Jsem malý, tak mě ve vápně asi dvakrát přehlédli, směje se Hráč kola Josef Zivčák

Osmačtyřicetiletý fotbalista Chodského Újezda Josef Zivčák byl povolán z B-týmu a odvděčil se dvěma brankami ze tří proti lídrovi (REPORT ZDE!). Vy jste jej odměnili více jak třetím každým vaším hlasem!

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Josefe, jaká byla vaše první reakce, když jste se o vítězství dozvěděl?
Překvapilo mi to. Protože jsem o hodně prohrával, když jsem se díval naposledy před noční. Takže jsem tomu již moc nevěřil. Ale potěšilo mě to. Na to, že už jsem starší (úsměv).
Sledujete náš portál fotbalunas.cz?
Sleduji. Kluci mi o tom ale spíše povídají. Mám rodinu, barák, práci, tak moc na tohle není čas, ale bavíme se o tom hodně v kabině.
Pojďme k vašemu vítězství. Jak byste své dvě branky do sítě lídra z Nýrska popsal?
Jsem malého vzrůstu, tak na mě asi dvakrát zapomněli, možná si mě ani nevšimli (smích). Byl jsem povolaný půl hodiny před zápasem, navíc jsem musel nastoupit ihned po deseti minutách, protože se kolega zranil. Bylo to všechno překvapení pro mě.
Jak byste zápas celkově zhodnotil?
Bylo to hodně těžké. Byli silní na balónu, měli více ze hry, ale dělali chyby v obraně.
Zdálo se, jako by vás červená nakopla, je to tak?
Tam byl hráči, kteří si ani nevšimli, že hrajeme v deseti (smích). Po zápase, nám to přiznali, bylo to všechno takové rychlé.. My se ale semkli, více se zatáhli, ale ve finále nás to nakoplo. Trošku jsme to pozměnili, protože červenou dostal bek a fungovalo to.
Kdy se opět představíte za A-tým?
Asi budu povolán hned o víkendu do Kdyně, protože máme hodně zraněných, lavička je prázdná. Stará garda tak přechází do A-týmu (smích). Ale my se toho nebojíme, jdeme pomoci.
Jak moc je to velký skok mezi čtvrtou třídou a 1.A třídou?
Hodně velký skok. Já hraji fotbal od osmi let, nějaké soutěže jsem již tedy hrál, zkušenosti mám, ale fyzička je jinde. Myšlení, když máte, tak si to ovšem pohlídáte.
Byl jste na spoluhráče zvyklý, trénujete spolu?
Když do toho takhle hned vlítnete jako já, chvilku to trvá. Ale kluky znám už od žáků, jsem s nimi byl již hodně času a vím, jak to hrajou a oni ví, co můžou čekat ode mě.
Pojďme přímo k vám, jak jste si našel k fotbalu cestu?
Sám jsem se k němu přivedl. Jako kluk ve škole jsme si šli jednou, dvakrát kopnout a už jsem u toho zůstal. Fotbal miluju a syn naštěstí taky. Je mu šestnáct, je dorostenec, tak už se v A-týmu také objevil. V B-týmu jsme si již spolu i zahráli.
Post jste si držel od začátku stejný?
Začal jsem jako útočník a nyní jsem stoper. Jediné, co jsem si ještě nevyzkoušel je gólman. Tam mi nechtějí pustit, ani když ho nemáme, asi jak jsem malý (smích).
Kolik dresů jste oblékl?
Začínal jsem v Plané u Mariánských Lázní od žáčků a vydržel až do chlapů, kde jsem si zahrál také 1.A třídu. Pak jsem byl jedenáct let v Německu a při návratu do Čech jsem zamířil do Chodského Újezda, kde jsem si postavil barák a fotbal zde i trénuji.
Máte fotbalový vzor?
Teď už asi ne. Ale dříve pochopitelně Pelé, Maradona a Zidane. Samozřejmě ta doba je jiná dnes, jsem prostě starší (úsměv).
Děkuji za rozhovor, přeji mnoho nejen sportovních úspěchů!

Autor: Vojtěch Honzík

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.