"Měl jsem velké štěstí, že jsem mohl spolupracovat s legendou Petrem Koubou," říká hořický gólman Pavel Žižka

Nebojím se říct, že v Libčanech to byl super výkon celého týmu a perfektně zvolené taktiky ze strany trenéra. Něco málo se objevilo, ale jak říkám, obranná fáze fungovala skvěle, a když se k tomu přidá i potřebné štěstí, přijde výborný výsledek. Libčany mají velmi silný tým (myslím, že po nákupech z Olympie to bylo před sezonou všem jasné) a podle mého osobního tipu se obratem vrátí o stupínek výše.

Myslím, že na dané spekulace je příliš brzo. Před několika lety byla v Hořicích nastavena filozofie hrát soutěž s domácími hráči, a to samozřejmě chce čas. Náš tým má věkový průměr, odhaduji, kolem 22-23 let (a to nám sráží věkový průměr pardálové – Tlusťoch, Víťa, Rosi a bohužel i Já, lehce nám na záda dýchá Nečes) a v tom vidím velkou sílu do budoucna. Proběhlo i kvalitní začlenění kluků z dorostu, což je velkým pozitivem. Kluci se zlepšují každým rokem, a proto věřím, že se časem do Hořic krajská soutěž vrátí a né jenom na skok.

Přesně tyto zápasy jsou pro nás ideální. Hraje se nám dobře proti kombinačním týmům, kteří chtějí hrát fotbal. Většinou tyto zápasy jsou i pro oko nezaujatého diváka atraktivní a mě konkrétně baví maximálně. Brankář je po většinu zápasu v pohotovosti, a to my „gumy“ (smích) máme rádi.

Pokud mám čas, rád se zajedu podívat na zápasy našich soupeřů, kde se dají vysledovat zajímavé faktory jejich hry. Na každý zápas se snažíme přizpůsobit taktiku soupeři, který proti nám stojí. Samozřejmě je to v podmínkách A třída složité, ale určitá příprava probíhá. Na videa, ale opravdu nekoukáme :).

Přemýšlím, ale nebudu konkrétní. V A třídě je mnoho šikovných střelců, na které se snažíme zaměřit. Ale jak se u nás říká, pokud se na někoho konkrétně zaměříme, tak nám 2 až 3 góly dá nebo připraví (smích). Ale přeci bych jednoho našel, naštěstí hraje v našem týmu. Je to Michal Skalský, který je pro každého brankáře nebezpečný útočník. Kluci budou vědět, jak to myslím.

Naše výsledky a postavení v tabulce vypovídá našim představám. Samozřejmě nemůžu mluvit za mecenáše oddílu, ale držíme krok se špičkou soutěže, a to byl náš cíl pro podzimní část. Pokud se jedná o nastavení pohody v šatně, tak jsme udělali kus dobré práce a nebojím se říct, že dokážeme táhnout za jeden provaz (jak na hřišti, tak i v restauračních zařízeních :) ).

Pokud bych odpověděl, že není co zlepšovat, tak nehrajeme A třídu. Věřím, že přípravu absolvujeme poctivě a připravíme se kvalitně na jarní část soutěže. Asi nejvíce se budeme muset zaměřit na využívání brankových příležitostí, protože se na každý gól neskutečně nadřeme. Na marodce máme elitního střelce Nálevku, tak se snad přes zimu dá do kupy.

V Hořicích je zastoupeno více sportovních odvětví, a proto nedokážu odpovědět, jestli je fotbal sportem číslo jedna. Pokud vezmu návštěvnost na domácích zápasech, tak se nebojím říci, že patří k nejvyšší v 1. A třídě i celkově v kraji. Derby jsou vždy velmi specifická (Miletín, Lázně Bělohrad), kdy na hřiště zavítá početná divácká kulisa, za kterou by se nemuseli stydět ani v 2. lize nebo dokonce v 1.lize (viz. Příbram :) ).

Zápas v Bílé Třemešné je velice specifický a vždy pro hostující tým náročný. Domácí vyznávají tvrdý styl hry, který je doplněný nakopávanými míči. Uvedený styl nám nesedí, a vždy je pro nás velmi obtížné se takové hře vyrovnat. Na druhou stranu jsme momentálně v pohodě, jak na hřišti, tak i v kabině, což je podle mého názoru klíčový faktor pro podobné zápasy. Trpělivá hra by měla být cestou za třemi body.

Do Jablonce jsem odcházel ve 14 letech a ze začátku to pro mě nebylo vůbec lehké období. Po aklimatizaci jsem tam prožil necelé čtyři roky, které mě vlastně naučily vše, co se týče brankářského postu. Celé období jsem měl po boku skvělého brankáře Milana Švengera, který mě v tréninku vždy dokázal maximálně motivovat. Zahrál jsem si 2 roky nejvyšší soutěž v republice jak v mladší, tak i ve starší kategorii plus jsem měl čest být na pár zápasů členem B-týmu mužů, kde v té době působili takoví hráči jak Marek Matějovský, Luboš Hušek, David Střihavka atd. Proto na dané období velice rád vzpomínám. Zápasy proti Spartě, Ostravě a Slavii patřily vždy mezi velké zážitky. Měl jsem také velké štěstí, že jsem mohl spolupracovat (pro mě) s legendou Petrem Koubou (teď spolupracuji s legendou Blackpoolu Vladimírem Tlustým). Každý trénink, který jsme měli společný, byl neskutečnou školou.

Tomáš Lacina a Dominik Palm podle mého názoru vytvořili jednu z nejlepších (možná nejlepší) stoperských dvojic v A třídě, a proto je pro mě práce velmi ulehčená. Komunikaci musíme stále zlepšovat, protože kluci také nepatří k nejvýřečnějším (smích).

Real Madrid