ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 15.kolo Vysočina | 1.B třída sk. A, 2015-2016

Jelikož to bylo první utkání po zimní přestávce, myslím si, že každý z fanoušků pevně doufal v potvrzení naší domácí neporazitelnosti. Utkání pro nás začalo velice dobře, když jsme již v 17. minutě vedli o dva góly. Jak už to v takovéto situaci někdy bývá, tyto dva góly nás mírně ukolébaly a začali jsme kupit spoustu zbytečných ztrát a nepřesných přihrávek. Naštěstí hráči Chotěboře tyto chyby nezúročili ve svůj prospěch a naši branku nijak vážně neohrozili. Ve druhém poločase jsme čekali, že chotebořští budou aktivnější, ale nestalo se tak. Naopak my jsme přidali výstavní trefu zásluhou Vadimíra Vlka, který navýšil skóre na 3 : 0. Po vstřelení této branky hosté již rezignovali a dopřáli nám to potěšení přidat ještě jeden gól, o který se postaral Leoš Hanousek. Musím také říct, že hra byla poznamenána velkým množstvím faulů, které zbytečně kouskovaly plynulý průběh hry.

Na první brance měl největší podíl Honza Starý, který zatáhl míč po levé straně a pak mi předložil přesnou přihrávku do pokutového území, kde jsem měl snadnou úlohu dopravit míč do odkryté branky. Druhý gól padl po zahrání naší standardní situace z poloviny hřiště, kdy se ve skrumáži hlavičkujících hráčů odrazil míč na hranici pokutového území, kde jsem míč trefil hned po odskoku prvním dotekem.

Jelikož trénuji starší žáky na Dukle Praha, tak se přiznám, že jsem společné přípravě moc nedal. Na několika trénincích jsem byl, ale spíše jsem si sám ordinoval tréninkové dávky v Praze, ať už v rámci tréninku s našimi kluky, nebo s jinými kategoriemi na Dukle, tak i sám v podobě výběhů a různých posilování. Jinak příprava probíhala v tělocvičně i v terénu a také její součástí bylo několik přípravných utkání.

Ano, o postupu se mluví, ale samozřejmě musíme být ještě nohama na zemi, protože je před námi ještě porce 11 zápasů. Více než hráči o něm spíše mluví fanoušci, kteří jsou v současné době na vítězné vlně. Já upřímně si myslím, že do 1.A třídy by se postupovat nemělo, nechci nijak shazovat kvality hráčů, ale tato soutěž už je přece o něčem jiném. Někdo mě bude třeba kritizovat, někdo souhlasit, ale v současné chvíli to vidím takto. Takovýto krok by se musel řádně promyslet a zvážit všechna pro a proti, zda se touto cestou vydat, či nikoliv.

Fanouškovská základna je perfektní, na domácí zápasy chodí velké množství fanoušků, kteří nás ženou kupředu. Z vlastního pocitu můžu říct, že se mi při takové divácké kulise hraje velice dobře. Samozřejmě s námi jezdí i na zápasy venkovní, kdy to kolikrát vypadá, jako bychom hráli na domácím hřišti. Hlasování je zpestření nejen fanoušků, ale také mých příbuzných, přítelkyně, kamarádů, spoluhráčů a samozřejme chlapců z Dukly.

Jsem mladý 25letý kluk. V době mezi tímto a prvním rozhovorem jsem úspěšně dostudoval Fakultu Tělesné výchovy a sportu v Praze, kde se v červnu chystám na přijímací zkoušky na studium doktorské. V současné době pracuji jako pedagog v pražské lesní mateřské školce Šárynka a zároveň jsem trenérem kategorie starších žáků na Dukle Praha.

Jak už jsem řekl trénuji na Dukle, takže na zápasy dojíždím co se dá, ale ne vždy se to dá skloubit, takže neodehraji plnou porci všech zápasů. Ovšem jsem rád, že střílím góly a mám dobrý pocit, když z toho netěžím jen já, ale i celý tým. Na krále střelců je více kandidátů, takže uvidíme, jak to bude vypadat po všech odehraných kolech.

Bude to velice náročné utkání, protože v domácím prostředí jsme sice Herálec porazili 2 : 1, ale druhý gól jsme přidali až v závěru hrací doby. Myslím si, že by se mohlo jednat o kvalitní hru z obou stran a uvidíme, zda si nějaké body z Herálce odvezeme.

Jako malý jsem začínal s číslem 8 a to mi nějak přirostlo k srdci, ale v současné době nosím na zádech číslo 7. V průběhu let jsem nosil různá čísla, je však jedno jaké číslo člověk má, hlavně, že hraje a může svou hrou dělat radost sobě, ale i ostatním.