ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 1.kolo 1.A třída sk. B: „Můžeme bojovat o nejvyšší příčky,“ říká Aleš Maršner

„Na úvod tedy krátké shrnutí mé dosavadní kariéry. S fotbalem jsem začínal v šesti letech v Brandýse, zde jsem působil až do starších žáků. V dorosteneckém věku jsem byl v Mladé Boleslavi a v Bohemians Praha. Mezi dospělými jsem debutoval zde v Brandýse a následně prošel několika kluby (Neratovice, Semice, Sokol Ovčáry, Slovan Liberec, Sokol Ovčáry, Brandýs). Ke bezprostředním pocitům. Samozřejmě mě potěšilo, jsem dostal hlasy a toto ocenění získal, ať už byly to hlasy od fanoušků nebo od spoluhráčů, neboť tohle ocenění nezůstane bez povšimnutí v týmové kase a věřím, že spoluhráči na hlasování mají svůj podíl.“

„Výdaj spojený s vítězstvím ve Vaší anketě zaplatím rád. Navíc to není žádná horentní suma. Abych řekl pravdu, tak jsem se o Vašem portálu dozvěděl v kabině od spoluhráčů. Projekt se mi líbí, je dobře, když se do podvědomí fanoušků dostávají i nižší soutěže a lidé si mohou přečíst co nejvíce zajímavostí nejen o svém klubu, ale zároveň o ostatních týmech. Pokud se podaří takto kvalitně a hojně zásobovat tento portál zajímavými informacemi, tak věřím, že se brzy bude těšit ještě větší přízni. Jen tak dál.“

„Ano, na fotografii jsem já, kdo je u míče. Že se mi protihráči dívají na záda? To skutečně nevím, dostal jsem do vínku nějakou dávku rychlosti, kterou se snažím v rámci možností využívat. Každý hráč musí využívat své přednosti pokud chce uspět, ať už je to na jakékoliv úrovni. Někdo má přednost v rychlosti, jiný v tom, že umí rychlost nahradit například čtením hry a dobrou poziční hrou.“

„Neznám sílu soupeřů v této soutěži, tak že jsem nevěděl co od utkání očekávat. Nicméně našim přáním bylo rozhodnout utkání co nejdříve, už jen díky tomu úmornému vedru, které panovalo a zápas si udělat „jednoduchý“, což se nám nakonec povedlo. Od sebe jsem rozhodně nečekal góly. Nejsem žádný střelec, zde bych rád opravil označení, že jsem útočník. Nikdy jsem v útoku nehrál (kromě pár zápasů). Vždy jsem góly spíše připravoval a když jsem nějaký dal, tak to byla nadstavba, kterou ode mě ale každý trenér vyžadoval. Můj post je na kraji zálohy.“

„Je pravda, že z mého pohledu máme dostatečně kvalitní tým, který může bojovat o nejvyšší příčky. Až následující průběh sezóny ale ukáže, zda se nám to povede a zda budeme moci uvažovat o ataku příček zaručující postup.“

„Konkrétní týmy uvádět nebudu, nebylo by to fér vůči nim. Co ale můžu říci, že to byly týmy od ČFL po 1.B třídu. Z každé soutěže po jednom zájemci.“

„Z osobních úspěchů si vážím startů za mládežnickou reprezentaci České Republiky (U17) a samozřejmě možnost být členem týmu Slovanu Liberec a okusit jak funguje špičkový prvoligový tým. Týmové úspěchy, na které rád vzpomínám, jsou postupy do vyšších soutěží. Těch bylo hned několik a v několika klubech, ale jednoznačně nejvíce jsem jich zažil v Sokole Ovčáry, kde jsem byl u postupů od Krajského přeboru do ČFL (do ČFL dvakrát) a dokonce i v ČFL jsme skončili na postupovém místě, i když pak vedení klubu možnost postupu odmítlo.“

„V Liberci jsem byl v sezóně 2006/07, tak že jsem mistrovský titul nezažil. Ale i tak jsem zažil výbornou sezónu, i když trošku s hořkým koncem, kdy jsme vlastně do posledního zápasu bojovali o titul a nakonec skončili až čtvrtí, neboť tehdy byla sezóna velmi vyrovnaná a do posledního kola byly ve hře čtyři týmy. V Liberci jsem se ale bohužel neprosadil - neměl jsem dostatečnou výkonnost a navíc tehdy byl kádr opravdu nabitý, včetně reprezentantů České a Slovenské republiky. Nastupoval jsem tedy převážně za rezervu, se kterou se nám podařilo postoupit do ČFL. Liberci jsem samozřejmě od mého přestupu fandit začal a fandím mu dodnes, i když dnes fandím nejen jemu, ale i Spartě, které jsem hodně fandil před mým přestupem do Liberce. “

„Ano, jedná se o Řeznictví, uzenářství, bufet Smola. Pan Smola nám dodal vynikající kýtu, kterou jsme společně snědli právě po zápase s Pečkami v rámci společného posezení „zápisného“. Co je od pana Smoly slíbeno nevím, ale rozhodně se na to zeptám.“