ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA 18.kola III. třídy sk. A, okresu Vyškov 2015-2016 - Lukášem Brtníkem

K fotbalu mě přivedl můj taťka asi v pěti letech. Hrát jsem začal v domovských Komořanech, kde jsem působil až do konce žákovského věku pod vedením Františka Baldíka. První dorosteneckou sezónu jsem hrál v Letonicích, odkud jsem přešel do krajského týmu mladšího dorostu Rousínova. Ve starších dorostech jsem na půl roku odešel do Vyškova (dřívější Drnovice), kde mě trénoval Edvard Lasota a hrál jsem druhou dorosteneckou ligu. Po této zkušenosti jsem se na poslední rok vrátil zpátky do dorostu Rousínova, kde jsem celé jaro neodehrál, protože mě v hodině tělocviku zranil spolužák vrhací koulí. . V mužské kategorii jsem znovu začal hrát za Komořany, ale zde jsme se v první sezóně se štěstím zachránili. Po této sezóně jsem odešel do Letonic, kde jsem strávil rok a půl v okresním přeboru. Když mužstvo Komořan začal trénovat současný trenér Pavel Svoboda, rozhodl jsem se vrátit do mateřského celku a hraji zde už pátou sezónu. Na fotbale mě zajímá hlavně parta a tu máme skvělou. Vůbec nevadí, že věkový průměr našeho týmu odpovídá už veteránské lize. Na tréninky chodí pravidelně více jak dvanáct lidí. Je to hlavně tréňou Pavlem Svobodou, který dokáže vymyslet zábavná cvičení. Některá nám sice trvají déle na pochopení, ale to nám jistě odpouští. Vyšší fotbalové cíle už vzhledem k pracovním a studijním povinnostem nemám, ale ještě minimálně jednou bych si chtěl vychutnat postupové oslavy. Okresní soutěž už jsme si jednou vyzkoušeli, nemyslím si, že bychom na ni neměli herně. Naše největší slabina byla a je proměňování šancí. Jak to řekl Radek Novotný při tipování výsledků: „Věřím, že Komořany budou produktivnější než v minulém kole.“ Myslím, že tohle si přeje každý fanda fotbalu v Komořanech. Okresní přebor je těžší soutěž a je otázka, zda by celé mužstvo chtělo postoupit. Dle mého názoru je lepší hrát III. třídu a být nahoře v tabulce, než třeba hrát o záchranu v okresním přeboru.

Mezi mé další oblíbené sporty patří futsal a florbal. Futsal jsem hrával závodně za Sapporo Manerov, kde chytal můj strejda. Florbal je mým oblíbeným sportem hlavně v zimní přestávce. Mimo fotbal hraji ještě závodně šipky za tým Na plovárně Hodějice, se kterým jsme vyhráli letošní ligu a teď bojujeme v play off o postup do vyšší soutěže.

Jako správný fanda fotbalu se těším na ME, kterého se znovu účastní také Česká republika, což považuji za úspěch. Podle losu máme skupiny smrti, ale pokud chceme uspět, tak musíme porazit každého. Věřím trenérovi Pavlu Vrbovi, že vybere dobrý tým a za velký úspěch bych považoval postup do čtvrtfinále. Naživo bych se jel podívat na zápas Česko : Španělsko, ze soupeřů by mě zajímal zápas Belgie : Itálie.

Můj mimofotbalový život je časově velmi náročný. Je mi 25 let, studuji Pedagogickou fakultu na Masarykově univerzitě v Brně, obor dějepis-zeměpis v magisterském studiu. Během celého studia také pracuji v rodinné firmě, která se zabývá prodejem potravinářského zboží a občerstvení. Tahle práce zabere spoustu času, takže nic jiného moc nepřipadá v úvahu. Rodinu nemám a užívám si mládeneckého života. Ideální dovolená je pro mě někde v exotické zemi, v zimním období, s drinkem v ruce. V létě vzhledem k provozování koupaliště v Hodějicích s mým bratrem nikam cestovat nemůžu, což mi ale nevadí, protože věřím, že si teplé léto užiji tam. Obavy z atentátů nemám, protože člověk neví, co ho může potkat za rohem, natož tak někde v jiné části planety.

Areál je spravený pěkně. Máme novou halu a kabiny, kterou bych si ale představoval větší pro další sporty a možnost pronájmu. Tohle není asi otázka pro mě, ani vedení klubu, ale spíše na zastupitelstvo obce. Samozřejmě bych uvítal nějaké dobudování regeneračního centra, ale reálně to v současnosti nevidím. Podle mého je důležitější úprava travnaté plochy hřiště a vybudování zavlažovacího systému.

Všichni spoluhráči vědí, že jsem poněkud impulzivnější hráč, když se mi něco během hry nelíbí. Nezáleží, jestli za to může rozhodčí, pomezní nebo protihráči. Už hodněkrát jsem se chytl během zápasu. V zimní přestávce se snažil trenér a náš Xabi „Marián“ vysvětlit, že si tím nepomůžu. V jarní části jsem klidnější hráč díky rituálu. Snažím se vždy před zápasem nebo v pátek zajít s kamarádem Tomášem do čajovny ve Vyškově a nasát klidnou karmu. Dalším pomocníkem je antistresový sprchový gel, kterým se vždy sprchuji před zápasem a musím říct, že záhadným způsobem to na mě nějak funguje. Dalším bodem ve fotbale jsou mé posty během kariéry. Skoro celou dobu, až na jednu sezónu, jsem hrál stopera, ale až trenér Svoboda mě vytáhl do zálohy, odkud už můžu jen dopředu. Tu jednu sezónu jsem hrál hrotového útočníka a celkem se mi gólově dařilo, takže doufám, že trenérovi nezamotám hlavu. V soukromém životě chci dostudovat svoji školu a pokračovat v práci, kterou dělám od svých patnácti let. Jinak asi jako každý rád posedím se svými přáteli, jak nad šálkem čaje, tak nad lahví dobrého vína.

Chtěl bych poděkovat všem svým kamarádům, spoluhráčům a fanouškům za hlasy v této soutěži. Musím říct, že na domácích i zápasech venku nás podporuje dost diváků. I když se nám někdy nedaří, jsme rádi za vaše fandění. Velké díky, také patří všem, kteří se ve fotbale jakkoliv angažují. Nejvíce asi Davidovi Petrovi, který zastává funkce od trenéra přípravek až po pradlenu. Vzkázal bych i něco pro fanoušky a pomezní z řad diváků. Byl bych rád, kdyby se vrátila 100% poctivost při mávání a posuzování fotbalových zákroků. Všichni hrajeme pro zábavu a neodmávaný offside zbytečně přiostřuje celé utkání.