Hráč 17. kola Miloš Stejskal: Jsem rád, že mi rozhodčí gól uznali!

S mírným zpožděním, za které se čtenářům omlouváme, přinášíme rozhovor s nejlepším hráčem 17. kola Milošem Stejskalem (22) ze Mšena. Krajní záložník svého klubu mluvil o vyhecovaném zápase ve Vysoké, kde jeho gól vzbudil velké emoce, i o zajímavém angažmá v Plzni...

Poslat fotky a informace ze zápasu nebylo nikdy jednodušší. Jak na to se dozvíte zde.
0
Gratuluji k vítězství v anketě, ve které jsi dokázal nasbírat dosud rekordní počet hlasů. Sháněl jsi nějak hlasy, nebo jsi prostě oblíbený?
Děkuji. V první řadě bych chtěl poděkovat všem, co mi poslali hlasy! A taky trenérovi, že mě nominoval, protože měl na výběr ze 4 dalších hráčů, kteří si to zasloužili víc. Nemyslím si, že jsem oblíbený, ale znají mě v nejbližším okolí skoro všichni (smích), takže se hlasy nějakým způsobem nasbíraly samy.
Vraťme se nejprve k zimnímu období. Jak proběhla zimní příprava?
Zimní příprava proběhla v klidu pro celý náš tým. Důležité je, že hlavně bez závažných zranění.
Jak tobě osobně sedí zimní nabírání kondice?
Mně sedí skvěle, nemám s tím problém. Umím se hecnout, i když není zrovna super počasí. Takže makám v podstatě pořád, když zrovna nejsem v práci.
A nyní již k úvodu jarní části sezony ve vašem provedení. Na úvod vás nečekal vůbec jednoduchý los. Doma Tišice a venku Vysoká. Jak jste tyto dva zápasy z tvého pohledu zvládli?
První zápas proti Tišicím jsme zvládli skvěle, nad naše očekávání a možnosti. Po jejich podzimní dominanci většina lidí nevěřila, že se jim vyrovnáme, ale já věřil celou dobu. Druhý zápas jsme za nepříznivého počasí zvládli celkem dobře, a to i bez hráčů, kteří byli z určitých důvodů mimo děj. (úsměv)
Který ze soupeřů byl podle tebe kvalitnější?
O trochu lépe na tom byly dle mého názoru Tišice.
Jak vidíš šance Tišic na celkové vítězství v soutěži?
Pokud se proberou ze zimního spánku, tak si myslím, že mají šanci velkou.
Ve Vysoké jsi vstřelil branku, kterou jsi zvyšoval už na 0:2. Mohl bys nám ji popsat?
Po levé straně jsme šli do brejku, já si nabíhal po pravé straně do vápna, kde jsem byl sám. V. Valenta mi přihrál, když gólman vyběhl na vápno a já střílel téměř do prázdné brány, kde se snažil chytit balón domácí hráč… Domácí se hádali s rozhodčím, že jsem byl v době přihrávky za gólmanem a za ním byl jeden hráč. Upřímně, já sám nevím, jak to viděl pomezní, ale jsem rád, že mi ho uznali. (smích)
Co se stalo potom? Domácí totiž během 12 minut skóre otočili…
Domácí se hodně naštvali po tom mém uznaném gólu, ale bylo tam takových vulgarit na rozhodčí, že jim mohl dát minimálně 2 červené karty. Potom jsme chtěli přidat další gól, ale soupeř nás potrestal z brejku… potom mezi námi přišlo vyčítání. Řešilo se, kdo kde měl být, nikdo se nesoustředil a domácí toho využili a přidali další gól a za chvíli po mé ztrátě vepředu otočili vývoj utkání.
Věřil jsi po třetím gólu ve vaší síti, že se ještě zmůžete na vyrovnání?
Každý, kdo chce vyhrát, musí věřit a hrát do konce zápasu. Takže ano, věřil!
Ještě v minulé sezoně jsi nastupoval o patro výš – v B-třídních Byšicích. Proč jsi zvolil „ústup“ do Mšena?
Z Byšic jsem odešel, protože jsem měl zdravotní problémy a do Mšena jsem se vrátil, protože jsem s fotbalem nechtěl skončit a nikam jinam jsem nechtěl. A jsem rád za to, že mi tu trenér dal opět šanci!
Když si projdeme seznam tvých minulých klubů, najdeme i zajímavé plzeňské angažmá. Jak ses do Plzně dostal?
Na úvod musím podotknout, že se jednalo o klub Sportovní školy Plzeň a ne přímo o Viktorii Plzeň (smích). Hráli jsme krajský přebor dorostu… Dostal jsem se tam jednoduše, když jsem si v 9. třídě vybíral střední školu. Tenkrát jsem nevěděl, jakou si vybrat, a když pak mamka přišla s touto školou, která má svůj vlastní fotbalový klub, ani minutu jsem neváhal.
Vryla se ti Plzeň do srdce, nebo v Synot lize fandíš nějakému jinému týmu?
Plzeň je krásný město, ale nejsem ten, kdo začne fandit klubu, když začne vyhrávat! Jsem fanoušek pražské Slavie.
Na kterém místě v sestavě se cítíš nejlíp?
Levá/pravá záloha, ale nedělá mi problém jít hrát i do obrany.
Vzpomněl by sis na svůj první gól v životě? Případně na nejsilnější zážitek z fotbalových hřišť?
Matně si vzpomínám na mé první góly, které padly ještě v přípravce u nás v klubu SK Mšeno. A nejsilnější zážitek… nemůžu asi určit jen jeden. Jako jeden z nejsilnějších považuji určitě svůj první trénink, když mě rodiče přivedli do klubu ve Mšeně. Další silný zážitek pro mě byl plný mšenský stadion fanoušků, ještě když jsem hrál v žácích. Hráli jsme tenkrát jako mělnický výběr proti výběru pražskému.
Co pro tebe fotbal znamená?
Dřív pro mě znamenal všechno. Nyní fotbal vystřídala práce, ale fotbalu se věnuji tolik, kolik mi mé časové možnosti dovolují.
Díky za rozhovor a hodně štěstí do dalších zápasů!
Není za co, i já děkuji!

Autor: Karel Vlasák

Komentáře

Pro psaní komentářů musíte být přihlášen.