Zalezl jsem v deseti do brány a třicet let nevylezl, směje se Hráč kola Milan Boř

 

Třiačtyřicetiletý Miloš Boř (REPORT ZDE!) zkušený hráč Horažďovic srovnal utkání proti Pačejovu po pár minutách pobytu na hřišti a vy jste jej odměnili zhruba třetinou všech hlasů!

 

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Miloši, jaká byla vaše první reakce, když jste se o vítězství dozvěděl?
O nominaci jsem věděl, sledoval jsme to, asi byla podpora i z jinačích stran. Potěšilo mě to samozřejmě.
Ale jistě vás to bude něco stát…
Ještě jsem neměl tu možnost s ostatními mluvit, uvidíme. Je to v našem týmu nezvyklé, abychom tuto anketu ovládli (úsměv).
Sledujete náš portál fotbalunas.cz ?
Pravidelně!
Pojďme k vašemu vítězství. Jak byste zápas s Pačejovem zhodnotil?
Bylo to derby. Víceméně jsem se s klukama znal, jsem jejich kmenový hráč. Pro mě to tedy bylo ještě více. Ale moc jsme to při hře nevnímal nebo si to nepřipouštěl. Pačejov si přijel pro bod, byli hodně zalezlí, snažili se hrát na brejky. Nám se příliš nedařil přechod dopředu. Naštěstí to dopadlo, jak to dopadlo.
Jak byste popsal svou branku?
Bylo to z rohu. Říkali jsme si, že když to nepůjde rychlými přechody, zkusíme to přes standarty a vyplatilo se. Já byl na zadní tyči najednou sám, tak jsem dal hlavu, než něco vymýšlet (úsměv).
Čím to, že jste naskočil?
Už jsem ostrý zápas nechytal dva roky, rok před tím jsem trénoval Horažďovice v kraji, to nebyl čs. Nyní jsem si udělal hostovačku, protože se nám několikrát vloni stalo, že nám vypadl gólman. Že bych tam tedy na stará kolena vlezl (smích). No a nakonec lezu do pole (smích). Když se nedaří, nastoupím já (smích).
Aktuálně jsou Horažďovice páté, jaké jsou vlastně cíle?
Nechtěli jsme udělat ostudu, když jsme vloni spadli. Většinou to tak bývá, že se v tom člověk pak hrabe další sezónu ještě. Chceme hrát na baráž, ale neřešíme postup, chceme to ale zkusit.
Pojďme přímo k vám, jak jste si našel k fotbalu cestu?
Já začal v pěti, šesti letech pobíhat po hřišti, nějak mi to zůstalo. V deseti jsem zalezl do brány a třicet let nevylezl (smích).
Post jste si držel od začátku stejný?
Je to tak, jsem trochu flegmatik, takže takový ideální post být v bráně. To je u brankáře potřeba.
Máte nějaký vzor?
Nikdy jsem k nikomu vyloženě netíhl, ale gólmany, které jsme míval rád, už asi nikdo nezná (smích).
Děkuji za rozhovor a přeji mnoho nejen sportovních úspěchů!

Autor: Vojtěch Honzík

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.