Gratuluji k vítězství v naší anketě. Sledoval jste hlasování, nebo jste se dozvěděl až konečný výsledek?
Děkuji za gratulaci, hlasování jsem průběžně sledoval. Spoluhráči z Nové Vsi Milan Ďurica a můj bratr Tomáš Hüttner mě pořád upozorňovali, že vedu a vždy když se zvýšil náskok, hned mi psali. Stále opakovali, že se těší na to, jak si přečtou rozhovor.
Posbíral jste už nějaká podobná ocenění nebo je to vaše premiéra?
Několikrát jsem vyhrál nějaká individuální ocenění na různých turnajích, ale takovéhle, kde o vítězi rozhoduje hlasování, jsem získal poprvé.
Kdo myslíte, že poslal nejvíce hlasů?
Je to těžké určit, to že jsem se dostal do sestavy kola, se dozvědělo hodně známých. Spoluhráči z Nové Vsi to dali vědět kamarádům z Budějovic, spolužákům a také spoluhráčům z SKP, takže hlavní podíl mají kluci z Nové Vsi, protože nebýt jich, tak se to nedozví tolik lidí. Chtěl bych jim všem poděkovat za jejich hlasy.
Mimo působení v Nové Vsi máte také ještě střídavý start v českobudějovickém SKP, co vás k tomuto rozhodnutí vedlo?
Byl jsem na hostování v SKP a v zimě za mnou přišli trenéři z Nové Vsi, jestli bych jim na jaře nepomohl v boji o záchranu. A jelikož je mi sedmnáct let, řekl jsem si, že by to pro mě mohla být dobrá zkušenost, a že si díky tomu také zvyknu na chlapský fotbal. Další důvod byl, že jsem v Nové Vsi s fotbalem začínal a byl jsem rád, že mě znovu uvidí hrát zdejší lidé, a že mohu nějak pomoci.
Se svými sedmnácti roky patříte určitě k nejmladším hráčům nejen v kádru Nové Vsi, ale i celkově v 1. A třídě. Jak byste porovnal dorostenecký a mužský fotbal?
To je pravda, občas proti nám nastoupí kluci ze staršího dorostu, proti kterým hraji za SKP. Je to velký rozdíl, já jsem ročníkově ještě mladší dorostenec, ale hraji za starší, už to je obrovský rozdíl, a pokud mám porovnat chlapský a dorostenecký fotbal, tak hlavní rozdíl je v důrazu. V dorostu se nehraje tak tvrdě a také je v chlapském fotbale na všechno méně času a musí se s míčem pracovat o hodně rychleji. Jsem rád, že mám možnost už teď hrát za chlapy, protože mi ty zkušenosti hodně pomáhají i v zápasech s dorostem SKP.
V zápase s Ledenicemi jste se dokázal dvakrát gólově prosadit. Popište našim čtenářům, jak jste skóroval…
První branku jsem dal po nahrávce Milana Ďurici, který mi přiťukl míč na velkém vápně, obešel jsem obránce a levačkou na vzdálenější tyč jsem prostřelil gólmana. Druhý gól jsem vstřelil po faulu na mě z volného přímého kopu kousek za vápnem. Byl jsem trochu překvapený, že mě to spoluhráči vzhledem k mému věku nechali kopnout, přišel ke mně Jirka Anderle a řekl mi, ať dám gól, střela mi zrovna sedla a zapadla do levého horního rohu branky.
V žákovské kategorii jste oblékal dres českobudějovického dynama, se kterým jste válel v žákovské lize. Jak vzpomínáte na toto období?
Do Dynama jsem šel z Nové Vsi, když mi bylo deset let, nejdříve to nebylo jednoduché, protože to pro mě jako pro kluka z vesnice byla velká změna. Měli jsme v týmu super partu a v mé nové třídě v Grünwaldovce také, to mi pomohlo si rychle zvyknout. Celkově to období hodnotím pozitivně a určitě mi to hodně pomohlo v mém fotbalovém růstu. S přechodem z žáků do dorostu přišli nějaké změny, proto jsem se rozhodl odejít do SKP.
Nová Ves je mimo jiné známá i rozměry svého hřiště. Hodně týmů má problém se na menší rozměry adaptovat. Předpokládám, že vám jako domácímu to asi problémy nedělá?
Popravdě mě se lépe hraje na větším hřišti, na malé jako je ve Vsi nejsem moc zvyklý, protože jsem v deseti letech odešel a vrátil jsem se až teď, ale není to tak hrozné, začínám si na to zvykat. I tak ale vždy budu mít raději větší hřiště, protože k mému hernímu stylu sedí více a mám rád, když mám kolem sebe více prostoru. Obzvlášť teď, když hraji za muže, tak u nás doma je to hodně o soubojích, a to je pro mě těžší, protože se svou postavou na ně nejsem zrovna stavěný. Jsem spíše technický a snažím se kličkami kontaktům s protihráči spíše vyhýbat.
Jak byste zhodnotil své působení v týmu Nové Vsi? Jste spokojený nebo byste uvítal například nějaké změny?
Ze začátku jsem nebyl moc spokojený, protože se mi nelíbil náš styl hry a bylo pro mě náročné, když se to sešlo a hrál jsem tři zápasy za víkend. Naštěstí v SKP už hraji jen za starší dorost, takže teď už mám jen dva zápasy, a to se dá zvládnout. Naše hra se také zvedla, začali jsme hrát kombinační fotbal, což mi vyhovuje. Takže působení hodnotím celkem kladně a doufám, že se ještě dokážeme zachránit. Změny by to určitě chtělo, ale to je věc vedení a trenérů a já do toho nechci mluvit. Navíc od léta už v Nové Vsi hrát nebudu, protože končí střídavé starty a já mám jiné nabídky.
S Novou Vsí bojujete o záchranu v soutěži, do konce sezóny zbývají poslední tři kola, věříte, že se vám to podaří?
Jsme ve složité situaci, musíme doufat, že týmy okolo nás nebudou bodovat. A my musíme některé věci zlepšit, dostáváme hodně branek a necháme se snadno rozházet, ať už soupeřem nebo rozhodčím. V poslední době se naše hra zlepšuje, ale bohužel zbytečně ztrácíme dobře rozehrané zápasy a nezískáváme body, které v naši situaci hodně potřebujeme. Věřím, že do posledních zápasů dáme všechno a dokážeme se zachránit, záleží to pouze na nás a podle toho k tomu musíme přistoupit.
Jak již bylo, řečeno, věkem patříte stále do dorostenecké kategorie. Jaké jsou vaše fotbalové cíle, týkající se vaší kariéry?
Mým hlavním cílem je na sobě pracovat a co nejvíce se zlepšovat, abych to dotáhl, co nejdále to půjde. A sám nevím, jak to se mnou bude, mám několik nabídek, ale ještě sám nevím, jak to všechno dopadne, a kde nakonec skončím.
Na závěr nám prozraďte, jaký je váš fotbalový vzor?
Mám více oblíbených hráčů, ale jelikož si rád hraji s míčem a mám rád technické hráče, označil bych za svůj vzor Ronaldinha. A v poslední době mě také hodně zaujal a motivoval příběh Riyada Mahreze, který se z neznámého hráče propracoval až do pozice jednoho z nejlepších fotbalistů na světě. Obdivuji ho za to, co všechno si na hřišti dovolí, má neuvěřitelnou techniku.
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů!