Zdeněk Kourek: Zázemí v Bítovčicích? To je prostě super, víc si hráč přát snad ani nemůže

Asi do 13 let jsem jezdil bikros, takže jsem fotbal hrál tak akorát za barákem na hřišti. K fotbalu jsem se dostal dost pozdě a to v 17 letech, když mě k tomu přemluvil kamarád a v té době taky spolužák ze školy. Řekl mi jenom, ať mu dám fotku a rodné číslo, že bude sranda. Pak mi jen řekl, že mám hotovou registračku, ať přijdu na trénink a za čtrnáct dní byl zápas. Pravda je, že v tom věku jsem nějaký fotbal za dorost v Bítovčicích moc vážně nebral.

Moje fotbalová kariéra začala a také skončí v Bitovčicích. Jak už jsem říkal, začal jsem takovým zajímavým způsobem v dorostu, během roku si mě začali brát na zápasy i trenéři B týmu Jiří Bartůšek a Milan Kružík. Na druhého jmenovaného mám nezapomenutelné vzpomínky, kdy jako trenér na domácích zápasech neseděl na střídačce, ale běhal a křičel na nás ze silnice vedle hřiště. Po pár minutách měl naběháno víc než my. Odsud si mě vytáhnul náš stávající trenér Jiří Holas, pod kterým jsem zažil jak postupy a sezóny v B třídě, tak i sestupy a spoustu odehraných zápasů v okrese.

Máte pravdu, jednoduchý není žádný zápas, ale tentokrát nám to soupeř hodně ulehčil, protože nám dávali hodně prostoru. Byl to poslední zápas a v tabulce by nám výhra hodně pomohla. Ale dostali jsme od trenéra jasný instrukce vykašlat se na tabulku a na nějaké body, prostě si zahrát fotbal a užít si ho stejně tak jako poslední zápasy. To se nám od první minuty dařilo. Fungovalo to od brankáře až po útočníky. Tlačili jsme je a sami dělali minimum chyb a soupeře do ničeho vážného nepouštěli. Polevili jsme jenom před koncem prvního poločasu a hned jsme tahali míč z brány. Jediné čeho je škoda tak toho, že jsme neproměnili aspoň některé z dalších tutovek, protože by konečný výsledek byl pro diváky mnohem zajímavější.

Popravdě to mile překvapilo i mě. Bylo to dané hlavně tím, že v Bítovčicích byla o víkendu pouť a taky proto, že to byl poslední zápas a ještě k tomu s Adolem, se kterým jezdí dost fanoušků i na venkovní zápasy. Podpora fanoušků byla obrovská. Určitě se to na hřišti nedá nevnímat a hraje se daleko líp, když hráč slyší, jak ho diváci tlačí a jak někteří prožívají co se děje dole na hřišti. Takové návštěvy chodily jen za dob B třídy. To jezdili na náš fotbal koukat i lidi z okolních vesnic.

Je to tak. S 9. místem zrovna moc spokojeni nejsme a to jak letos tak s umístěními v minulých sezónách. Náš tým prochází velkou obměnou hráčů. Hodně hráčů skončilo, taky nás druhým rokem trápí hrozná marodka. A nové hráče není kde brát. Myslím, že můžu v klidu říct, že jsme snad nehráli dva zápasy po sobě ve stejné sestavě. Já osobně s tímto umístěním spokojený nejsem a chtěl bych nás vidět mnohem výš.

S touhle informací můžu jedině souhlasit. V Bítovčicích je hromada lidí, kteří fotbalem opravdu žijí, nebo se klubu snaží vyjít vstříc, pokud to jde a není to zbytečně. A zázemí? To je prostě super. Myslím, že máme nejlepší hřiště z okresu, teď se postavila nová tribuna, za kabinami je krásné posezení kde pořádáme různé akce např. vepřové hody a spoustu oslav narozenin. Hned u hřiště je osvětlený kurt s umělým povrchem, v zimě se zamlouvají různé sauny, tělocvičny a bazény. Prostě co víc si hráč může přát.

Letní pauza je opravdu krátká, takže v plánu moc odpočívat nemám. Hned tento víkend je turnaj malé kopané v Puklicích. Začátkem července jedu na další turnaj do Opatova a do toho si můžu jít zahrát každou neděli fotbálek tady v Jihlavě, takže odpočinku moc nebude. Ale čas na nějakou tu dovolenou, chalupu a výlet s přítelkyní se určitě najde (smích).

Tak ideálně strávený den by byl určitě bez práce. Pěkný slunečný den někde na výletě s přítelkyní. Nebo válečka u vody s kamarády. Ideální den je každý, při kterým si řeknu, když jdu večer spát, že dneska bylo fajn.

Můj sen je spojený s tím, kam bych se rád podíval. Rád bych se někdy podíval do Brazílie jak na fotbal, tak ale i do pralesa, ale určitě se podívám do Afriky na safari, protože o tom už sním a mluvím hodně dlouho.

O stránkách jsem se dozvěděl někdy na začátku sezóny, protože za mnou přišla vaše kolegyně a vyptávala se mě na Bítovčice. Od té doby je navštěvuji celkem pravidelně, protože mě zajímají výsledky a články k jednotlivým zápasům. I proto si myslím, že tenhle projekt má budoucnost, jen o něm mnoho lidí ještě neví.