Musíme se soustředit na závěrečná dvě kola, v jarní části sezony bychom chtěli udržet kontakt s čelem tabulky, říká hořický obránce Dominik Palm

Zápasy v Bílé Třemešné jsou velice specifické. Domácí vyznávají tvrdou, důraznou hru podpořenou nakopávanými míči. Toto mužstvo je určitě nepříjemné pro každého soupeře. Po předchozí zkušenosti jsme ale věděli, co nás zde čeká a jsme moc rádi, že se nám podařilo potvrdit cenné tři body ze hřiště lídra z Libčan a že jsme po dobrém kolektivním výkonu získali další plný bodový zisk.

To, že jsme již dlouho neinkasovali, nás samozřejmě moc těší a přáli bychom si tuto sérii prodloužit. Na druhou stranu ovšem respektujeme své soupeře. Co se týče obranné fáze, tak musím říci, že nám nyní funguje velmi dobře. Do týmu výborně zapadl ještě v loňské sezoně dorostenec Honza Šeda, který nyní nastupuje na postu pravého obránce a podává stabilně velmi dobré výkony. Na druhém kraji obrany působí buď Aleš Vávra, nebo Martin Tomáš, přičemž Aleš může naskočit například na pozici středního záložníka, kde by se dost možná viděl raději. Na postu stopera mám vedle sebe velice kvalitního parťáka Tomáše Lacinu, který zde podává výborné a spolehlivé výkony. Já osobně jsem většinu utkání, ať už v mládežnických kategoriích nebo nyní v kategorii mužů odehrál na postu defenzivního záložníka. V minulé sezoně jsem se posunul na post stopera, kde jsem už zůstal. Malý počet inkasovaných branek je ovšem zásluhou celého mužstva. Co se týče sehranosti v obranné činnosti, tak je samozřejmě vždy co zlepšovat. Velice důležitá je komunikace, na které určitě musíme neustále pracovat.

Zde se budu opakovat, naše výsledky jsou vizitkou celého mužstva. V posledních kolech se nám daří a pevně věřím, že se naše pohoda jak na hřišti, tak v kabině přenese do dalších zápasů. Určitě nejsme mužstvem, které by se soustředilo jen na úpornou defenzívu, v týmu jsou dobří ofenzivní hráči. Svědčí o tom právě počet vstřelených branek (31), což nás stejně jako v aktuální tabulce řadí na třetí místo ze všech týmů soutěže. Vždy se snažíme přizpůsobit taktiku soupeři, který proti nám momentálně stojí. Nadcházející domácí utkání s Kunčicemi bude podle mého názoru opět zcela jiné než to v Bílé Třemešné. Určitě se budeme chtít tlačit do útoku a gólově se prosadit. Naší hře výrazným způsobem pomohl příchod Honzy Rozsévače, který naposledy působil ve třetiligovém Unionu 2013 a v našem týmu teď nastupuje na postu středního záložníka. Z jeho zkušeností a fotbalového umu profituje celé mužstvo.

Kunčice určitě nezažívají příliš povedenou podzimní část. Ve středeční dohrávce ale získaly velmi důležité tři body v Miletíně, což jim dodává trochu klidu do zbývajících dvou kol. Čeká nás poslední podzimní utkání na domácím hřišti, kde budeme chtít potěšit naše příznivce kvalitní hrou a vítězstvím. Nebude nás však čekat vůbec nic jednoduchého. Opět bude třeba k zápasu přistoupit zodpovědně, zdravě sebevědomě a s patřičným nasazením. Pokud se nám to bude dařit, myslím, že není nereálné naši sérii bez obdržené branky prodloužit. Zároveň pevně věřím, že když budeme hrát aktivně dopředu, tak si nějaké příležitosti ke skórování vytvoříme a gólově se prosadíme.

