Hráč 11. kola Jakub Slavík: V Německu to byla skvělá škola, teď je pro mě prioritou zdraví a čas s rodinou

Děkuji. Pocit je to skvělý a chtěl bych poděkovat všem, kteří tomu obětovali čas a na to první místo mě dotáhli. Pro mě osobně je to spíš ocenění celého týmu, než mě samotného, protože kluci to odmakali a bojovali až do konce a tu výhru "ukopali". Znamená to, že největší radost z toho bude mít náš pokladník (směje se).

Upřímně si myslím, že jsem odehrál dobrý zápas, ale na označení " Nejlepší zápas podzimu " to rozhodně nebylo. Rezerv mám u sebe pořád dost a je to něco, na co se chci přes zimu zaměřit.

Já osobně musím říct, že během hry to moc nevnímám. Jsem vždycky vtažený do zápasu a soustředím se 90 minut jen čistě na hru. Doma si teď z toho děláme spíš jen srandu (smích).

Jsem vítězný typ a do každého zápas nastupuji s tím, že jdu vyhrát, né si "jenom" zahrát. To samozřejmě s sebou nese celou řadu emocí, ať už pozitivních tak negativních. Nějaký člověk jsem na hřišti, ale když zápas skončí, snažím se ze sebe emoce sundat. Vždycky začínám u sebe a jsem naštvaný především sám na sebe, protože od sebe samého čekám mnohem víc a tomu týmu bych měl dávat mnohem víc, než tomu bylo do teď. Mám skvělou přítelkyni, která mě podporuje prakticky ve všem, co dělám a ani fotbal není výjimkou. Ona ví, že fotbalem žiju a zajímá se o to.

Já bych spíš potřeboval do kabiny bezbariérový přístup, abych tam mohl jezdit i na vozíku. Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy nastoupil do zápasu bez prášků na bolest. Upřímně ani nevím, jestli mi ta mast nějak pomáhá nebo je to jen placebo efekt (usmívá se) , ale už je to takový zvyk, že to dělám každý zápas i trénink.

Je to super zkušenost, která vás posune nejen fotbalově, ale hlavně osobnostně. Ať už co se jazyka týče nebo vztahu s lidmi. Konec konců jsme tam měli 8-9 národností, brankáře z Bali a na pravým beku kluk z Afghánistánu a tak dále. Němci všeobecně fotbalem strašně žijou, každý chce být součástí týmu. Po každé půl sezoně jsme měli sezení, kde k nám mluvili od prezidenta klubu, přes sportovního ředitele (jestli se tam ta funkce dá tak nazvat), až po trenéra. Často k nám takhle mluvili i po hodně nevydařeném zápase.

Náš Cíl je jednoduchý a to vyhrát. Ale bude to nesmírně težké. Můj cíl je vidět Mirošov co nejvýš. Proto ten fotbal hraju a udělám pro to maximum. Tým vždycky budu stavět před sebe samotného. A pokud bude tým úspěšný, budu rád, když k tomu přispěju svým dílem

Chvíli si odpočinu a pak se budu soustředit na to, abych se dal zdravotně dohromady. Chci konečně nastoupit na jaře do zápasu bez prášků na bolest a vrátit se aspoň trochu do té formy, jakou bych já ve své hlavě měl mít.