"Interně mně spoluhráči oslovují Dřevák", práskl na sebe Radek Sedláček muž 26 kola.

Je mi 31 let. Už dvanáct roků jezdím s kamionem, což bylo moje vysněné povolání asi od dvou let. Pak jsem teda chvilku chtěl být profesionální fotbalista, ale toho snu jsem se vzdal po příchodu na Lipůvku. Kde bych chtěl vydržet, minimálně do prvního ročníku Memoriálu Vítě Kotáska. Moje koníčky jsou samozřejmě fotbal a pak ještě hokej. V obou sportech mě mají spoluhráči stejně rádi. Nejraději ale jsou, když večer po zápase vytáhnu kytaru. To je můj další velký koníček. Na tu jsem se naučil, když se nám fotbalově zrovna moc nedařilo, abychom mohli aspoň občas vyhrávat. Ještě mám dva psy, o které se starám se svojí přítelkyní.

Zápas s Vysočany byl super od začátku. Chodí tam spousta diváků, nádherná tráva jako v lize a oba týmy chtěly hrát fotbal. Žádná nakopávaná od vápna k vápnu. S Vysočany jsou vždycky super zápasy a je to můj oblíbený soupeř. Všichni hráči tam hrají fér a nejsou žádné zákeřnosti. Tohle všechno mě asi nakoplo a díky tomu se i dařilo, u mě teda hlavně nekazit. Trenér mi posledních pět zápasů našel novou roli, takže jsem se z útoku přesunul na střed zálohy a hraji takového útočného defenzivního záložníka, což mi celkem vyhovuje a soupeře dost mate. Asi to nebylo kvůli mým fotbalovým kvalitám, ale prostě proto, že tam nejmíň zavazím. Mám kolem sebe skvělé fotbalisty, takže hraji styl Pavel Horváth a nemusím tolik bránit.

K fotbalu sem se dostal asi v šesti letech. Prostě jsem tam přišel a od té doby hraji. Do dorostu jsem hrál v Kuřimi a Čebíně. Od mužů potom čtvrtou a sem tam třetí třídu za Chudčice. To je úplně jiná úroveň, takže hrát okres za Lipůvku beru jako velice kvalitní soutěž. Poděkovat bych chtěl všem trenérům, kteří mě kdy postavili do základní sestavy, protože to určitě nebylo nikdy lehké rozhodnutí.

Sportovně založený jsem, ale talentu mi moc dopřáno nebylo. Interně mně spoluhráči oslovují Dřevák. Takže mi nejde skoro všechno. Nejvíc, ale sebeovládání, proto se nechám v zápase občas trošičku unést a sem tam hodím na protihráče zamračený pohled.

Ideálně strávený den? Ráno se probudit vedle přítelkyně. A pak ho strávit aktivně, nejlépe ve společnosti přátel a kamarádů. Ideálně strávený den nás čeká v sobotu. Hraje se poslední kolo soutěže a pak nás čeká závěrečná. Takže se těším, co za kulišárny kluci zase vymyslí.

Proč vyhrávají kluci z Lipůvky je jasné. Je tam vynikající atmosféra, výborná parta kluků a myslím si, že každý přeje tomu druhému úspěch. Proto hlasujeme navzájem jeden pro druhého. Navíc se konečně zúročuje tvrdá práce v tréninku, kde všichni makají a pak tím pádem v zápasech vyčnívají. Na Lipůvce právě končím druhou sezonu a jsou to moje nejhezčí fotbalové roky. Na Lipůvku jsem přišel po seznámení s naším panem předsedou. Dlouho mě přemlouval, až sem podlehl. Kupoval sice zajíce v pytli, protože mě hrát neviděl, ale tak snad už si to přestal vyčítat. Jsem tady strašně spokojený. Je tady výborná parta kluků, kteří mě myslím mezi sebe přijali od prvního tréninku. Od zimy máme nového trenéra, který tomu asi fakt rozumí, protože skoro pořád hraji. Jediná věc, co mi asi trošku vadí, je neustálé brblání Ondry Pospíšila, který ještě nikdy s ničím nebyl spokojený. Rozveselí ho snad jen pozápasové Cigy Caga.

Pan Mánek není v žádném případě mafián. Je to jen člověk, co miluje fotbal a dělá pro něho hrozně moc. Má neuvěřitelný přehled v řádech a pravidlech takže na Lipůvce po téhle stránce funguje všechno na jedničku. Pro vlídné a milé slovo nikdy nejde daleko, takže i kluci plní, o co je požádá. Můžeme se na něj spolehnout a dokonce, i když prohrajeme, nikdy není nic ztraceno. Dvakrát po sobě dokázal otočit prohraný zápas a sám od počítače zařídit šest bodů. Bohužel proti stejnému soupeři, za což nás nemají zrovna moc rádi.

Obnovení Lužánek moc fandím. Už jen proto, že jsem tam jako malý chodil a zažil jsem tu neskutečnou atmosféru. Pamatuji si, jak tam Honza Maroši, který má po Robertu Carlosovi a Vojtovi Mytvalském největší lýtka na světě, zahrával rohy. Po zápase jsem si za ním chodil pro podpisy a teď jsem proti němu mohl nastoupit a dokonce se vedle něho i sprchovat. Což byl pro nás s Aldem Ráčkem neskutečný zážitek, na který budeme dlouho vzpomínat. A to už toho Alda ve sprchách zažil spoustu. Na Rozlučce Petra Švancary budu osobně a těším se na to jak Rabi do Magicu.

Tipovat nechci. Ale myslím, že nám v mládežnických kategoriích ujel vlak. Kluci stráví víc času před zrcadlem než na hřišti, bohužel.

Stránky jsou super. I fotbalisté na naší úrovni si mohou připadat jako by hráli třeba ligu. Například já teď z toho budu žít minimálně do další sezony.