Dobrý den, mohl byste se několika slovy představit čtenářům, kteří Vás neznají?
Ahoj, jsem Jirka Holler. Je mi 36 let a od šesti hraji s přestávkami fotbal za Loučeň.
Máte z ocenění radost? Čím si ho zdůvodňujete? Jste první oceněný obránce v okrese.
Určitě je to tím, že má teď Loučeň hodně fanoušků, kteří nás podporují. Získali jsme si je na svou stranu předváděnou hrou, což nás velmi těší. Podporují nás během naších utkání a po nich se nás snaží ocenit i pomocí hlasování o hráče kola na našem webu. V tomto kole vybral trenér z našeho mužstva do sestavy kola jen mě a tak jsem nejspíše dostal všechny hlasy ločeňských fanoušků.
Chodí hodně lidí i na zápasy?
Po zklamání z předchozí sezóny se jejich počet s lepšími výkony navýšil a to i na hřištích soupeře. Tam nás vždy čeká velká návštěva a mnoho hostujících fanoušků pak jezdí na výjezdy k nám. Naše hra začala fanoušky přitahovat a před větší návštěvou máme samozřejmě větší motivaci a lépe se nám hraje.
Překvapuje Vás, že jste byl fanoušky zvolen i když nejste ofenzivní typ?
Jistě, je těžké fanoušky v takové soutěži jako obránce zaujmout. Nedáváme góly, na něž se fanoušci tak zaměřují a spíše se nám vyčítají chyby místo pochval. Dobře odvedené defenzivní práce si málokdo všimne a ocení ji. Proto mě ocenění překvapilo.
Je Váš fotbalový vzor také obránce?
Ano, obdivuji Paola Maldiniho. Především za to, že vydržel hrát na světové špičce v AC Milán do čtyřicítky, to se jen tak někomu nepovede. Samozřejmě rád sleduji i útočníky a jejich krásné góly, ale Paolo je můj největší fotbalový vzor a hotová ikona.
Maldini nikdy nehrál za jiný klub než AC Milán. Vy jste již strávil v Loučeni třicet let, vidíte v tom podobnost?
Ani jsem nad tím neuvažoval. Ale Paolo vyrostl v Miláně a zkrátka ho to asi netáhlo jinam. Já to mám s Loučení podobné, hraji zde od šesti let, ale krátce jsem oblékl i několik jiných dresů a jsem za to rád. Stalo se tak například za Krchleby ještě v žácích, jelikož jsme neměli mládežnickou akademii a tak odešlo do blízkých Krchleb od nás opravdu hodně lidí. Často se pak postupně vraceli na Loučeň a dnes jsou strůjci jejího úspěchu.
Zahrál jste si i krajský přebor, je to tak?
Ano, to bylo za Marilu Votice, kde jsem hostoval na jeden rok a stihl jsem tam zažít svůj největší fotbalový úspěch. Podařilo se nám postoupit do divize po napínavém závěru sezóny, kdy rozhodl poslední zápas s Polabanem Nymburk. V Marile se tehdy sešla zajímavá společnost - mohl jsem si zahrát například po boku Horsta Siegla, jehož nejspíše všichni čtenáři znají díky startům za Československou i Českou reprezentaci, Spartu a Plzeň. Do překonání Davidem Lafatou byl dokonce historicky nejlepším střelcem tuzemské nejvyšší soutěže. Dále jsme měli v týmu například Pavla Kuku, který má na svém kontě též mnoho reprezentačních startů a kromě Slavie stihl i mnoho let v Bundeslize.
Bylo by dalším velkým úspěchem vítěství v okresním přeboru s Loučení?
To jistě, je to můj největší fotbalový cíl a zdá se, že velmi reálný. Musíme se udržet na první příčce, abychom si boj o titul nezkomplikovali. Nyní jsme sice prohráli s druhou Kostelní Lhotou, ale naštěstí máme stále dvoubodový náskok a navíc jsme ani přes porážku herně nepropadli. Měli jsme hodně šancí a dostali jsme náhodný gól. Všechny nás fotbal baví a tvoříme dobrou partu. Pracujeme na sobě a přináší to své ovoce.
Patříte mezi nejstarší a nejzkušenější hráče mužstva. Povzbuzujete spoluhráče před zápasem?
Snažím se o to, je to v podstatě můj jediný předzápasový rituál. Snažím se chodit z kabiny jako první, se všemi si plácnout a popřát jim dobrý zápas a hodně štěstí. Zdá se, že tato přání poslední dobou fungují (smích).
Sledujete zápasy konkurence nebo si spíše zajedete na Mladou Boleslav?
Dříve jsem jezdil na hodně soutěží, ale teď na fotbal nejezdím vůbec. Čekám, až můj malý syn trochu vyroste a pak určitě půjdu na fotbal i s ním. Když v sobotu hrajeme, v neděli už ani nemám moc chuť, natož čas, jet na fotbal jako divák.
Najdete si i tak někdy čas například na jiné sporty?
Příliš jich nestíhám. Mám dva malé syny a snažím se, aby si mě co nejvíce užili a tak trávím hodně času s rodinou. To sežere nejvíc času, jelikož jsem přes týden pryč a šestý den spolkne zápas. Když si čas na další sportovní aktivitu najdu, tak je to běh. Běhám v lese, což mi skvěle pročistí hlavu, i když se k tomu někdy musím trochu nutit. Někdy si zahraji i tenis.
Vaším vzorem je tedy Paolo Maldini. Máte i oblíbený klub?
Jistě, je jím pražská Slavia. Máme to v rodině a držíme sešívaných palce i když se nedaří, ačkoli nejde o žádné fanatické fandění a sledování všech zápasů a informací.
Děkuji Vám za rozhovor. Vzkázal byste něco na závěr fanouškům?
Já vám také děkuji. Určitě bych rád vzkázal, že jsem vděčný za všechny hlasy, které jsem dostal a díky nimž jsem se mohl stát hráčem kola. Moc si toho vážím. Spoluhráčům bych popřál, aby na toto ocenění také dosáhli, jelikož si ho spousta našich hráčů zaslouží a to i dalších obránců a dokonce i náš brankář.