Hráč 22. kola, Petr Bláža: Měl bych patřit k oporám, ale zatím to tak úplně nevypadá

Ocenění mi radost samozřejmě udělalo. Trochu jsem hlasování podpořil a dal jsem si odkaz na fb. Tak celá rodina :D a my jsme velká rodina, kamarádi, potom kolegové od táty z firmy, ale nejvíc hlasů bylo jistě z rodiny.

Fotbal u nás sleduji od začátku. Je to super nápad, že i tyto souteže se dají takto sledovat. Škoda jen, že nespolupracuje více celků, hlavně mě zajímá Praha atd.. , ale věřím, že se to zlepší.

Já začal v šesti letech na Unionu Žižkov. Přivedl mě k němu táta, který tam již hrál od malinka.Začátky mě bavily do okamžiku, než jsem si v žácích vsítil vlastní hattrick proti Hájům. Po zápase jsem s fotbalem seknul.

Jsem odchovancem a stále hráčem Unionu Žižkov, na půl rok jsem si odskočil do Horních Beřkovic (OP okres Mělník) a teď již druhou sezónu hostuji v Traverze. Do Traverzy jsem se dostal tak, že jsem se přiženil do Českého Brodu a hledal jsem tým, kde bych mohl hrát a napsal jsem do Rostoklat, kde jsme po zimní přípravě domluvili moje působení zde. Trenérů v mé kariéře, kteří mě ovlivnili, bylo dost. A tři hlavní by byli pan Chrastil, který mě vedl do dorostu. Potom pan Harang, který mě vytáhl z dorostu na lavičku Unionu A tehdy kopající A třídu a tím pod kým jsem zažil svoje nejlepší období byl táta Petr Bláža st. A nyní je mým trenérem pan Kadláček, který má své kvality :) trošku abych si udělal oko na další zápas :D. Co bude v další sezóně sám nevím. Union bude slavit 110 let, staví se tam tým, aby se příští rok hrálo o postup a pro mě je to srdcová záležitost. Ale pokud bych šel pryč tak jedině Traverza.

Tak já ne že bych byl vždy útočník, ale v dorostu a na Unionu jsem hrál více útočníka. V záloze, jen když bylo nutné, tak jsem zaskočil. V Traverze, ale spíš hraji krajního založníka, což není zrovna můj oblíbený post, ale hraju tam, kde trenér řekne. V útoku jsem (teda když se dařilo) byl ve vápně v pravou chvíli na pravém místě a dával jsem dost branek. Takový ten doklepávač - se mi smáli spoluhráči. Moc jsem toho nevypracoval, ale když jsem ten balón do vápna dostal, tak jsem ten gól dal. Potřeboval bych zlepšit rozhodně hru hlavou - to je bída, potom zabrat v osobních soubojích, podstoupit a vyhrát ho a ta poslední je nebýt tak nervózní. Hrozně potom kazím.

Ano, těch branek je hrozně málo. Byl jsem zvyklý dávat o hodně víc branek, ale je to tím, že hraju kraj zálohy a víc bráním než útočím :). Teď proti Tuchorazi jsem nastoupil v útoku asi potřetí, co jsem v Traverze. Kdysi bych o sobě řekl, že střelec jsem, ale poslední sezóny tomu vůbec nedávají za pravdu :D. Nejvíce branek v zápase jsem dal za Žižkov proti Bráníku B v 1.b třídě, a to pět.

První gól jsem dával po nahrávce L. Cenigra, který mi sklepl balon do vápna a já vystřelil k levé tyčce. Na druhý gól jsem dostal centr z pravé strany od P. Chvojky a po odskoku jsem trefil z první znovu k levé tyči. A třetí branka byla z penalty nařízené po faulu na V. Čepičku, kterou jsem zakončil potřetí k levé tyči.

Asi jsem neočekával, že vyhrajeme tak hladce, ale vyhrát jsme potřebovali a hlavně chtěli. Překvapil mě asi ten začátek, který jsme měli skvělý. Vyhrávat v páté minutě 2:0 určitě do zbytku zápasu pomůže.

Traverza co se týká akcí atd. je super. Zažil jsem výročí 40-ti let, potom vyhlašování Krále Traverzy. Tohle je super, to tmelení party je jeden z důvodů, proč jsem v ní. V kabině jsem řvaní nezažil, vše se snaží řešit v klidu. Tahouni - no je mi to těžký psát, když cítím, že bych měl být i já a zatím to není ono. Hráči, kteří drží Traverzu jsou legenda Robert Krajník - náš kapitán, potom Pavel Chvojka - náš nejlepší střelec a další... Karel Krajník, Libor Cenigr,... Tohle jsou hráči, kteří mají zkušeností na rozdávání, je vidět, že mají už něco odkopáno a já jsem rád, že můžu být jejich spoluhráčem. A mimo to musím ještě zmínit trenéra Kadláčka, který musí mít nervy z ocele, protože naše docházka na tréninky a nyní i na zápasy je tragická a lepit to na poslední chvíli - to je o nervy. Náš cíl je nás zachránit. V dalším zápase doma máme Dobré Pole a tři body by pro nás mohly mít cenu zlata.

Se ženou Jitkou máme dva syny Jakuba (2) a Vojtěcha (1). Společně jezdíme ve volnu po výletech. Staršího syna vedu k fotbalu, máme krásnou sbírku balónu. První jeho slovo byla Sparta. Takže mimo fotbal je to hlavně rodina a moje manželka, která mi ten fotbal musí trpět. Tímto jí chci za to vše poděkovat, jak se o nás stará.

Nejkrásnějším zážitkem je sezóna s Unionem 2010/2011 a naše postupová jízda 2.třídou, kdy jsme měli šnůru 21 zápasů jen výher. Až ten 22. zápas proti Třeboradicím, které přijeli posíleny přeborovými hráči a my už začali slavit před zápasem, jsme prohráli 1:3. Tehdy to byla sezóna snů.