Za 11 gólů má slíbený sud piva, po čtyřech zápasech jich má na svém kontě 9! Aneb, jak říká Ruda Weinhard, fotbal nás musí hlavně bavit!

Děkuji, vážím si každého ocenění a i to individuální musí každého alespoň trochu potěšit. Ale větší radost samozřejmě mám z vítězství a úspěchu týmu.

Vstup do jara se nám povedl asi i nad očekávání, když jsme hned v prvním kole vyhráli na Slavii, kde jsme to zas až tak úplně nečekali. V kabině je teď všechno ok. Je tam pohoda, sranda a fotbal nás baví, i když z nás trenér Scolari (přezdívka) někdy přeci jen trochu roste, a to i teď, když občas vidí docházku na trénink (smích). Někteří hráči odešli a někteří přišli a hlavně ti, ať už to je Martin Pils nebo Petr Gutheis, výborně zapadli jak po fotbalové, tak i po lidské stránce. Velký dík také patří navrátilci a duši týmu kapitánovi Honzovi Skokovi, který je prostě výborný parťák. Poté co absolvoval operaci, si dal půlroční pauzu, navíc nemohl asi tři měsíce pořádně jíst, takže konečně i zhubl a začal běhat (smích). Jen je škoda, že už od malička je tak těžce nemocný, je to Sparťan, a to se nedá vyléčit (velký smích).

Zimní příprava začala dobře, ale pak se to zase na tréninky scházelo tak nějak všelijak, ale to je asi všude stejné, někde možná i horší. Hlavní příčinu vzestupu vidím v tom, že jsme si řekli, že uděláme pořádnou partu, a že nás musí fotbal bavit. Ti, kteří nechtěli plnit určitá základní pravidla, skončili a kádr se dobře doplnil.

No už bylo na čase. Popravdě před jarní částí sezóny proběhla jedna sázka s bratrem našeho trenéra, který vyzval mě a Honzu Skoka k tomu, že když dáme dohromady na jaře 11 gólů, tak u něj máme sud pivíčka, takže paráda, každý ví, že jakmile jde o pivo, tak jsem schopný udělat cokoliv (smích). Doufám, že to vyjde, teď už mám gólů devět, takže chybí ještě dva. Hop (Jan Skok) je dřevák, ten nic nedá (smích), tak se snad trefím dvakrát třeba hned v Ledenicích, bude soudek a myslím, že pak už se zase dlouho netrefím (smích). A pokud by někdo chtěl poradit jak na to, aby mu to tam padalo, tak před zápasem doporučuji nebát se porušit stravu, v sobotu byla totiž u Weinhardů svíčková a po obídku Kozlík 11° (smích). Kdo jí těstoviny nemá sílu (smích).

Možná v nějakém přáteláku, ale nejsem si jistý. V mistrovských zápasech za muže je to určitě můj první takovýto zářez.

Vyloženě cíle si nedávám, ale určitě bych chtěl dávat kolem 10 – 15 gólů za sezónu, pak budu jako útočník platný pro tým a to je důležité. Když dokáže dát člověk nějakých třináct gólů za sezónu, tak je pravděpodobné, že to pomůže i k nějakým bodům, než když se trefíte třeba jen dvakrát. Každopádně na sebe beru roli a zodpovědnost zkušeného hráče, o kterého by se tým měl opřít ve chvílích, kdy to potřebuje, takže jsem teď za toto gólově plodné období určitě rád.

Každé vítězství je důležité hlavně kvůli psychice v týmu. Pro nás je každý zápas po zpackaném podzimu klíčový. Věříme, že se nám podaří zachránit, ale i pokud ne, tak život jde dál. Určitě se nechceme v soutěži udržet za každou cenu a za každých okolností…hrajeme fotbal a ten nás musí bavit. Buď budeme na konci sezóny spokojeni, nebo chvilku zklamaní. Já ale pevně věřím v naší záchranu.

Nevím, jestli někomu vyloženě přeji. Ševětín je sympatický nováček, určitě je ale nutno dodat, že v jeho dresu působí řada ostřílených borců, kteří mají něco odkopáno. Co se týče Dobré Vody a Slavie, tak ani nevím, jestli mají zájem hrát Krajský přebor. Upřímně řečeno, je mi celkem jedno, kdo postoupí.

