Jiří Šimandl o svém velkolepém návratu a nervozitě: "Před zápasem jsem se cítil, jako bych měl přijít o panenství.", usmívá se hvězda kola

Ideální jedenáctka se dočkala náramné a neobvyklé nominace na brankářeské pozici a nakonec také obdivuhodného a velmi výjimečného vítězství, tohozo brankáře. Vítězem se totiž stal Jiří Šimandl (Staré Sedliště), muž, který ještě před týdnem v klidu pokračoval ve své zhruba desetileté herní přestávce, aby nečekaně naskočil o víkendu do zápasu s Erpužicemi. No, a vedl si skvěle, předvedl několik dobrých zákroků, vychytal čisté konto a na třech bodech Sedliště měl obrovský podíl. "Se svým výkonem jsem naprosto spokojený, akorát mé tělo to tak nevidí", pokračuje v rozhovoru s dobrou náldou.

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Jiří, zeptám se rovnou, jak dlouho jste nechytal?
Pravidelně nechytám už asi skoro deset let, sám už ale přesně nevím.
Při jaké příležitosti jste se nechal přemluvit abyste do zápasu naskočil?
Tohle vím ale už naprosto přesně, když jsme si se sousedem Jardou Petráškou st. dali nějaké to pivo a pak jsme se rozhodli, že ty mladé kluky nenecháme ve štychu.
Jak jste se před utkáním cítil, byl jste nervózní?
Ano po takové době jsem se cítil, jako kdybych měl přijít o panenství. (smích)
A co celkově, máte ze svého výkonu dobrý pocit?
Já mám ze svého výkonu výborný pocit, ale mé tělo se cítí úplně opačně. (smích)
Erpužice několikrát orazítkovali Vaše tyčky, co na to říkáte, štěstí? Na druhou stranu, štěstí přeje připraveným...
Už kdysi za mlada mi kluci říkali, že si zkrátka umím postavit tyče (smích). Na zápas jsem rozhodně připravený nebyl.
Při kterém zákroku jste se nejvíce zapotil, můžete nám jej popsat?
Hned při první střele, kterou jsem neudržel v náručí a balón mi vypadl z ruky. Věděl jsem, že "hecíři" mě bedlivě sledují (smích).
Napadlo Vás alespoň, že byste se mohl dostat do sestavy kola, nebo alespoň vychytat čisté konto?
Ne, nikdy mě to nepadlo, zvlášť po těch letech, co kopačky visely na hřebíku.
A co na ten úspěch říkáte, velkolepý comeback, ne?
Nešlo ani tak o mě a můj výkon, ale o to pomoci mančaftu, ve kterém jsem fotbalově vyrůstal, když byl v nouzi.
Chodíte ve volném čase hráčům Sedliště fandit?
Když je čas, tak samozřejmě jako skalní příznivec.
Co říkáte na jejich postup do vyšší soutěže?
Celou dobu, co spadli do pralesa, jsem si to přál, protože za mě jsme vždycky hráli v Sedlišti okres. Kluci, kteří tu vydrželi a dnes hrají za Sedliště znovu okres, si to zaslouží.
Myslíte, že budou mít na jaře navíc, než je spodní polovina tabulky?
Myslím, že ano, kádr na to mají, jen nesmí být neukáznění, jako třeba v Konstantinových Lázních.
V dalším kole Vás čekají Kšice, budete chytat?
To ukáže pátek, jak se budu cítit, a co mi tělo dovolí. Navíc kluci mají v týmu mladého a šikovného brankáře, kterému mu bych si nedovolil přebrat místo v sestavě.
Co do zápasu čekat, další čisté konto?
Vzhledem k tomu, že nevím jestli nastoupím, tak nevím jak odpovědět. Jinak se samozřejmě po každém zápase snažím odejít s čistým štítem.
Jiří, ještě na chvíli k Vám, můžete nám popsat svou fotbalovou kariéru?
Fotbalová kariéra začala ve Starém Sedlišti, vzhledem k tomu, že můj otec žil fotbalem v Sedlišti, za které i hrál a poté se stal rozhodčím, to bylo jasné. Po žákovském věku jsem šel na hostování do Částkova, odtud si mě zpět stáhlo Staré Sedliště, díky mým kvalitním výkonům (smích). Potom jsem do konce kariéry chytal v Sedlišti, kde jsme s týmem bojovali o přední příčky v okrese. I když jsem měl nabídky do vyšších soutěží, vždy jsem zůstal věrný Starému Sedlišti.
Vždy jste chytal?
Ne, za žáky ve Starém Sedlišti jsem hrál v útoku, kde jsem dal spoustu gólů. Do brány mě postavili až v Částkově, kde nám v té době scházel brankář. Zde mě pan Sňozík st. (pozn. red.: otec kdysi prvoligového brankáře Bohemians Radka Sňozíka) ukázal, jak si mám postavit tyče a chytat. (smích)
Poslední otázka, chtěl byste prostřednictvím našeho rozhovoru někomu něco vzkázat?
Ano, mladým klukům. Ať dají do toho fotbalu srdce a chtěl jsem jim ukázat, že když to člověk hraje pro radost, tak to jde, i když hlava ví, ale tělu se už nechce. A jinak Vám bych chtěl poděkovat za možnost rozhovoru a přeji Vašim mnoho úspěchů.
Díky za rozhovor.

Autor: Daniel Kot

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.