ROZHOVOR S HRÁČEM KOLA - 13.kolo Vysočina | 1.B třída sk. A, 2015-2016

Černíč se v našem vzájemném utkání ukázala jako velmi silný soupeř. Myslím, že co se technické vybavenosti hráčů a jejich umu při kombinaci, to byl jeden z nejlepších týmů, proti kterému jsem měl možnost v této sezóně nastoupit. My jsme podali takový nemastný, neslaný výkon, myslím, že jeden z nejhorších na podzim vůbec. Zřejmě to bylo způsobené tím, že jsme hrozně chtěli udržet domácí neporazitelnost, protože jsme doma ještě neztratili ani bod a to na nás trochu dolehlo. Skórovat se nám podařilo z penalty po ruce, která z mého pohledu byla naprosto jasná a viditelná přes celé hřiště. Pak už to bylo jen o tom, jestli pustíme Černíč do nějaké šance. Celý tým bránil výborně, navíc naše obranná čtyřka hraje ve velmi dobré formě, takže je za ní radost chytat.

Je to opravdu neskutečné. V Košeticích je toto hlasování velmi populární, bez nadsázky bych řekl, že se účastní celá vesnice a okolí. V Košeticích jsou naprosto fantastičtí fanoušci, což dokazují nejen při zápasech, kdy dokáží i na venkovních hřištích přehlušit domácí příznivce, ale i právě v této anketě. Navíc se údajně ze strachu před nějakou osobní vendetou jedné mé kamarádky účastnila i polovina nejmenované pražské vysoké školy :). Tímto bych tedy rád poděkoval všem, kteří mi dali hlasy, ať už pod nátlakem či dobrovolně.

Že jsme na prvním místě je samozřejmě krásný pocit. Před sezónou byl můj osobní cíl co nejvíce pomoci k tomu, abychom se vyhnuli bojům o záchranu a hráli v klidném středu tabulky. To se zatím daří nad očekávání dobře, takže jsme já i všichni okolo košetického fotbalu spokojeni.

Myslím, že představovat Košetice je už asi trošku zbytečné, takže to rovnou přeskočím :). Mně je a ještě pár týdnů bude 24 let a pracuji jako programátor v jedné pražské firmě. Rád sportuji, i když jediné, co mi alespoň trochu jde, je pouze ten fotbal a to ještě jen v bráně :). Mimo to rád čtu a hraji počítačové hry. Rovněž jsem správcem webových stránek Sokola Košetice. Mým největším koníčkem kromě fotbalu je ale jednoznačně má přítelkyně.

Mojí hlavní starostí je to, aby zejména moje rodina a přítelkyně a vlastně všichni moji blízcí byli zdraví, šťastní a pokud možno spokojení.

Zimní pauzu využiji zejména k odpočinku a nabrání nových sil do jarní části sezóny. Doufám, že vyjdou i nějaké ty hory a předvánoční výlety někam za hranice, ať už do Německa či Rakouska.

K fotbalu mě přivedl taťka, sám velmi dobrý fotbalista, bafuňář košetického Sokola a spolu s mojí mamkou jeden z mých největších příznivců a rádců. Oba rodiče pro mojí fotbalovou kariéru spoustu obětovali a vždycky mě podporovali, za což jim tímto moc děkuju. Začínal jsem jako malý capart, ale zpočátku mě organizovaný fotbal moc nelákal, spíš jen takovéto čutání na plácku mezi bytovkami. Nakonec jsem ale fotbalu zcela propadl a od nějakých 10-ti, 11-ti let hraji závodně. Nejprve to byli žáci v nedalekém Hořepníku, kde jsem hrával pravého obránce, pak dorost v Košeticích, kde jsem už chytal, zbytek dorostu a část dospělé kariéry jsem pak strávil v Pacově. Jako dorostenec jsem měl možnost trénovat během letní přestávky s druholigovou Vlašimí, což byla obrovská zkušenost. No a nyní jsem už nějaký třetí rok zpět v Košeticích.

Já jsem v bráně hrozně spokojený a moc mě to baví. S trochou nadsázky vždycky říkám, že v poli bych to neuběhal, tak jsem si stoupnul do branky. Už od mala jsem hodně času trávil v bráně, ať jsme hráli fotbal či hokej, pořád jsem chtěl být ten poslední, co to vždycky nějak magicky zachrání. Nebýt ale trenéra košetického dorostu pana Dufka, který mě za mlada vyzval, jestli to nechci zkusit v bráně, možná bych brankářem nebyl.

Do Kostelce se docela těším, mají tam vcelku dobré hřiště a Kostelečtí hrají pěkný fotbal, takže by to mohlo být zajímavé utkání. My naposledy v Kostelci v loňské sezóně prohráli smolně 4:3, když jsme i v deseti dokázali z 0:3 srovnat na 3:3, takže máme domácím co vracet. Bylo by pěkné přezimovat na špici tabulky, avšak žádný zvláštní význam tomuto zápasu z mého pohledu nepřikládám. Výsledek raději tipovat nebudu.

Dřív jsem chytával s jedničkou, protože vždycky pro brankáře nic jiného stejně nebylo, ale momentálně už řadu let chytám s číslem 19.

Jsem od mala sparťan jako řemen, takže doma kromě košetického Sokola jedině Sparta. V zahraničí se mi líbí anglická Premier league a tam zejména Arsenal.

Jako malý kluk jsem byl blázen do Jaromíra Blažka, nyní hodně fandím Tomáši Vaclíkovi.

Tento web vcelku často a pravidelně sleduji. Myslím, že je to skvělý počin, díky kterému je i amatérský fotbal zviditelněn a propagován, což je super.