Teď jsem ve Větřní a jsem spokojený.
Dozvěděli jsme se také, že jste čerstvým otcem, jelikož se vám před třemi měsíci s přítelkyní narodil syn, velká gratulace! Jak si na tuto roli zvykáte? Myslíte, že z něj vyroste fotbalista po tátovi?
Díky. Jmenuje se Jaromír, což není u nás v republice úplně fotbalové jméno (smích), ale uvidíme. Tohle téma necháme ještě otevřené (smích). Každopádně si to moc užíváme. Narození dítěte, je asi nejvíc, co může člověka v životě potkat. Nám s Markétkou se to poštěstilo a jsme za to moc rádi.
Spolu s Rudou Weinhardem jste v zápase s Roudným svými výkony položili základ vítěznému úspěchu, jak se vám s vaším bratrancem hraje? Má toto rodinné spojení nějaký vliv i na vaši souhru?
S Rudou se každému musí hrát skvěle. Hrál jsem se spoustou vynikajících hráčů, ať už to byli Tomášové Hrdlička s Kuchařem, nebo brankář Dominik Rodinger, ale Rudík to je snad ještě větší kalibr než všichni ligisti, se kterými jsem měl tu čest hrát. On je jedním slovem geniální!!!
V týmu Větřní budete mít za sebou svůj první půlrok, jak byste jej zhodnotil?
Já jsem za něj strašně šťastný. V létě jsem se zranil a nevěděl, jestli budu vůbec schopný pokračovat. Trenér Ginzel tomu možná věřil víc než já. Bál jsem se, že nebudu stíhat, že nebudu platný pro mančaft. Začátek jara byl z mé strany celkem slušný, pak přišlo horší období, nedařilo se mi, kazil jsem balóny, které kazit v prostředku hřiště prostě nelze, nebyl jsem schopný trefit bránu. Pak přišel zápas o všechno v Kaplici, tam jsem se tak nějak přiblížil tomu, co od sebe čekám, i když to stále nebyl takový výkon, který od sebe očekávám.
Blíží se krátká letní přestávka, už víte jaký druh regenerace a přípravy na novou sezónu zvolíte?
V létě toho času na regeneraci vlastně moc není a já otevřeně přiznám, že chci být platnější a produktivnější než jsem byl teď na jaře, aby zase někdo neříkal, že je Větřní jen o jednom hráči.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů, a to nejen fotbalových!
Děkuji moc.