"Na co máš tu levou?" Znělo hlavou hlavou Muži kola Radimu Petrovi

Děkuji. V béčku nemáme sazebník, takže ani nevím, jestli po mě budou něco vymáhat. Asi ne. Pár spoluhráčů mi napsalo, ale s těmi už jsme to slavili pro jistotu v sobotu. Dali jsme vodky a možná i nějaké to pivo. Až zaplatíme lupeny, tak hostinský odjede v Lambu.

My chceme vyhrát vždy, na soupeři nezáleží. Ale derbíčko se Slavčí je speciální. Téměř všichni se známe a někteří naši hráči jsou ze Slavče a naopak. Takže o motivaci nebyla nouze. Plán byl jasný. Kombinace po zemi, proměňovat šance a nedostat zbytečné góly. A nenechat se rozhodit rozhodčím, který má občas výroky, že v ne tak tolerantních kulturách, jako je naše, by visel na stromě hlavou dolů a vnitřkem ven.

Hrál se útočný fotbal z obou stran. Bylo vidět, že oba týmy chtěli v El Clásicu vyhrát. My je hnali, lidi řvali. Pak oni hnali nás, lidi řvali zas. Pro nestranného diváka velmi dobrý zápas. Chyběla tomu jen ta pomyslná třešnička na dortu v podobě kultovních hadráků pana Zídka, nebo radikální SWAG pana Semráda ze 2. poločasu toho pouťáku v Lišově.

15 minut před koncem jsme vedli 6:3 a nakonec jen bod. Raději bych se řezal papírem do ……, než to zažít znovu. Ale zřejmě si Slavčáci dali kvalitního pstruha, protože hráli dopředu velmi dobře a dokázali vyrovnat. V naší současné situaci je každý bod dobrý, ale vzhledem k průběhu je to zklamání.

Pepa Kašpar získal míč u našeho vápna a řekl si, že než přihrávka do nohy bude lepší, když mě napálí bodlákem do hlavy. Překonal jsem mdloby a dobíhal míč, který vylétl 9,5m vysoko. Stoper soupeře tam byl první a chtěl poslat malou domů brankaři, ale netrefil padající míč ideálně a poslal mě vlastně na bránu. Nejdříve jsem si chtěl skákající míč zpracovat a jít až „do kasy“, ale bylo to daleko. Kouknul jsem na brankaře a viděl, že je venku z brány. Míč jsem měl ovšem na levačku, kterou (kdybych k ní neměl citový vztah) můžu klidně hodit na Aukro. Vzpomněl jsem si na větu všech mých trenérů, která mě doprovází celým fotbalovým životem, “ Na co máš tu levou?“. V duchu jsem si odpověděl a kopnul raději šajtlí pravačkou. Spadlo to tam, ohromná radost a mám dojem, že jsem zahlédl na tribuně náznak mexické vlny, ale spíš ne.

Ano, v srpnu mi bylo 27 a přitom jsem jeden z nejstarších. Ve Svinech je podle mě výborná práce s mládeží, takže k nám z dorostu chodí hráči, kteří jsou silní na balónu a s perfektním fotbalovým myšlením. Takže se s nimi hraje dobře. V kabině to myslím funguje. Už chybí jen výsledky. Jaro je naše.(úsměv)

Nepřekvapuje. Všichni hrají dobře jak za nás tak v áčku, takže nechci někoho upřednostňovat.

Očekávám, že je smeteme z povrchu zemského. Konečně doma vyhrát a zakončit podzim trošku důstojněji, to musí být náš cíl. Realita se ovšem může od očekávání lišit. To uvidíme podle toho, jak se sejdem. Nemám info, jestli půjde někdo z A týmu, ale očekávám, že asi někdo pomůže.

Začal jsem v 7 letech ve Svinech a hraji tady dodnes. Přímo vzor nemám, ale měl jsem rád Ronaldinha, Fernanda Hierra, Ryana Giggse a ze současných Claudia Marchisia.

Ano je. Myslím, že je poměrně oblíbená a mně se ten nápad líbí. Je zajímavé číst info ze soutěže kterou hrajete. Už jen TV přenosy.