Já osobně nikdy příliš neřeším postavení jednotlivých týmů v tabulce. Kunčice navíc potřebují každý bod a Vrchlabí je zatím výrazně vzdáleno od svých předsezónních ambicí. Obě mužstva budou chtít určitě udělat maximum pro to, aby proti nám uspěla. My jsme však v dobré pohodě, a to bude dle mého názoru klíč k úspěchu. Přezimovat na postupových příčkách by bylo samozřejmě velice příjemné a této možnosti bychom se nebránili. Na druhou stranu však respektujeme sílu soupeřů, z nichž jsou největšími favority na postup vedoucí Libčany, které mají skutečně vysoce kvalitní mužstvo s několika hráči, kteří se podíleli na postupu Olympie Hradec Králové do divize. Dalším kandidátem je určitě tým Lázní Bělohradu, jenž díky svému kádru také určitě patří o stupínek výše. My se nyní musíme soustředit na to, abychom co nejlépe zvládli závěrečná dvě kola, neboť bychom se pro jarní část sezony rádi udrželi v kontaktu s čelem tabulky

Divácký počet na každé domácí utkání je v Hořicích pravidelně nadprůměrný. Patříme určitě k nejlepším v kraji, a jak již avizovala naše brankářská jistota Žiži (Pavel Žižka), mohlo by nám návštěvnost na derby s Lázněmi Bělohrad nebo Miletínem závidět i některé prvoligové mužstvo (viz. Příbram). Stavbě další tribuny bych se samozřejmě nebránil (smích). Otázkou je, jak moc je to reálné. Jsme rádi, že si na Gothard vždy najde cestu početné množství diváků. Na nás pak je, abychom je potěšili dobrým fotbalem a dopřáli jim trochu té sportovní radosti. Tímto bych chtěl naše příznivce pozvat na nedělní utkání s Kunčicemi, které je zároveň posledním domácím duelem v podzimní části sezony.

Fotbal v Hořicích má již velkou tradici a dres Jiskry nepochybně oblékaly a oblékají generace jedné rodiny. Příkladem budiž otec a syn Pourovi, kteří za A mužstvo Hořic odehráli velké množství zápasů a Dominik je nyní naší velkou ofenzivní zbraní. Pokud jde o moji osobu, tak vím, že již děda hrál aktivně fotbal a posléze působil jako trenér mládeže. Můj otec byl dlouholetým hráčem Hořic a v kategorii mužů jsme si dokonce také zahráli v jednom mužstvu. Později pak rovněž usedl na trenérskou lavičku. V letošní sezoně měl přejít do dospělé kategorie můj mladší bratr Patrik, ale bohužel si v minulé sezoně poranil vazy v koleni, musel na operaci a nyní se ze zranění zotavuje. Věřím však, že si spolu v budoucnu zahrajeme.

Je pravda, že jsem ještě v této sezoně žlutou kartu neobdržel. Musím ovšem říci, že dříve byla i utkání, kdy jsem žlutý kartónek viděl hned několik duelů po sobě. Na tomto postu se snažím hrát zodpovědně, dostatečně důrazně, vyhrávat osobní souboje a udělat zkrátka vše pro týmový úspěch. Nyní se to jen zkrátka sešlo, že hraji bez karty, na této pozici to ale určitě nebude vždy pravidlem. Na druhou stranu se domnívám, že můj stoperský kolega Tomáš Lacina také příliš karet v podzimní části soutěže nedostal.

Vždy mě bavilo psát o sportu a jelikož sleduji pravidelně dění na domácí i světové scéně, tak nebylo co řešit. Dá se říci, že dělám, co mě baví, a to je podle mého názoru hodně důležité. Této práci bych se chtěl věnovat i nadále, uvidíme tedy, co budoucnost přinese.

Náplní mé práce je mimo jiné hlavně psát reportáže o sportu z jičínského okresu a mohu říci, že mě to baví. Pohybuji se okolo sportu od nejútlejšího věku a jsem z fotbalové rodiny, takže fotbal byl pro mě jasnou volbou (smích). Aktivně ho hraji už od svých šesti let a mohu říci, že fotbalem žiji. Pokud zrovna nehraji nebo netrénuji, zajedu se podívat i na zápasy okolních týmů nebo okusím atmosféru druholigových či prvoligových střetnutí. Kladný vztah mám ale samozřejmě i k dalším sportům. Kuželky i florbal jsem si vyzkoušel aktivně. Sleduji výkony kuželkářských družstev SKK Hořice nebo SKK Jičín, který v současné době působí mezi českou elitou v první lize. Co se týče florbalu, tak jičínské ženy se rovněž perou v nejvyšší tuzemské soutěži. Házenou jsem si zahrál pouze na hodinách tělesné výchovy ve škole. Sledování tohoto nejrychlejšího míčového sportu mě ovšem hodně baví. Z pracovního i osobního hlediska pravidelně sleduji například výkony týmu HBC Ronal Jičín v české extralize. Nesmím ovšem zapomenout na hokej, basketbal a další sporty.