Snažím se chytat podobným stylem jako Neuer, rozpovídal se Miroslav Rosol z Nýřan

V první řadě bych chtěl moc poděkovat všem, kteří pro mě hlasovali. Průběh hlasování jsem sledoval, protože jsem sám dal hlas jinému hráči, takže jsem měl přehled o tom, jak se situace vyvíjí. Jestli mě výsledek překvapil? Myslím, že někteří kluci z naší kabiny na tom mají opravdu velký podíl. A samozřejmě moc dobře věděli, že mě tím čeká i nějaký příspěvek do týmové kasy. Aby toho nebylo málo, za zveřejnění tohoto rozhovoru budu muset ještě přinést kolegům do práce nějaké zákusky nebo koláčky ke kávě. (smích)

Čisté konto je vždycky parádní pocit. Myslím, že se nám v letošní sezoně podařilo udržet už asi třikrát, což je za mě velký úspěch, protože v minulých sezonách jich bylo jako šafránu. Navíc se jednalo o derby, takže o to víc nás vítězství s čistým kontem těší. Už v šatně a při rozcvičce bylo cítit, že je něco jinak než při předchozích zápasech. Kvůli předchozímu dešti se dlouho řešilo, jestli se bude hrát na umělce, nebo na přírodní trávě. Nakonec padlo rozhodnutí, že se bude hrát na přírodní trávě, a šli jsme se rozcvičit. Rozcvička probíhala víceméně standardně, ale přesto mi přišlo, že tomu něco chybí. To se bohužel projevilo i na začátku utkání, do kterého jsme vstoupili trochu vlažně. Nedařilo se nám udržet míč a spousta balónů se nám hned vracela zpátky. Podařilo se mi zlikvidovat několik šancí soupeře, ale musím přiznat, že jsme měli i trochu štěstí, že jsme neinkasovali. Až ke konci prvního poločasu se hra začala obracet v náš prospěch. Ve druhé půli už jsme měli utkání více pod kontrolou a já jsem tolik práce neměl.

Zatím se nám v letošní sezoně docela daří a doufám, že v tom budeme pokračovat i v dalších zápasech. Samozřejmě se občas nevyhneme výkonnostním výkyvům, kdy nám některé poločasy úplně nevyjdou podle představ, ale myslím si, že oproti předchozím sezonám jsme v tomhle udělali velký pokrok a těchto výpadků výrazně ubylo. Co se týče ambicí do zbytku sezony, za mě je hlavním cílem udržet se na předních příčkách tabulky, předvádět dobrý fotbal a pokračovat ve výkonech, které nás tam zatím dostaly.

Samozřejmě je parádní, když se vyhrává. Člověk má pak hned lepší náladu nejen po zbytek víkendu, ale kolikrát mu vydrží i do dalšího týdne. Po vítězném zápase panuje v kabině vždycky dobrá atmosféra. Zazní náš krátký, trochu netradiční vítězný pokřik, z reproduktorů se pustí muzika a většinou nechybí ani společná vítězná fotka. A když hrajeme doma, tak samozřejmě přijde vhod i nějaké to pivko nebo jiný nápoj z naší kabinové lednice, o kterou se poctivě stará náš kapitán Libor. (smích)

Brankářský post je opravdu hodně specifický. Každá chyba je hned vidět, protože za mnou už většinou nikdo není, kdo by ji mohl napravit. Na druhou stranu je to ale parádní pocit, když se povede nějaký povedený zákrok, chytnu pořádnou střelu nebo na poslední chvíli zatáhnu za záchrannou brzdu a zabráním gólu. S fotbalem jsem začínal v útoku, kde jsem hrával v přípravce i v mladších žácích. Jenže jsme v týmu neměli žádného brankáře a mě to mezi ty tři tyče tak nějak táhlo. Líbilo se mi, že můžu chytat balón do rukou a být trochu jiný než ostatní hráči. V té době nás navíc trénoval můj táta, který zrovna moc nadšený nebyl z toho, že bych měl začít chytat. No, ale jak to nakonec dopadlo, už všichni víme. (smích)

Žádný vyloženě speciální rituál nemám, ale mám rád, když všechno před zápasem hezky klape a jde postupně tak, jak jsem zvyklý. Potřebuji mít připravené všechno, co k chytání patří – rukavice, tejpy na prsty, ručník do brány a samozřejmě svoji láhev s pitím. Prostě mám rád, když mám všechno na svém místě a nic mě zbytečně nerozhodí. Asi jediný zvyk, který pravidelně dodržuji, je ten, že si před začátkem zápasu poplácám všechny tři tyče. Jestli to pomáhá, těžko říct, ale pro jistotu v tom budu pokračovat. (smích)

V Tlučné jsem strávil dvě sezony v dorostenecké kategorii. Přesunul jsem se tam poté, co se u nás v Nýřanech dorost zrušil. První sezonu ještě fungovaly střídavé starty, takže jsem nastupoval za dorost Tlučné a občas si zachytal i za nýřanské béčko. Hned v první sezoně se nám s Tlučnou podařilo vyhrát soutěž a postoupit o úroveň výš. Jenže následně se střídavé starty zrušily a já se musel rozhodnout, kde budu pokračovat. Nakonec jsem se rozhodl zůstat v Tlučné, protože jsem si chtěl vyzkoušet vyšší soutěž a hlavně jsme tam měli skvělou partu kluků, na kterou dodnes rád vzpomínám. Po druhé sezoně v Tlučné, kdy jsem zároveň definitivně končil v dorostenecké kategorii, přišlo další rozhodování, co dál. Zvažoval jsem, jestli v Tlučné zůstat, nebo se vrátit zpátky do Nýřan, které mezitím sestoupily do okresního přeboru. Nakonec mě oslovili z Nýřan s jasnou vizí, že se hned následující sezonu chceme vrátit zpátky do B třídy. To mě přesvědčilo a rozhodl jsem se vrátit domů a připojit se k nýřanskému A-týmu.