No to opravdu nejsem. Je to specialita hlavně na Budějovicku (úsměv). V tomto čase vždy hráli jen dorostenci a Viktorka Žižkov (smích). Nesedí to mě a ani nikomu z našeho týmu. Ne že bychom měli ve Větřní ostré pátky, ale člověk by se chtěl trošku prospat po týdnu v práci a ne vstávat zase v sobotu ráno na fotbal. Na neděli toho já osobně moc nenaspím, soboty už bývají ostré, takže pak prakticky nemám víkend (smích).

Ideální hrací den by byl v pátek od 18 hodin a třeba pod světly, ale to se mi bohužel asi nesplní (smích). To by pak byl krásný víkend, byl by čas na výlety a tak…(smích). Jinak ale po obědě už s tím problém nemám, ale rána bych v dospělém fotbale zakázal.

Moje fotbalová kariéra už opravdu něco pamatuje. Začínal jsem v šesti letech ve Slavoji Český Krumlov, kde jsem strávil celou přípravku. V žákovské kategorii jsem se přesunul rozvíjet svou kariéru do Dynama České Budějovice, kde se rozvíjela opravdu velmi dobře. Prošel jsem tam různými krajskými výběry a v dorostu jsem se dostal i do reprezentačních výběrů do 16 a 17 let. V klubu jsem dostal i smlouvu, měl jsem svého manažera, ale bohužel tohle všechno neunesla moje hlava, zkrátka s penězi roste chuť a já se poté začal rozvíjet i v mimo fotbalových činnostech. Občas jsme měli s klukama hodinu klavíru, občas jsme se zašli občerstvit a to byl takový můj dynamický hrob (úsměv). Po dorostenecké kategorii jsem se vrátil zpět do Krumlova, kde jsem strávil nějaký čas v Krajském přeboru. Půl roku jsem působil v Kameňáku, kde jsme tenkrát zachraňovali 1. A třídu, to se nám bohužel asi o bod nepovedlo, ale jinak tam byla super parta a na ten půlrok osobně rád vzpomínám. Pak jsem šel na půl roku rozdávat radost mezi ty blázny rakouský do Hausmenningu, jenže jsem si tam moc nepokecal (smích), takže jsem zamířil do Větřní, kde se hrál okresní přebor, a to byla lahůdka (úsměv). Hned v první sezóně jsme postoupili do 1. B třídy a po půl roce v této soutěži jsem šel zkusit pomoct klukům do divizního Krumlova. Povedla se nám zázračná záchrana, já stabilně nastupoval v základní sestavě a za půl roku jsem dal tuším osm gólů, což bylo na divizi slušné. Po zhruba nějakých dvou letech už mě pomalu přestávalo bavit to cestování a i trénování, tak jsem se rozhodl pro návrat do Větřní, které mezitím vykopalo 1. A třídu, se kterou se teď statečně pereme.

Bylo to výborné. Sešla se tam výborná parta kluků včetně trenérů, a navíc jsme hráli doma. Nejdříve jsme byli všichni zklamaní, že se nehraje třeba někde ve Španělsku, ale zpětně už bych neměnil. V Třeboni na nás chodila prakticky na každý zápas plná hala, fanoušci nás hnali. Takovou atmosféru bychom jinde po Evropě jen těžko našli, takže opravdu veliká spokojenost a krásný zážitek, který bych přál zažít každému. Navíc jako Jihočech jsem měl v hale plno kamarádů a známých, což bylo další velké plus.

Jooo změnilo, bohužel ty trenky jsem nosil asi před osmnácti kily (smích), takže už mi nejsou, ale ještě bych je tu někde určitě našel, věnovat je ale nebudu (smích). V té době mi bylo asi šestnáct nebo sedmnáct let (smích).

Já také děkuji, ať se vám daří a děkuji i těm, kteří mi posílali hlasy. Doufám, že takhle aktivní budou také, až budu za tento rozhovor platit do klubové kasy (smích).