Fotbal je u nás v rodině rozhodně sportem číslo jedna. A není to jen o tátovi a dědovi, ale také o strejdovi a bratranci, který momentálně také hraje, tedy pokud ho zrovna netrápí nějaké zranění. (smích) Je to skvělý pocit pokračovat v něčem, co tady předchozí generace naší rodiny začaly. Ještě větší smysl mi ale dává na jejich práci navazovat, dál ji rozvíjet a přispívat k tomu, aby klub fungoval a posouval se dopředu. A to nejen svými výkony na hřišti, ale i aktivním zapojením do dění mimo něj. Protože podle mě není fotbalový klub jen o tom, co se odehraje během devadesáti minut na hřišti, ale také o lidech, kteří se o něj starají a věnují mu svůj volný čas.

Klidnější typ rozhodně nejsem. (smích) I když bych řekl, že jsem se za poslední roky přece jen trochu uklidnil oproti tomu, jaký jsem býval. Snažím se se spoluhráči hodně komunikovat, pomáhat obráncům s organizací obrany a průběžně je dirigovat během celého zápasu. Myslím si, že komunikace mezi brankářem a obranou je hodně důležitá. Zároveň se snažím hrát poměrně vysoko, abych mohl včas zasáhnout za obranou, ulehčit tím práci obráncům a aktivně se zapojovat i do rozehrávky.

Profesionálním hasičem jsem už bezmála pátým rokem. K hasičině jsem měl ale blízko odmala. Jako malý jsem chodil do hasičského kroužku, jenže v té době měl u mě přednost fotbal, takže jsem se nemohl účastnit všech tréninků a soutěží, protože se mi to často krylo s fotbalem. Až v dorosteneckém věku si mě vzali pod křídla kluci z nýřanské jednotky dobrovolných hasičů a začali mě připravovat na vstup do jednotky. Právě tehdy mě hasičina začala opravdu hodně bavit. Když mi bylo osmnáct, stal jsem se členem jednotky a začal pravidelně vyjíždět k mimořádným událostem. Po škole jsem nejprve pracoval ve fabrice, potom u soukromníka a až následně jsem se rozhodl posunout dál a nastoupit k profesionálním hasičům. Co se týče skloubení práce s fotbalem, nějakým způsobem to jde, ale občas je to trochu logistika. (smích) U domácích zápasů se dá někdy pracovat s termíny přes hlášenky, případně si v práci prohodíme směny s kolegy nebo si vezmu dovolenou. Snažím se to zkrátka zařídit tak, abych mohl odchytat co nejvíce zápasů. Samozřejmě to ale nejde vždycky, a tak mě v bráně občas musí zastoupit někdo z našich dorostenců nebo Honza Mahdal.

V první řadě bych chtěl trenérovi poděkovat za takové uznání. Vzhledem k mé práci bohužel nemůžu být na každém tréninku, ale když mám možnost, tak jdu rád, i když si u toho občas trochu zabrblám. (smích) A když už na tréninku jsem, snažím se do toho dát maximum a pořád na sobě pracovat. Co se týče motivace, tak si myslím, že mi bylo do vínku naděleno trochu fotbalového talentu, ale opravdu jen trochu. (smích) Takže to musím dohánět poctivou prací a tréninkem, abych se dokázal pořád udržovat alespoň na nějaké přijatelné úrovni.

Můj brankářský vzor je jednoznačně Manuel Neuer. Fandím mu už od dob, kdy chytal za Schalke 04. Jsem velkým fanouškem Bayernu Mnichov a německé reprezentace, takže jsem sledoval a stále sleduji spoustu jeho zápasů a videí. Dokonce mám doma na zdi vystavené dva jeho dresy. Nejvíc se mi líbí jeho styl chytání, především výběhy, práce s míčem a celkové zapojení do hry. A samozřejmě i to, že se občas nebojí udělat nějakou tu kličku. Snažím se chytat podobným stylem, hrát aktivně, vybíhat, pomáhat týmu s rozehrávkou a sem tam si také nějakou tu kličku dovolit. I když musím přiznat, že při těch mých občas trenérům i spoluhráčům vstávají vlasy hrůzou na hlavě. (smích)

Když zrovna nejsem v práci nebo na fotbale, tak jsem většinou v druhé práci nebo se věnuji naší jednotce dobrovolných hasičů. (smích) A když se mezi tím vším najde nějaká volná chvíle, rád ji trávím s přítelkyní nebo zajdu s kamarády na pivo. Mám to zkrátka docela nabité, takže o volný čas je u mě občas nouze. (smích)